Článek
Školní děti mají volných a prázdninových dnů tolik, že průměrný zaměstnaný rodič až příliš často řeší palčivou otázku, jak během nich svého potomka zabezpečit.
A samozřejmě v září je to téma velmi třeskuté. Mnohé školy rozjíždějí výuku v jakémsi adaptačním módu, leckde nefungují družiny (nebo fungují jen velmi omezeně), do školy se chodí na pár hodin a rodiče mají nervy na pochodu. „Škola ještě ani pořádně nezačala a jim už se blíží prázdniny,“ ozývá se před budovami škol.
Čísla jsou děsivá
Čistě matematicky je opravdu školní docházka k rodičům nemilosrdná. Podle organizace školního roku 2025/2026, kterou vydává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, čeká tento rok děti na základních a středních školách celkem 58 volných dní (těch pracovních, nikoli víkendových či těch, na něž připadají státní svátky). K tomu má každý ředitel k dispozici pět dnů ředitelského volna.
Když se to sečte, během školního roku budou mít ratolesti celkem 63 dní volno, zatímco zaměstnaný rodič má 20 či 25 dnů dovolené (některé firmy pak jako bonus nabízejí třeba ještě pět takzvaných free days nebo sick days). Ať tak či tak, víc jak šest týdnů musí rodiče nějak vyřešit. Když nemáte hlídací babičky, nejste s dalším dítětem na mateřské, nemůžete pracovat z domova a ještě jste třeba na dítě sami, jste v pasti. „Horko těžko jsem pokryla prázdniny, kdy syn chodil ještě do školky, která ale fungovala jen první dva týdny v červenci. Další volno jsem si vzala na první týden školy, protože prvňáčci mají adaptační týden a do družiny ještě nechodí. A v říjnu jsou podzimní prázdniny, z nichž vznikne díky ředitelskému volnu celý týden. Vůbec nevím, co budu dělat, z domova pracovat nemůžu, exmanžel žije v cizině, babička je stará a na druhém konci republiky. A nikoho to nezajímá, hlavně že si děti a učitelé ani ne po dvou měsících školy zase odpočinou,“ rozčiluje se pětatřicetiletá Ivana.
Vážně potřebují děti tolik volna?
Přesně to je otázka, která nyní rezonuje mezi rodiči. Samozřejmě oprávněně, ale odpověď na ni vás nepotěší. Protože děti, ale i pedagogové pravidelné prázdniny potřebují. „Není to luxus, nýbrž pedagogická nutnost. U dětí funguje jiný pracovní rytmus než u dospělých. Nemají osmihodinovou pracovní dobu, ale často se tomu přibližují, zvláště pokud učitelé nešetří domácími úkoly a vysokými nároky na šprtání. Během vyučování děti podávají intenzivní výkon, který je pro jejich psychiku i tělo velmi náročný. Proto potřebují pravidelný odpočinek, aby se jejich výkon i zdraví dlouhodobě udržely,“ vysvětluje Robert Čapek, pedagog, školní psycholog a autor blogu Líný učitel. I krátké prázdniny tak podle něj mají svůj smysl, rozdělují školní rok na zvládnutelné úseky, dávají dětem šanci se zregenerovat a vrátit se do školy s energií.
Děti časté prázdniny potřebují, ale jak to mají rodiče zvládnout, když musí pracovat?Foto: Harbucks, Shutterstock.com
Je v tom systém
Navíc rozložení a délka jednotlivých prázdnin má své historické i psychologické důvody. „Letní zůstaly po sklizních, Vánoce a Velikonoce z tradice náboženských svátků a kratší volna během roku byla přidána záměrně - děti po šesti až osmi týdnech učení začínají být unavené, hůř se soustředí a ztrácejí motivaci. Krátké prázdniny jim proto dávají možnost odpočinout si, načerpat energii a vrátit se do školy s větší chutí,“ vysvětluje Čapek.
A platí to vlastně i pro učitele. Není pochyb, že jejich práce je velmi psychicky náročná. A pravidelný oddech je prevencí před vyhořením.
Jak je to ve školkách?
Provoz školek se od provozu základních a středních škol liší. Ředitelé nemají k dispozici ředitelská volna a neplatí pro ně ani školní prázdniny. Vlastně by tak měly fungovat celoročně, ale praxe je samozřejmě jiná. Po dohodě se zřizovatelem (bývá to obec, městská část či kraj) tak i školky svůj provoz omezují či přerušují, nejčastěji pak v době velkých letních prázdnin. Zvykem bývá třeba nižší počet otevřených tříd, zkrácená pracovní doba, ale i to, že fungují například jen první dva týdny prázdnin. Někde je možnost dát dítko do vzdálenější spřátelené školky, ale pravidlo to není. K tomu připočtěte adaptační týden až tři na začátku září a rodiče školkáčků řeší podobný problém jako rodiče školáků.
Můžete si samozřejmě stěžovat u zřizovatele, ale faktem je, že ve výsledku si stejně budete muset poradit sami. Školky totiž bývají zavřené kvůli nejrůznějším opravám, rekonstrukcím, úklidovým pracím, které během roku nelze provést. Bojují samozřejmě i s nedostatkem personálu, učitelkami na dovolené a podobně.
Co ale rozhodně není povinné, jsou adaptační týdny na začátku září. Školky je nabízí, většinou i doporučují, ale vy na to přistoupit nemusíte. Své dítě znáte nejlépe, a pokud chcete, aby od počátku najelo na běžný režim, nebo máte pocit, že vaší ratolesti stačí třeba jen dvoudenní adaptace, školka by vám to měla umožnit.
A co tedy máme dělat?
Jak tedy podle odborníků obstarat děti, když rodiče musí být v práci? Cesta je samozřejmě vést je k samostatnosti, od určitého věku by měly zvládnout být alespoň pár hodin doma samy, ohřát si připravené jídlo, naplánovat si vlastní program a podobně. „Je to skvělá příležitost učit je odpovědnosti,“ tvrdí Čapek. Řeč ale samozřejmě není o prvňácích či druhácích, tam to je a nejspíš vždycky bude oříšek. „Možností jsou nejrůznější volnočasové aktivity, příměstské tábory, kurzy, sport, umění. Děti si tam najdou kamarády, zažijí něco, co škola nenabízí. I proto by to mělo být mimo školní prostředí,“ upřesňuje Čapek. Ve větších městech většinou fungují nejrůznější střediska volného času dětí, v Praze jsou Domy dětí a mládeže, mnohdy i obce či městské části organizují nejrůznější aktivity pro děti. Samozřejmě to není zadarmo, na druhou stranu, mělo by to být levnější než nabídka čistě komerčních organizací.
Další variantou je pak samozřejmě nejrůznější sdílené hlídání, kam spadá nejen pomoc od prarodičů, ale třeba i sousedská výpomoc, nejrůznější dohody s rodiči spolužáků a podobně. „V USA je pak třeba běžné, že přes prázdniny děti hlídají středoškoláci či vysokoškoláci. Bývá to jednoduché, finančně dostupné a přitom oboustranně prospěšné. Když se na to podíváte takhle, prázdniny nemusí být jen starost, ale i příležitost k větší samostatnosti a novým zkušenostem,“ dodává Čapek.
Když máte rodiče, kteří rádi s dětmi pomohou, je to skvělé. Taková pomoc je k nezaplacení, ale také není automatická. Moji rodiče odmítají hlídat vnoučata, ani je nemají moc rádi. Jak to mám dětem vysvětlit?
