S mužem jsem roky šťastná, ale teď nesnáším, že mlaská a dupe! Zkuste rituál vděčnosti, radí kouč

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, prosím vás o radu, jak na sobě zapracovat. Jsem vdaná už hodně let, manžela miluju, jsem šťastná. Ale poslední dobou mi na něm začaly vadit různé maličkosti, třeba se mi zdá, že mlaská, nebo jak na něco reaguje, nebo že dupe a tak. Nechci mu nic říkat, protože on není malé dítě a já tak s ním nikdy nejednám, je to navíc jenom můj problém, vadí to mně, ve skutečnosti jsou to prkotiny, kterých jsem si dřív asi ani nevšimla, nebo to začal dělat až teď, třeba jak stárneme? Můžete mi prosím vysvětlit, co se se mnou děje, a poradit mi, co s tím? Děkuju vám. Regina

Milá Regino, nejdřív vás chci uklidnit. To, co popisujete, není vůbec neobvyklé. A vlastně mě na vašem dotazu nejvíc zaujala jedna věta: „Je to můj problém.“ To je totiž velmi zdravý začátek. Neobviňujete manžela, nehledáte chyby na něm, ale snažíte se porozumět sama sobě. A to není automatická reakce každého člověka.

Po letech společného života se náš mozek přestává soustředit na to, co je nové a krásné. Partner už pro nás není překvapení. Stává se součástí stereotypní každodennosti. A právě tehdy začne vyrábět něco, co je pro lidskou psychiku typické. Začne si víc všímat drobných odchylek. Mlasknutí. Dupnutí. Způsob, jakým někdo zavře dveře nebo odpoví na otázku… To vše vás najednou irituje a vy si neumíte vysvětlit proč.

Jenže většinou nejde o to mlaskání. Takové drobnosti bývají spíš zesilovačem našeho vlastního vnitřního rozpoložení. Když jsme unavenější, pod větším stresem, procházíme životní změnou nebo se prostě dostáváme do období, kdy jsme citlivější, mozek začne filtrovat svět jinak. To, co dřív bez problémů vypustil, najednou zvýrazní.

Někdy se tomu říká podrážděnost, někdy přecitlivělost. V psychologii dokonce existuje i pojem misofonie, tedy výrazná citlivost na určité zvuky, třeba zrovna na mlaskání nebo hlasité dýchání. Nemusí jít nutně vždy o poruchu. Často spíše o to, že náš nervový systém reaguje intenzivněji než dřív.

Proto není správné začít otázkou: „Co dělá můj muž špatně?“ Ale spíš: „Co se děje s vámi?“ Jak spíte? Nejste dlouhodobě přetížená? Máte něco, co je jen vaše: radost, koníčky, čas sama pro sebe? Neprocházíte obdobím hormonálních změn, které dokážou citlivost výrazně zvýšit? To všechno jsou otázky, které stojí za to si položit.

Zároveň platí ještě jedna věc. Každý vztah potřebuje vědomě obnovovat obdiv. Když se na partnera díváme jen optikou každodennosti, mozek si zvykne a začne automaticky hledat chyby. Když si ale občas připomeneme, proč jsme si toho člověka vybrali, za co si ho vážíme nebo co pro nás během života udělal, začne fungovat úplně jiný filtr.

A vězte, že nejde o to, nalhávat si, že je dokonalý. Jde naopak pouze o to, nenechat svůj mozek, aby viděl jen jeho nedokonalosti. Zkuste si třeba každý večer vybavit jednu jedinou věc, za kterou jste ten den manželovi vděčná. (Říká se tomu rituál vděčnosti.) Nemusí to být nic velkého. Uvařil kávu. Rozesmál vás. Nakoupil. Zeptal se, jak se máte. Náš mozek totiž posiluje to, čemu věnujeme pozornost.

Pokud ale časem zjistíte, že podobných drobností, které vás vytáčejí, přibývá a podráždění se rozlévá i do dalších oblastí života, možná už nepůjde jen o partnerské téma. Pak stojí za to podívat se hlouběji na vlastní psychickou pohodu. Vaše psychika vám možná jemně naznačuje, že potřebuje víc péče.

Celkově mám ale z vašeho dotazu dobrý pocit. Píšete, že svého muže milujete a že jste spolu šťastní. To je velmi pevný základ. Vztah většinou nerozbijí drobné zvuky. Rozbije ho až chvíle, kdy začneme věřit, že za všechno může ten druhý. Vy jste se naštěstí vydala opačným směrem. A to je podle mě cesta, která má velkou šanci vést k výsledku. A co to má být? No přece že vás bude partner za čas rozčilovat o něco méně. Nebo vám jeho mlaskání bude připadat stejně roztomilé jako kdysi. Přeji vám, aby to tak bylo. Máte to ve svých rukou.