Přihlášky na střední školy: Proč se nevyplatí taktizovat? Nejde o rychlost, do 20. února je čas!

Jak jsou na tom rodiny deváťáků – mají už jasno a vědí, co napíšou do přihlášky? „Užší výběr máme, teď se jen rozhodujeme, kterou školu dát na první, druhé a třetí místo,“ říká maminka Zora. Jste na tom podobně? Nemusíte být mezi prvními, kdo přihlášku odevzdá: to totiž nehraje žádnou roli. Mnohem důležitější je, zda vybíráte školu skutečně podle přání dítěte a nesnažíte se až příliš taktizovat.

Nejdřív je nutné si ujasnit, zda má potomek na něco výrazný talent, nebo je spíš technický či humanitní typ. Pokud má umělecké nebo sportovní nadání, můžete podat ještě dvě přihlášky navíc na školy s talentovou zkouškou. Celkem tedy lze podat až pět přihlášek a zvýšit tím šance na přijetí. Vždy by ale na prvním místě měla být škola, na kterou se chce dítě dostat nejvíc – a ne ta, kam se vám zdá, že by se mohlo dostat.

Při vyplňování přihlášky proto dejte pozor na taktické chyby – výsledkem pak totiž může být přijetí na školu, o kterou jste tak moc nestáli. Jak to? Z nedávného průzkumu společnosti PAQ Research vyplývá, že 38 % zájemců o maturitní obory řadilo přihlášky neefektivně. Náročnější školy dávali až za snazší obory, což je zásadní chyba. I kdyby totiž dítě získalo dostatek bodů na náročnější školu, systém ho automaticky přiřadí na obor s vyšší prioritou.

V roce 2025 byla většina uchazečů přijata na svou první prioritu. Z těchto čísel ale není jasné, zda šlo skutečně o jejich vysněnou školu, nebo jen o výsledek taktizování. Neřiďte se proto statistikami z minulých let ani počtem bodů z testů, které doma nebo na doučování zkoušíte nanečisto. Řiďte se vlastním rozumem – a především podpořte potomka v jeho snech. V tom vám ovšem může bránit problém, o kterém se příliš nemluví, ale zažívá ho snad každá rodina: nerozhodnost dnešních dětí.

Zatímco vy sami jste možná už ve čtrnácti letech měli jasnou představu, čím chcete být, „až vyrostete“, dnešní teenageři v mnoha případech tápou. „Současné děti prožívají enormní zátěž, i když si to jako dospělí nechceme příliš připouštět a raději nad tím zavíráme oči,“ říká psychiatrička a psychoterapeutka Alena Večeřová Procházková.

Dnešní dospívající totiž mají až příliš mnoho možností a informací. Neustále musejí zpracovávat okolní vlivy a rozhodovat se, co je pro ně důležité. A když je něco moc náročné, často to raději vzdají: mají totiž pocit, že vždy existuje jiná, jednodušší možnost.

Po takovém teenagerovi je pak těžké chtít, aby se definitivně rozhodlo o své budoucnosti. O to důležitější je být oporou a hlavně s dítětem mluvit. Například o tom, proč by vám osobně dávalo smysl gymnázium – ne proto, že je dítě „chytré“, ale protože mu může otevřít další možnosti.

Nepodceňujte ani nepodkopávejte přání svého dítěte. Pokud se chce stát například elektrikářem, nevyvracejte mu to větami o tom, že „učňák je jen pro hloupé“. Řemeslo má zlaté dno a v konečném důsledku může být pro úspěšný život mnohem přínosnější než třeba obchodní akademie. I tady je klíčem komunikace. Nerozhodujte za potomka a buďte vděční, že má vlastní názor – i když se vám osobně nezamlouvá. Právě teď si totiž začíná utvářet svou budoucnost.

Kvíz: Zvládli byste zkoušky na střední školu? Na prospěch ze základky dnešní studenti spoléhat nemůžou