Sebevědomí na bodu mrazu

Co je to sebevědomí? Nepleťme si ho s vytahováním, arogancí či přezíravým postojem k druhým. Sebevědomí je zdravá víra v sebe sama. Je to přesvědčení, že jsme schopni žít podle svých představ a že dokážeme dostát úkolům, které na nás život klade. Máme-li toto přesvědčení, zvládneme téměř vše. Chybí-li nám, nedosáhneme pravděpodobně ani těch nejskromnějších cílů.

Zdravé sebevědomí není vrozené, ale pozvolna se rozvíjí od raného dětství. Budeme-li po dobu jednoho roku sledovat výchovné působení rodičů a učitelů, zjistíme, že na jednu pochvalu připadá asi deset pokárání nebo dokonce trestů. Na dětské duši to nutně zanechá následky, které přetrvávají do dospělého věku. Co to znamená pro pocit vlastní ceny? Nic dobrého.

Formování dětské psychiky, tedy i sebevědomí, prochází několika fázemi. První se odehrává mezi druhým a třetím rokem života, kdy si začínáme uvědomovat svou jedinečnost a začneme prosazovat svá přání. Tomuto období se říká období prvního vzdoru. Je-li malý rebel v této fázi nemilosrdně potlačen, bývá na problém zaděláno. Neznamená to samozřejmě, že vzdorovité dítě bude terorizovat rodinu a okolí. Musí být usměrňováno, ne však tak, aby byla potlačena jeho identita. Další fáze prosazování se datuje do období puberty. Pokud konfrontace se světem dospělých dopadne tak, že z ní zůstane pocit úplně neschopné nuly, je to špatně. V adolescenci, tedy v dospívání, je ještě možné se sebevědomím něco učinit, ať už nahoru, nebo dolů. Přísní učitelé nebo rodiče vyžadující absolutní poslušnost a trestající jakýkoli projev samostatnosti mohou dílo zkázy dokonat. Do života vstupuje uťápnutý jedinec, který na sobě musí opravdu hodně pracovat, aby v sobě dokázal objevit schopnosti, zasunuté ztrátou sebedůvěry v dětství.

Frustrace (zklamání, duševní poranění) v průběhu celého života systematicky narušují pocit sebejistoty. Nejhlubší stopy zanechávají v dětství. Čím více frustrací v dětství, tím nejistější a bázlivější je pak dospělý člověk. Jen málo lidí má možnost rozvíjet se zcela svobodně. Záleží i na stavu společnosti, do které se narodil. Například americké školství vychovává jedince možná s menším množstvím znalostí než školství naše, ale rozhodně se zdravějším sebevědomím. Ostatně psychologické výzkumy již před lety doložily, že sebevědomý žák se slabším prospěchem se v životě uplatňuje lépe než zakřiknutý premiant. Ani červený diplom nezaručí úspěch na trhu práce, natož pak v osobním životě.

Nízké sebevědomí bývá i rozbuškou řady domácích hádek. Žena, která si nevěří, trpí představou, že partner je v zaměstnání obklopen kolegyněmi atraktivnějšími a schopnějšími než ona sama. Stává se podezíravou a malichernou vůči projevům partnerova chování. Platí to samozřejmě i naopak. Na sebevědomí závisí i míra optimismu, s níž člověk disponuje. Naštěstí je možné s nedostatkem sebedůvěry bojovat. Existují kurzy, přednášky a odborné publikace, které nám pomohou změnit pohled na sebe sama. Musíme ale chtít!