Článek
Jména sester Lindy a Brendy Fruhvirtových jste už pravděpodobně v poslední době zaslechli – o dvou nejmladších českých tenisových nadějích se mluví stále víc. Stoupají v žebříčku výš a výš, odborníci jim předvídají velkou budoucnost a oblíbená stanice Eurosport je zařadila mezi mladé nadějné talenty, které stojí za pozornost. Možná ale nevíte, že za jejich nadějným sportovním startem stojí do jisté míry právě kamevéda, tedy výchovná metoda zaměřená na co nejlepší rozvoj talentu a schopností.
Nezasvěceným by se mohlo zdát, že jde „jen“ o dvě velmi talentované dívky, ale podle autora kamevédy Pavla Zachy jsou za jejich úspěchem především hodiny trpělivé práce. A obrovské nasazení rodičů, kteří se za ním při výchově dcer-tenistek jezdili radit od jejich útlého dětství.
Cílené vedení už od narození
Hlavním principem kamevédy je rozvoj malého človíčka už od prvních týdnů jeho života. Později rodiče příliš nedelegují výchovu na vzdělávací instituce, ale potomkovi se zvlášť v předškolním věku maximálně věnují sami. Zejména první tři roky života jsou z tohoto pohledu podle autora metody velmi důležité, a to i za tu cenu, že rodiče rezignují na svůj život, koníčky i trávení volného času. Vše v zájmu dítěte a jeho zdaru.
Co je to kamevéda
Základem tohoto systému výchovy je názor, že když se s cíleným rozvojem začne už v prvních třech letech života, získá dítě jak náskok v oboru, tak i celoživotní pevný vztah k oblíbené činnosti. Důležitá je absolutní orientace rodiče na dítě, využívání všeho, co dítě podporuje a posiluje, stejně jako eliminace věcí, které mu škodí a oslabují ho. A jak vznikl název metody? Podle Pavla Zachy jeho metodu nejlépe vystihuje označení „komplexní multirozvojová výchova dětí“ – ve zkratce KMVD a odtud tedy kamevéda.
O kamevédě vznikl před dvěma lety i velmi zajímavý dokumentární film Eriky Hníkové Každá minuta života, který vzbudil rozporuplné reakce. Mnohým přišlo, že soustředit se takto na malého človíčka od narození není v pořádku. Že by si měl především hrát a pozorovat svět… Autor kamevédy nesouhlasí: „Některé vlohy a dispozice se už po několika letech ztrácejí, takže promarnit první tři roky života, nebo dokonce prvních šest let ‚nicneděláním‘ dítě fatálně degraduje v soutěži s těmi šťastnějšími.“
Rodičům, kteří chtějí nechat potomka vyrůstat takzvaně přirozeně, Pavel Zacha rozumí, ale jeho názor i zkušenosti jsou odlišné a za svým přístupem si stojí. Sám takto vychovával svého syna Pavla – dnes šestadvacetiletý hokejový útočník válí v NHL, má za sebou velmi povedenou sezonu a odborníci mu předvídají úspěšnou kariéru.
Sledujte, s čím si dítě hraje a co ho zajímá, a v těchto činnostech mu nabídněte pomocnou rukuFoto: gpointstudio, Shutterstock.com
Je škoda potomky nerozvíjet
Podchytit talent i zájmy je potřeba podle Pavla Zachy co nejdříve: „Je pravda, že každé dítě je jiné, ať už svou konstitucí, vlohami, nebo povahou. Ale jak uvádí molekulární biolog John Medina, autor knihy Pravidla mozku dítěte, každé zdravé dítě si s sebou na svět přináší předpoklady k tomu, aby v minimálně třech až pěti činnostech bylo mimořádně úspěšné. A to za předpokladu, že mu bude umožněný rozvoj, že jeho dispozice budou včas objevené a rodiči podporované. Z toho plyne, že každé dítě může být úspěšné.“
Pavel Zacha mimo jiné říká: Skvělý táta není ten, který koupí synovi k osmnáctinám poslední model mercedesu, ale ten, jehož dítě si na něj už v mládí vydělá samo…
A pro ty, kdo kritizují rodiče, kteří se potomkům tímto způsobem nadstandardně věnují, má Pavel Zacha jasný vzkaz. Je přesvědčený, že rodiče mohou zrežírovat v rodině jakékoliv podmínky, které děcko v prvních třech letech téměř nekriticky přijímá. Bere svět takový, jaký kolem něho je. Prostředí doma malého človíčka utváří zcela zásadně, a to na celý život.
„A pokud dítě například dokážete přesvědčit, aby s vámi soutěžilo a každý den hodilo do dálky padesátkrát nebo stokrát tenisák, potom mu prakticky nelze zabránit, aby za několik let v této disciplíně naprosto dominovalo nad svými vrstevníky. V tomto ohledu je budování potenciálu dítěte velice jednoduché,“ uvádí Pavel Zacha jasný příklad svého přístupu. A přitom nezáleží na tom, zda bude potomek denně hrát na klavír, řešit matematické příklady, excelovat ve španělštině, nebo hrát tenis. Důležitým předpokladem úspěchu je ovšem opravdový zájem. Dítě se učí a zlepšuje jen v tom, co ho skutečně zajímá, a nutit ho do činnosti, která ho nebaví, je špatně.
Hra na klavír může být zábava, nebo „mučeníčko“. Pokud ale má dítě jasný talent, stojí za to ho rozvíjetFoto: Africa Studio, Shutterstock.com
Vše v zájmu dítěte
Je jasné, že podobné názory budí emoce. Mnozí rodiče s tak radikálním přístupem k výchově nebudou nikdy souhlasit. Hlasy, že dětem jen krade dětství, se budou ozývat vždy. O citlivém pojetí je přesvědčená i psychoterapeutka Lucie Mucalová: „Ve všech přístupech k výchově lze najít pro a proti. Každé dítě je originál, jiná osobnost a musíme se smířit s tím, že nepodchytíme vše.“ Proto je podle ní nejdůležitější naučit se potomka skutečně vnímat. Zapřemýšlet, zda nejste z pozice rodiče příliš zahledění do svých výchovných plánů a představ, kam by to mělo dítě jednou dotáhnout. Pak totiž můžete snadno přehlédnout, že tlačíte syna či dceru k něčemu, co vlastně nechce.
„Obecně si myslím, že každý extrém plodí extrém, ať už je to přílišná benevolence, nebo naopak tlak,“ vysvětluje Lucie Mucalová. Takže pokud si kladete otázku, jak být dobrým rodičem, buďte dítěti nablízku, vymezujte mu hranice, veďte ho k sebedisciplíně a zodpovědnosti. Ale nezapomeňte na jeho osobnost, možnosti, nepřehlížejte jeho talenty, které nemusejí pasovat do vašich zbožných přání. Právě toto přehlížení a přílišný tlak mohou podle zkušeností odborníků být cestou k smutným příběhům, ve kterých není dobře ani rodičům, ani dětem.
