Článek
Někde jsem se dočetla, že Stalin v Sovětském svazu roku 1929 zakázal Vánoce jakožto podvratný náboženský přežitek. Z vánočních svátků se staly běžné pracovní dny, nesměly se prodávat vánoční stromečky a v systému plném udavačů znamenalo riziko udělat i jen skromnou domácí oslavu Štědrého večera.
Děda Mráz se svou parťačkou Sněhurečkou a vánoční jolkou se do Sovětského svazu směli vrátit roku 1935, ale už ne jako připomínka křesťanských svátků narození Krista, nýbrž jako součást světských oslav nového roku.
Chvíli jsem si představovala, jaké by to bylo, kdyby takový zákaz někdo uvrhl na náš současný svět.
Tak předně, zmizely by vánoční reklamy, které nás jemně stresují už od konce října a v průběhu listopadu svůj tlak stupňují až po velkolepé finále v době adventu, kdy uštvané nakupující v uličkách supermarketů na každém kroku pronásledují koledy a „naše teta peče léta“. Sousedé, kteří svůj balkón (nebo celý dům) už začátkem prosince vybaví osvětlením připomínajícím svou intenzitou noční klub nebo něco z vesmíru, jehož blikání funguje jako spouštěč epileptických záchvatů, by museli zhasnout.
Vánoční úklid? Cha! Kdo by se v prosinci pustil do mytí oken, klepání koberců nebo i přehnaného luxování, byl by podezřelý. Bezpečnější by bylo neuklízet vůbec.
Cukroví? Opatrné hospodyňky by možná upekly pár kousků, ale rozhodně by jejich načančané fotky nehrnuly na sociální sítě a netrumfovaly by se navzájem, kolik kdo už má druhů. Pletení vánočky by se stalo statečným odbojovým činem.
A hlavně – dárky. Tlačenice v nákupních centrech by rázem skončily, výdejní místa zásilkoven by přestala být zavalena balíky. Případní odvážlivci, vypravivší se do hračkářství, by tvrdili, že to lego pořizují s předstihem dítěti k narozeninám. Ti méně odvážní by raději podomácku uháčkovali medvídka nebo vyřezali lodičku z březové kůry.
Protože, samozřejmě, lidi by se Vánoc nevzdali. Svíčky na (vlastnoručně upletených) adventních věncích by zapalovali se stejně slavnostním pocitem, jako naši dávní předkové nahlíželi do ukrývané Bible kralické. Na Štědrý večer by usedali ke stolu s pocitem spiklenectví, a pokud by někdo na prastarém dévédéčku dokázal uchovat záznam Tří oříšků pro Popelku nebo Lásky nebeské, mohl by pořádat ilegální bytové projekce. Přátelé by si na konci setkání tiskli ruce a šeptali vánoční poselství. Ti nejstatečnější by si na tajné půlnoční mši potichu zazpívali Narodil se Kristus Pán.
No řekněte, nebylo by to osvěžující?
