Hlavní obsah

Sebevědomí na bodu mrazu

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Sebevědomí je zdravá víra v sebe sama

18. 10. 2008

Jen málo lidí má sebevědomí dostatek. Je naopak mnoho těch, kteří se celý život s jeho nedostatkem potýkají. Sebevědomí se formuje v dětství. Je to začarovaný kruh. Nesebevědomí rodiče jen málokdy vychovají jedince se zdravou sebedůvěrou.

Článek

Co je to sebevědomí? Nepleťme si ho s vytahováním, arogancí či přezíravým postojem k druhým. Sebevědomí je zdravá víra v sebe sama. Je to přesvědčení, že jsme schopni žít podle svých představ a že dokážeme dostát úkolům, které na nás život klade. Máme-li toto přesvědčení, zvládneme téměř vše. Chybí-li nám, nedosáhneme pravděpodobně ani těch nejskromnějších cílů.

Více chvalme, méně trestejme

Zdravé sebevědomí není vrozené, ale pozvolna se rozvíjí od raného dětství. Budeme-li po dobu jednoho roku sledovat výchovné působení rodičů a učitelů, zjistíme, že na jednu pochvalu připadá asi deset pokárání nebo dokonce trestů. Na dětské duši to nutně zanechá následky, které přetrvávají do dospělého věku. Co to znamená pro pocit vlastní ceny? Nic dobrého.

Dítě usměrňujme, ale nedeptejme

Formování dětské psychiky, tedy i sebevědomí, prochází několika fázemi. První se odehrává mezi druhým a třetím rokem života, kdy si začínáme uvědomovat svou jedinečnost a začneme prosazovat svá přání. Tomuto období se říká období prvního vzdoru. Je-li malý rebel v této fázi nemilosrdně potlačen, bývá na problém zaděláno. Neznamená to samozřejmě, že vzdorovité dítě bude terorizovat rodinu a okolí. Musí být usměrňováno, ne však tak, aby byla potlačena jeho identita. Další fáze prosazování se datuje do období puberty. Pokud konfrontace se světem dospělých dopadne tak, že z ní zůstane pocit úplně neschopné nuly, je to špatně. V adolescenci, tedy v dospívání, je ještě možné se sebevědomím něco učinit, ať už nahoru, nebo dolů. Přísní učitelé nebo rodiče vyžadující absolutní poslušnost a trestající jakýkoli projev samostatnosti mohou dílo zkázy dokonat. Do života vstupuje uťápnutý jedinec, který na sobě musí opravdu hodně pracovat, aby v sobě dokázal objevit schopnosti, zasunuté ztrátou sebedůvěry v dětství.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Dítě usměrňujme, ale nedeptejme

Dobré známky nestačí

Frustrace (zklamání, duševní poranění) v průběhu celého života systematicky narušují pocit sebejistoty. Nejhlubší stopy zanechávají v dětství. Čím více frustrací v dětství, tím nejistější a bázlivější je pak dospělý člověk. Jen málo lidí má možnost rozvíjet se zcela svobodně. Záleží i na stavu společnosti, do které se narodil. Například americké školství vychovává jedince možná s menším množstvím znalostí než školství naše, ale rozhodně se zdravějším sebevědomím. Ostatně psychologické výzkumy již před lety doložily, že sebevědomý žák se slabším prospěchem se v životě uplatňuje lépe než zakřiknutý premiant. Ani červený diplom nezaručí úspěch na trhu práce, natož pak v osobním životě.

Pracujme na sobě!

Nízké sebevědomí bývá i rozbuškou řady domácích hádek. Žena, která si nevěří, trpí představou, že partner je v zaměstnání obklopen kolegyněmi atraktivnějšími a schopnějšími než ona sama. Stává se podezíravou a malichernou vůči projevům partnerova chování. Platí to samozřejmě i naopak. Na sebevědomí závisí i míra optimismu, s níž člověk disponuje. Naštěstí je možné s nedostatkem sebedůvěry bojovat. Existují kurzy, přednášky a odborné publikace, které nám pomohou změnit pohled na sebe sama. Musíme ale chtít!

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.