Manželství na dobu určitou? Věřím, že by se můj muž víc snažil, kdyby mě neměl jistou

„Manželství je asi fajn, co já vím, ale nemá to svůj předem určený začátek a konec, a to mi vadí,“ říká fotografka Julia v komedii Teorie tygra. Veterinář Jan (Jiří Bartoška) o tom sice pochybuje, ale sama o sobě je tato myšlenka docela zajímavá. Žilo by se lidem ve vztahu lépe, nebo hůř, kdyby věděli, že to není „napořád“?

O tom, že vztahy bývají na začátku plné lásky i romantiky a po nějaké době jde spíš o zvyk a rutinu, se není nutné rozepisovat. Ale co kdyby bylo předem dané, že vztah, který máte, je jen dočasný? Nebo přesněji řečeno, že se po nějaké době buď obnoví, nebo skončí. Pro mnoho lidí by to bylo úlevné, zatímco jiní by z toho asi byli značně nesví.

„Kdyby manželství mělo pevně daný konec a partneři by si museli po čase říct, zda pokračovat? Mohlo by to přinést větší bdělost,“ myslí si Zuzana Steigerwaldová, psychoterapeutka z platformy Hedepy. „Možná bychom se méně spoléhali na jistotu druhého a častěji se ptali: Jak se vedle mě máš? Co se mezi námi ztratilo? Nežijeme už jen provoz domácnosti místo vztahu?“

„Zároveň by to ale mohlo přinést i nejistotu. Vztah potřebuje určitou míru bezpečí, aby se v něm člověk mohl opravdu otevřít. Kdyby nad ním stále viselo ‚za pár let se uvidí‘, mohlo by se do intimity dostat hodnocení: obstojím, budu znovu vybrán, nejsem vyměnitelný? A to může blízkost spíš oslabovat,“ upozorňuje Zuzana Steigerwaldová.

>>> Cítíte se špatně? Možná vám chybí emoční bezpečí

„Mně to přijde jako docela dobrý nápad,“ svěřuje se dvaačtyřicetiletá Pavlína. Jak by se jí myšlenka vztahu na dobu určitou zamlouvala? „Po patnácti letech manželství mám pocit, že i koš na prádlo je pro mého manžela mnohem zajímavější než já,“ říká. Myslí si, že partner by byl pravděpodobně víc ve střehu, až by se blížil okamžik „pravdy“ a měli by se rozhodnout, zda má jejich vztah pokračovat. A třeba by si jí – při myšlence, že ji může snadno ztratit – začal víc považovat.

„Věřím, že pro část lidí by takový model mohl být úlevný. Někteří se totiž potýkají s představou, že manželství je závazek ‚na celý život‘ a není z něj cesty zpět, což může působit velmi svazujícím dojmem,“ vysvětluje psycholožka Julie Janošíková z platformy Terapie.cz.

Zároveň ale dodává, že si umí představit i opačný efekt. „Blížící se termín, kdy by se partneři měli říct, zda ve vztahu pokračovat, by mohl vyvolávat nejistotu, stres nebo obavy z odmítnutí. Místo pocitu bezpečí by se mohl objevit pocit, že budoucnost vztahu je neustále podmíněná.“

Obhajoba klasického uspořádání asi bude převažovat, a to i u odborníků. „Dočasnost by dle mého názoru stavěla manželskou instituci jaksi na hlavu. Těžko lze předvídat budoucnost, ale určitě jde (v naší společnosti) o akt dobrovolný, do něhož nelze nikoho nutit,“ soudí například sexuolog Ondřej Trojan.

A dodává, že dlouhodobá láska není stav, ale proces. „Současně ale považuji za zdravé, když si partneři průběžně kladou otázku, zda jsou spolu rádi a zda vztah rozvíjejí. Ne proto, aby hledali důvod k odchodu, ale aby nezapomněli, že vztah potřebuje péči,“ upozorňuje expert.

Nejdřív kamarádi, potom velká láska. Funguje takový vztah lépe? Často ano, ale není bez rizika!