Jak nevychovat z dítěte dlužníka? Pomůže mamabanka, tatabanka a napínavá hra s pokladničkou

Děti se učí hlavně napodobováním. Pokud tedy potomek každý den vidí, že si čistíte zuby, bere to jako samozřejmost. S penězi je to ale složitější – platíte kartou nebo mobilem a pro děti je svět financí abstraktní. Proto nestačí čekat, že hospodaření doma jednoduše odkoukají. Potřebují praktické příklady, hru s pokladničkou, možnost platit mincemi a postupně i pochopení hodnoty peněz. Odbornice na finanční vzdělávání Veronika Kalátová nabízí rady, jak na to.

Expertka doporučuje začít s „finanční výchovou“ už v předškolním věku. Dítě se učí nakupovat, musí pochopit, že „to ještě není naše“ až do chvíle, než proběhne platba, a umí rozeznat základní mince. Pak nastává čas pořídit první kasičku nebo zkusit jednoduchý úkol: každý den desetikoruna a rozhodnutí, zda ji hned utratí za sladkost, nebo si počká čtyři dny na dražší věc. Takové hry učí trpělivosti a odložené spotřebě.

Mnoho rodičů má tendenci dávat peníze za školní výsledky či domácí práce. Podle psychologů je to ale cesta do slepé uličky – dítě pak peníze spojuje se stresem nebo si zvyká, že i běžné povinnosti musejí být placené. Kapesné má sloužit k rozhodování: utratit, nebo šetřit. Může být malé, ale vždy by mělo mít jasná pravidla a důslednost.

Nedaří se dítěti hospodařit s penězi? Rodiče ho mohou podpořit formou „domácí banky“. Peníze si ukládá do obálky nebo do krabičky, rodič přidává drobné bonusy – podobně jako úrok na spořicím účtu. Dítě se tak učí, že šetření přináší odměnu. Teprve až zvládne hotovost, je čas na vlastní účet a kartu, které většina bank nabízí od osmi let.

„Nikdy děti neučte půjčovat si na věci, které chtějí,“ varuje Veronika Kalátová. Život na dluh se snadno stane návykem. Mnohem lepší je postupně dítěti svěřovat reálné výdaje – od školních potřeb přes mobil až po kroužky. Tak pozná, že rodinný rozpočet není bezedný a že i velké částky se rychle rozkutálejí.

Každá rodina má jiné hodnoty. Pokud například doma jíte jen biopotraviny, mělo by být jasné, že kapesné není určeno na sladké limonády. Důležité je ale nejen zakazovat, nýbrž i podporovat potomkovy sny. Dítě by mělo mít přání, na které si šetří – ať už je to lego, kolo, nebo později notebook. „Nechte je snít. Motivace koupit si vysněnou věc je tou nejlepší školou finanční gramotnosti,“ dodává Veronika Kalátová.

Děti se dříve nebo později zeptají, kolik rodiče vydělávají. Není nutné říkat přesnou částku, ale je dobré uvést alespoň rozmezí a vysvětlit, co všechno rodina z příjmu platí. Otevřenost učí děti, že peníze nejsou samozřejmost a že za nimi stojí práce.

Veronika Kalátová je konzultantka a lektorka finančního vzdělávání. Už osmým rokem se věnuje tomu, jak děti a mladé lidi učit zdravému vztahu k penězům. Vydala několik edukativních knih, přednáší na školách i pro rodiče a pracuje s konkrétními příklady z praxe. Sama je maminkou, a tak si tipy a metody ověřuje i v rodinném životě.