Článek
Milujeme se, nemůžeme bez sebe být a chceme spolu zestárnout. Kéž by, že? Vztahů, které přetrvají ke spokojenosti obou dlouhá léta, není zrovna převaha. Ale existují. A ti méně šťastní se mohou jen ptát, jak je to možné, že někomu vztah vydrží a neměnil by. V čem je to tajemství?
Začíná to vášní
Začátkům vztahů dominuje dopamin, noradrenalin a oxytocin – třaskavá směs, která vytváří euforii a intenzivní touhu být spolu. Což se časem změní. Výzkumy ukazují, že chemická „zamilovanost“ se přirozeně mění v připoutání se, nebo řekněme vztah, kdy nám na druhém sice záleží, máme ho rádi, ale vášeň už v tom moc není. Mnoho dvojic v takové chvíli zpozorní a začne přemýšlet, zda žijí s tím pravým/pravou. Místo toho by si ale možná měli otevřeně přiznat, že jejich vztah jen přešel do jiné fáze. Lásku a vášeň nahradilo spříznění a kamarádství. Přitažlivost nezmizela, jen se transformovala v pocit důvěry, klidu a bezpečí.
„Je přirozené, že první zamilovanost časem odezní a partnerský vztah se postupně proměňuje,“ potvrzuje psychoterapeutka Markéta Wojtovičová, z platformy Hedepy. A dodává, že to nemusí znamenat, že zmizí náklonnost. „Může to být šance posunout se do hlubší podoby vztahu,“ vysvětluje. Dalším aspektem, který může mnoha lidem přijít jako cesta ke konci vztahu, je rutina. Ani ta ale nemusí mít negativní konotaci, protože může působit jako stabilizační prvek. Jednoduše řečeno, znamená, že se vztah usadil, získal stabilitu a bezpečí, na kterých lze dál stavět.
Komu zavolám, když je průšvih?
„Po desetiletém manželství jsem měla pocit, že se z našeho vztahu vytratila jakákoli jiskra, byli jsme jak spolubydlící ve společném bytě,“ svěřuje se jednačtyřicetiletá Věra s tím, že dokonce začala přemýšlet o nějaké terapii. Manžel ale na žádnou nechtěl, nepřišlo mu, že by to bylo potřeba. Jejich vztah považoval za normální a nad Věřinými pochybnostmi jen kroutil hlavou. „Co bys chtěla po takové době,“ byla jeho nejčastější odpověď. „Nějak jsem nevěděla, co s tím. Nakonec jsem se odhodlala a na jedno sezení se objednala,“ říká Věra. A hodně jí překvapilo.
„Nejvíc mě dostalo, když se mě psycholožka zeptala, komu volám jako prvnímu, když je nějaký průšvih nebo mám z něčeho radost. Samozřejmě Kájovi, vyhrklo ze mě. A ona na to: Takže je váš nejbližší člověk?“ vypráví Věra. A v tom jí to prý došlo! Jak by její život vypadal bez něj? Smutně. Je jejím parťákem, oporou, člověkem, se kterým automaticky počítá… „Dost mi to pomohlo,“ přiznává Věra s tím, že od té chvíle si znovu začala jejich vztahu vážit.
Komu se svěříte jako prvnímu, když se vám něco povede nebo nedaří? I to napoví, jako to ve vztahu máteFoto: Miljan Zivkovic, Shutterstock.com
Je z vaší lásky hlavně přátelství?
Pokud máte poslední dobou tento pocit a trápí vás to, projděte si následující body. V mnohém vám otevřou oči a dost možná se na svůj „nudně přátelský vztah“ začnete dívat jinou optikou.
1. Pokles intenzivní touhy je biologicky normální a jde o běžný vývojový posun
2. Přitažlivost mizí hlavně tehdy, když se k přirozené hormonální proměně přidá ztráta intimity, stres nebo neřešené napětí. Touha nemizí „jen tak“ — mizí tam, kde se ztrácí pocit emočního bezpečí
3. Vztah se může subjektivně jevit jako „přátelštější“, protože roste oxytocinová vazba a klesá dopaminová euforie. Výzkumy potvrzují, že tato proměna je přirozená a dokonce žádoucí — umožňuje totiž dlouhodobé soužití
4. Touha není jednou provždy daná a dá se znovu nalézt, pokud se obnoví hravost a sníží stres. Vyžaduje to ovšem vědomou péči, nikoli čekání, že se „sama vrátí“.
