Žena v domácnosti Katka: Rozhodli jsme se, že zůstanu doma a budu se starat o rodinu. Je to snad špatně?

Děkujeme, že jste ochotni svěřit nám své hospodaření a popsat, jak jako rodina vycházíte s příjmy. Chcete se také přidat? Popis finanční situace a vyplněný dotazník posílejte na adresu redakce.prozeny@firma.seznam.cz. Vše zůstává zcela anonymní.

Katka udělala maturitu na gymnáziu v okresním městě a nastoupila na místní poštu za přepážku. I když práce s lidmi není jednoduchá, bavilo ji to a byla oblíbená. Když šla na mateřskou, všichni automaticky předpokládali, že se do práce vrátí: vedoucí měla jít za pár let do důchodu a předpokládalo se, že to po ní vezme právě Katka: „Vlastně jsem s tím počítala také, ale zhruba ve dvou letech se u syna projevila těžká alergie, byl často nemocný a byli jsme pořád po doktorech, takže jsem chtěla zůstat s ním.“

Manžel rozjížděl servis a začalo se mu dařit, tak ji podpořil, aby zůstala doma i po mateřské. Zanedlouho ale zjistila, že je znovu těhotná, takže navázala druhou mateřskou, a když skončila, dohodli se, že zůstane v domácnosti. „Nečekala jsem, jak to budou lidé kolem řešit: pro některé jsem byla líná potvora, co využívá manžela, druzí mě litovali, že nemůžu sehnat práci.“

Manžel vydělával dost pro celou rodinu, Katka se pustila kromě péče o děti a o domácnost i do chovu králíků a slepic a do zahradničení. „Kluky jsem vozila do školy, na kroužky, manžel si liboval, že je vařeno, když dorazil unavený domů.“ Když synové povyrostli a školu i kroužky zvládli sami autobusem, začala Katka ještě s výrobou mýdel a svíček. „Neživím se tím, jen občas něco udělám pro kamarády nebo na dobročinný bazar ve škole.“

„Protože jsme většinu času žili jen z manželova platu, naučili jsme se zbytečně neutrácet. Bydlíme v domě po manželově babičce, za léta jsme ho postupně opravili a zmodernizovali, ale nikdy jsme si nemuseli brát hypotéku – manžel zvládl většinu prací sám s kamarády, jen novou střechu jsme zadali firmě a platili z úspor. Nic tedy nedlužíme ani jako rodina, ani manžel v rámci podnikání. A to je v téhle době spíš výjimka a jsem za to šťastná.“

Rodina žije zhruba ze 65 tisíc, většinu dává manžel, něco i starší syn, který začal před dvěma lety po vyučení pracovat u táty v dílně, a protože bydlí doma, přispívá deset tisíc. Mladší syn ještě studuje, tak bydlí a jí doma, ale pokud chce něco navíc, chodí na brigády: našetřil si z nich částečně i na starší auto, kterým jezdí do školy. „Učili jsme kluky, že peníze je třeba si vydělat, když chtějí něco navíc – jako malí pomáhali na zahradě, uklízet dílnu a podobně. Samozřejmě nádobí, vysávání a úklid pokojíčku dělali jako své povinnosti zdarma.“

Za jídlo utratí skoro osmnáct tisíc. Katka vaří každý den nejen teplou večeři, ale manželovi a synovi také oběd do dílny. I když mají vlastní vajíčka, občas králíka a zavařují ovoce a zeleninu, jsou nákupy potravin zásadní výdaj. „Rozhodně je na jídle nešidím a maso máme vlastně skoro každý den, oba hodně pracují, potřebují i větší svačiny, to většinou dělám bagety, domácí pizzu nebo něco podobného.“

Na domácnost padnou tak tři tisíce – hlavně za prací a úklidové prostředky. Krmení pro zvířata vyjde kolem patnácti set měsíčně.

Oba s manželem mají životní pojištění a platí si důchodové, na to odchází dohromady asi čtyři tisíce měsíčně. Pojištění platí i mladšímu synovi, a to úrazové, protože hodně sportuje. Když se k tomu připočte pojištění domácnosti, je to 2 300 Kč. Pojištění a provoz jejího auta vyjde do tří tisíc, manžel a starší syn mají firemní auta.

Oběma synům spořili po dvou tisících měsíčně a v osmnácti každému předali 150 tisíc: nechali zcela na nich, co s nimi udělají. Starší je zatím neutratil, mladší si část vzal na auto a zbytek nechává na bydlení, protože by se výhledově rád usadil ve městě, kde bude lepší pracovní příležitost. Za telefony, internet, televizi a placené služby dávají měsíčně jen kolem dvou tisíc, manžel a starší syn mají telefony pracovní.

Do surovin na výrobu svíček a mýdel dá Katka měsíčně do tisícovky. Zas ale má vždy dárek pro blízké. Nosí je také kamarádce kadeřnici, která jí za to jednou za čas ostříhá. „Barvím si vlasy doma a na nehty nebo kosmetiku nechodím. Ráda si koupím kvalitní kosmetiku, takže myslím, že stojí každý měsíc tisícovku. Oblečení u nás není velká položka – manžel je věčně v montérkách nebo džínách, synové si ho kupují sami a já miluji lovy na bazarech a v sekáčích, takže jestli to dá měsíčně taky tisícovku, tak to je moc. Víc asi dáme jen za boty nebo zimní výbavu, ale to je nárazové.“

„Protože nevydělávám, platím si jen základní zdravotní pojištění, které je lehce přes tři tisíce. Ovšem musím si naspořit i na důchod. A manžel by také rád měl jistotu, že pak vše zvládneme. Máme finanční rezervu kolem 400 tisíc a uvažujeme, jak to zhodnotit. Každý měsíc k nim můžeme ještě něco poslat, místo ukládání na spořicí účet. Nejsme ale moc zdatní a bojíme se, abychom o ty peníze nepřišli.“

Manželé hodně investovali do domu (jistě přes milion), ale do budoucna by chtěli mít i finance. Přemýšleli o nákupu pozemku nebo bytu, ale v tom se necítí být „kovaní“, tak ocení radu odborníka.

„Být v domácnosti není nic špatného, ale paní Katku to staví do potenciálně rizikové majetkové situace. Například bydlí v domě, který zdědil její manžel, a pokud manžel zdědil dům před vstupem do manželství, jedná se o jeho výlučné vlastnictví a paní Katka by měla v případě rozvodu nárok pouze na kompenzaci prostředků, které vložila do rekonstrukce domu. Druhé riziko je, že manžel pracuje manuálně a v případě úrazu nebo nemoci tak může dojít k výpadku příjmu. Je tedy dobré myslet i na zadní vrátka a mít finanční polštář pro krizové situace,“ říká David Fogad, obchodní ředitel Fondu firemního nástupnictví Adax. Má pro rodinu paní Katky čtyři rady: