Článek
Když v devadesátkách vyrukovala kapela Buty s hitem Mám jednu ruku dlouhou, netušila jsem, že se název téhle písničky stane jakýmsi symptomem celého jednoho období mého života. Tedy vlastně to bylo naopak: když jsem potřebovala něco přečíst na mobilu, v knížce nebo nedejbože rozluštit drobounké písmo na obalu nějakého výrobku, ruka, ve které jsem danou věc držela, se najednou zdála moc krátká.
Tím to ale před pár lety jenom začalo. Průvodním jevem byl i jas na displeji zvýšený na maximum (mé dcery mi vysvětlily, že podle toho se poznají mobily všech rodičů) a radostná iluze, že si nemusím tak často depilovat nohy (dokud jsem je neuviděla na pláži v přímém slunečním světle). Prostě, na blízko jsem viděla čím dál tím hůř.
Dozvěděla jsem se, že se tomu říká presbyopie neboli vetchozrakost. Brrr! To slovo mi okamžitě evokovalo chodítko, stahovací punčochy proti křečovým žilám, krabičku na léky s přihrádkami na jednotlivé dny a další atributy „vetchého“ stáří. Ale rozhodla jsem se přistoupit k tomu pozitivně. Brýle přece mohou být i módní doplněk! Protože návštěvy jakýchkoli lékařských ordinací mě trochu děsí, rozhodla jsem se pořídit si brýle na vlastní pěst – a zamířila jsem do nejbližší drogerie s úmyslem vylepšit svou image šik intelektuálky.
Zavrhla jsem veškeré modely připomínající upjatou eleganci bankovních úřednic a zvolila brýle s výraznými obroučkami; stejně jsem vždycky trochu záviděla Harrymu Potterovi. Ehm… O chvíli později jsem při pohledu do zrcadla zjistila, že vypadám spíš jako přestárlá účastnice srazu jeho fanoušků, chybělo mi jen koště Nimbus 2000. A na svém obličeji jsem najednou objevila spoustu detailů, o kterých bych asi raději nevěděla. Ale co bylo nejdůležitější: svět pro mě opět získal ostré kontury a moje ruce měly znovu přijatelnou délku.
Tedy jen do chvíle, než jsem brýle zapomněla v autě. A pak v kapse jednoho kabátu a druhého kabátu. A na pračce. A na gauči, zapadlé mezi polštáři. Z hledání brýlí se stala moje nová olympijská disciplína obnášející i ponižující momenty, kdy mě někdo upozorní, že je mám celou dobu na čele.
Takže když mi před pár dny přistála v e-mailu tisková zpráva jedné oční kliniky, která nabízí, že za nekřesťanský balík peněz mě vetchozrakosti zbaví, napsala jsem jim a objednala se na vyšetření. A pak, zrovna když jsem vyplňovala jejich nekonečný dotazník, na mě na internetu vyskočila fotka Jennifer Aniston v brýlích. A Gwyneth Paltrow. A Julie Roberts. Hmm… Možná si ty brýle ještě chvíli nechám.
