Článek
Někde svoji zvláštní vánoční zvyklost rodiny dědí z generace na generaci. A Vánoce bez ní by vyšly nastejno, jako by rybářům před čtyřiadvacátým došli kapři nebo v lese nezbyl jediný vánoční stromek.
Ježíšek přilétá přes zahradu
Zejména kvůli dvěma synům v rodině pětatřicetileté Josefiny z Prahy nezdobí stromek rodiče, ale v noci z 23. na 24. prosince ho přinesou už nazdobený andělé pověření samotným Ježíškem. „Toho navíc chodíme vyhlížet na zahradu. A to bezprostředně před nadílkou, jestli neuvidíme, jak přilétá na saních,“ popisuje Josefina. Synům ale předá i další zvyk, který se v rodině dodržuje už po generace. Čtyři dny před před Štědrým dnem se tady uvaří sulc na sulcovaného kapra a čtyřiadvacátého ho může ochutnat každý, kdo přijde na Štědrovečerní den otevřených dveří, kdy jsou zváni všichni hosté.
Někde Ježíška vyhlížejí z okna, jinde na něj mávají na zahraděFoto: thinkstock
Vánoční výhra pod talířem
Předškoláci Natálka a Dominik z Prahy se na Štědrý večer nemohou dočkat nejen dárků, ale ani večeře, kterou běžně děti bažící po dárcích spíš přetrpí. Kdo tady sní celé vánoční menu, může obrátit talíř a pod ním najde jednak zlaté prasátko v podobě padesátikoruny, jednak výherní los. „Děti se těší, že si hodí padesátikorunu do kasičky, my máme radost, že sní všechno jídlo,“ popisuje třiatřicetiletá máma Nikola zvyk, který si přinesla ze své původní rodiny. Tradice tady ale začínají už po ránu čtyřiadvacátého, kdy se vyráží k Vltavě pouštět lín. „Ten by na rozdíl od kapra měl přežít,“ doufá Nikola.
Kdo nedojí večeři, nesmí obrátit talíř!Foto: thinkstock
Boží hod jedině v pyžamu
Jednatřicetiletý Zdeněk začal dodržovat novou vánoční tradici až po svatbě s manželkou Martinou a letos ji poprvé zažije i osmiměsíční Šimon. Zvyk rodině velí: Nesundavat pyžamo, nevylézat z domu. A to celý Boží hod. „Máme na sobě sváteční, většinou nové, pyžamo. Koupené má už pyžamko i Šimonek,“ popisuje Zdeněk, který s rodinou žije za Prahou. Na chvíli ale dům opustit bude muset, aby vyvenčil psy. Ani v tu chvíli se ale pyžama nevzdá, tradice to zakazuje. „Hodím na pyžamo kabát. Je to tradice, která znamená zábavu, nula práce a pohodu,“ dodává.
Rodina v Mělníku si zajišťuje štěstí pouštěním balonků, jiní to třeba ani nepotřebují...Foto: thinkstock
Nad Mělník vzlétají balonky štěstí
Soukromý vánoční zvyk rodiny čtyřiatřicetileté Lucie z Mělnicka má zajistit štěstí po celý následující rok. Těsně před večeří se rodina obleče a vyrazí na zahradu, odkud rok co rok pravidelně vypouští k nebi balonky štěstí. „Když sněží nebo prší, což bylo loni i předloni, jde to těžko,“ popisuje nesnáze Lucie. Zvyk má i praktický význam. Mezitím, co syn pozoruje vznášející se balonky, zbytek rodiny rychle dopraví dárky poschovávané po domě pod stromek. A překvapení pro školáka je zajištěno. „Syn stále věří na Ježíška a my jsme za to moc rádi.“
Výslužka za oknem na posilněnou
Krabičku s cukrovím, vánočkou nebo ovoce nechává třiatřicetiletá Zuzana se synem na Štědrý večer na terase. Výslužka má dodat Ježíškovi síly na další putování za rozdáváním dárků. „Dřív jsme výslužku chystali s rodiči a sourozenci, teď jsem na řadě já se synem,“ popisuje Zuzana. Připouští ale, že zkoordinovat nepovšimnutě přesun dárků pod stromek, Ježíškovo zazvonění a ještě odstranění výslužky zpoza okna, aby iluze byla dokonalá, může být o nervy.
A jak to doma máte vy?
