Manželství jako vrchol štěstí? Kdepak, pro ženy spíš pěkná mizérie

Nebudeme si nic nalhávat, v dřívějších dobách bylo pro ženy manželství s mužem v podstatě otázkou přežití. Nyní je ale poprvé v historii opravdu otázkou naší svobodné volby, nikoli nutností. Můžeme totiž studovat, pracovat, budovat si vlastní kariéry, vlastnit majetky, být finančně nezávislé. Navíc být single už není žádná ostuda, neklesá tím ani naše společenské postavení a hodnota. A koneckonců, když na to přijde, i děti můžeme mít a vychovávat bez mužů.

Na podobě manželství to ale nic moc nezměnilo, a tak si mladé ženy víc a víc všímají, že bez muže jim je možná líp.

Existuje na to řada odborných studií. To, že z manželství profitují spíš muži než ženy, tvrdí třeba studie z roku 2024 vydaná nakladatelstvím Cambridge University. Podle ní manželství prospívá mužskému zdraví (svobodní muži mají až dvojnásobné riziko vysokého krevního tlaku než ti ženatí, ti mají v životě i méně stresu, méně psychických problémů). Manželství jim také zvedá sebevědomí, zvyšuje obecně životní spokojenost, pocit bezpečí a podobně.

A vypadá to, že je pro ně výhodné i finančně – ti ženatí za život nashromáždí víc majetku než ti svobodní. Proč? Nejspíš jde o kombinaci více důvodů. Za prvé manželství nutí muže k větší zodpovědnosti a rozvážným rozhodnutím, za druhé díky péči svých žen mají víc prostoru a možností, jak se věnovat kariéře, a objevuje se i názor, že se obecně žení častěji vzdělanější a úspěšnější pánové.

Každopádně nic ze zmiňovaných výhod se netýká žen. Těm manželství (ve většině případů) stres i zdravotní problémy spíš zvyšuje, jejich kariéru vztah nijak neposouvá, víc vydělávají spíš single bezdětné ženy, než ty vdané s potomky. „Zdá se, že ženy v manželství tahají za ten kratší konec. Ženatí muži vykazují lepší zdravotní výsledky, nižší míru deprese a delší délku života než ti svobodní. Vdané ženy však uvádějí vyšší stres, menší svobodu a větší nespokojenost. Vztahy prostě často fungují jako jednosměrné záchranné vory, které muže drží nad vodou, zatímco ženy vyčerpávají,“ potvrzuje terapeutka Vanessa Bennett pro magazín Self.

>>>Mentální zátěž žen? Myslet na všechny a všechno je práce, která není vidět

Touto otázkou se zabývá mnoho odborníků a většinou je na konci jejich úvah zjištění, že ačkoli doba se mění, posouvá, je k ženám mnohem přívětivější, manželství a jeho podoba jakoby ustrnula v čase. „Obecně se na základě studií dá říci, že dobré manželství je prospěšné pro muže i pro ženy, ale mužům jde k duhu víc. Bylo by vlastně zvláštní, pokud by tomu tak nebylo. Manželství je jedna z nejstarších patriarchálních institucí, od začátku postavena na privilegovaném postavení muže. Této dynamiky jsme se pořád úplně nezbavili,“ vysvětluje ve svém blogu Martina Dvořáková z projektu Férová domácnost.

A tak i když společnost se snaží mezi pohlavími nastavit rovnost (o tom, jak se to daří, jak rychle či pomalu přichází potřebné změny, se samozřejmě dá polemizovat), tak v manželství to většinou funguje tak nějak postaru. Je stále hodně rodin, kde má finance pod kontrolou muž, žena je ta, co obětuje svou kariéru, a na svých bedrech nese zodpovědnost za vše, co se týká rodiny (domácími pracemi počínaje, organizací všeho možného konče). A na konci dne je muž ten, jež je unavený z těžkého dne v práci, ten, jež si potřebuje odpočinout, zatímco jeho manželka, co přišla z práce, nastupuje na druhou směnu.

Svalovat ale veškerou vinu na muže, kteří se ve vztahu snaží mermomocí udržet své privilegované postavení, by nebylo fér. Tohle tradiční nespravedlivé nastavení je totiž v nás všech, stále dokola ho živíme my všichni bez ohledu na pohlaví. My ženy v sobě máme zakořeněno, že si lásku musíme zasloužit – vstřícností, péčí o druhé, určitou submisivitou, obětováním se, nesobeckostí a podobně. Muži zase žijí v tom, že si lásku zaslouží výkonností, úspěchem, dominancí.

A tak ženy učí muže pasivitě, protože co by byly za ženy, kdyby se o domácnost, děti a muže nepostaraly. Urputně se snažíme udržet systém (připomínáme, kdy má jeho matka narozeniny, objednáváme celou rodinu na prevenci k zubaři, uklízíme po všech…) a pak se divíme, že jsme vyčerpané. A vlastně to neprospívá ani mužům. „Když se chlapci učí, že emoce, propojení a sebeuvědomění jsou slabiny, vyrostou z nich muži, kteří jsou emocionálně a duchovně nedostatečně rozvinutí, odříznutí od vlastní hloubky a od lidí, kteří jsou jim nejblíže. Patriarchát ve skutečnosti sabotuje vaše manželství. Je to špatná dohoda pro všechny,“ upřesňuje Bennett.

Že jsou ženy frustrované, otrávené, vyčerpané a leckdy sní o světě bez mužů, je vcelku pochopitelné. Nikdo se nechce cítit jako lepidlo, které jako jediné drží rozbitý hrnek pohromadě. Ale tenhle vztek a zlost ke změně nevede, ta začíná u nás samotných.

Nesnažme se hned měnit muže, spíš přemýšlejme, co můžeme změnit u sebe. Opravdu vše, co děláte, dělat musíte? Nemůžete místo „ano“ občas říct „ne“? Je prosba o pomoc s úklidem, péčí, vařením (čímkoli) opravdu projev vašeho nedostatečného „ženství“? A opravdu si váš muž nevšimne, že mu došly čisté ponožky, a tu pračku nezapne? Změňte své vlastní nastavení a možná budete překvapené, jak to váš muž zvládne.

Tomu, aby měli v manželství navrch spíš muži, bohužel přispívá i platová nespravedlnost. Ženy v Česku berou o 18 % méně než muži. Zhoršuje se to, v Evropě je za námi už jen Turecko