Článek
Sedmatřicetiletá Alena nemá žádné zdravotnické vzdělání, ale je si jistá, že lékům rozumí, protože pracuje ve farmacii. Zatím zbylá antibiotika běžně nasazuje sobě a manželovi, časem chce stejně léčit i děti. „Až odrostou, nebudu chodit k pediatrovi s každým nachlazením. Myslím, že zkušenost mi napoví, kdy mohu léky na předpis nasadit sama,“ míní.
Dítě není zmenšenina dospělého
Jenže dětské lékaře z takových rodičů jímá hrůza, dětem do budoucna zadělávají na pořádné zdravotní potíže. „Jen odborník zná všechny souvislosti, vedlejší reakce a dávkování. Dítě navíc není zmenšenina dospělého, ale vyvíjející se organismus. Tudíž všechny škody se neobjeví hned, ale hromadí se do budoucnosti,“ podotýká dětská lékařka z pražské ordinace Babycare Michaela Trnková. Časté podávání antibiotik (například Klacid, Zinnat, Ospen) může navíc způsobit, že přestanou účinkovat.
Špatným nasazením léků rodiče mohou potomkovi zhoršit už tak ošklivý kašel, v horším případě přivodit poruchu imunitního systému nebo závažnou alergickou reakci. Navíc svévolné podávání medikamentů nakonec vede k jedinému. „Napáchanou škodu na zdraví dítěte stejně nakonec musí vyřešit pediatr. A tu spoušť mnohdy řeší velmi svízelně,“ zdůrazňuje Michaela Trnková.
Když má dítě vysokou horečku, k doktorovi prostě musíFoto: thinkstock
Opatrně i s kapkami
Samovolné podávání antibiotik ale není jedinou chybou, které se rodiče při domácí léčbě dopouštějí. Často jsou také doma užívány léčivé masti (například Framykoin, Locoid, Bactroban) nebo některé kapky či sirupy (Spiropent, Pleumolysin, Mukoseptonex). Ty už sice mohou být podány bez striktního dohledu lékaře, i tak ale velmi opatrně a ne dlouhodobě.
Hodně riskují i rodiče, kteří potomkovi, zejména malému, bez obav místo dětských medikamentů podají léky pro dospělé. „Tam už hrozí i velmi vážné poškození zdraví a v krajním případě i smrt,“ zdůrazňuje pediatr Jan Němeček.
Nebezpečné je ale i nedodržení dávkování léčiva. Když je ho podáno málo, neúčinkuje, předávkování může způsobit třeba problémy se srdeční akcí. Jan Němeček také rodičům doporučuje, aby hlídali datum spotřeby léku, jinak dítěti podají nekvalitní přípravek.
S tím, že rodiče léčí dítě bez konzultace s lékařem léky, které jim zbyly doma, se setkává primář dětského oddělení příbramské nemocnice Pavel Marček. „Není výjimečné, že rodiče považují každou chorobu se stejnými příznaky za identickou s tou minulou, a tedy sami nasazují i identickou léčbu,“ vysvětluje Pavel Marček.
I o vhodném sirupu by měl často rozhodnout pediatrFoto: thinkstock
K lékaři až za pár dnů
Přitom na to, kdy může léčbu ordinovat sám rodič, stačí zapojit obyčejný selský rozum. Tedy při běžném nachlazení a rýmě se dítěti odsaje nos a dostane volně prodejné kapky nejlépe na doporučení lékárníka, při průjmu se naordinuje suché pečivo, rýže a čaj. „Dospělý by si také při průjmu nedal mléko,“ podotýká Michaela Trnková.
Existuje ale i opačný extrém rodičů, kteří běží s dítětem k lékaři s každým zakašláním. „Tvrdím, že správné matky samy udělají nejvíc správných diagnóz. Vědí, kdy se dítě chová jinak, je unavené, má nechuť k jídlu, zvláštně pláče a podobně. Pak není od věci to s lékařem konzultovat, chvíli vyčkat, dát první pomoc, a až třeba po dvou třech dnech navštívit ordinaci. Pak je obvykle diagnóza jasná,“ říká Michela Trnková.
„V začátku onemocnění chybí u nemocného příznaky, které i lékaři brání spolehlivě stanovit diagnózu. Proto je často prospěšnější zkusit běžnými léčebnými prostředky nemoc ovlivnit a teprve při neúspěchu kontaktovat lékaře,“ potvrzuje Pavel Marček.
A co vy? Běžíte s dítětem k lékaři, jakmile se mu spustí rýma, nebo léčbu určujete sami?
