Ne minisukně, ale nejistá chůze může lákat násilníky. Na co si dát pozor, aby z vás nebyla oběť?

Myslíte si, že když nemáte minisukni ani hluboký výstřih, nevysíláte žádné signály, jste někde v koutě, jste v bezpečí? Vždyť potenciální útočník nemůže ani vědět, že existujete, tak nenápadné jste. Omyl, možná právě tím ho „přilákáte“.

S touto teorií přišli už výzkumníci Barry Grayson a Morris Stein v roce 1981, kteří natočili lidi při chůzi a videa pouštěli vězňům odsouzeným za násilné trestné činy. A násilníkům stačilo pár vteřin, aby z pouhé chůze odhadli, kdo je snadná kořist a na koho je lepší neútočit.

Na tuto studii pak navázali v roce 2013 psychologové Angela Book, Kimberly Costello a Joseph A. Camilleri, a to ve studii Psychopathy and Victim Selection: The Use of Gait as a Cue to Vulnerability (Psychopatie a výběr oběti: využití způsobu chůze jako vodítka ke zranitelnosti). Ti nejen že závěry výzkumu z roku 1981 potvrdili, ale navíc zjistili, že čím větší psychopatické rysy násilníci měli, tím byly jejich odhady zranitelnosti potenciálních obětí přesnější.

„Predátoři skenují lidi a hledají ty, u kterých čekají minimální odpor,“ potvrzuje Jasmína Houdek, bojovnice proti násilí, spoluzakladatelka a lektorka školy Moderní sebeobrana.

Ne vaše minisukně, ale spíš chůze může násilníka povzbudit k „akci“. Jako známku zranitelnosti vnímají nepravidelný rytmus chůze, nekoordinované pohyby rukou a nohou, šourání nohama, shrbenost, zrak sklopený k zemi, schoulenost.

Pozor na to hlavně třeba na nočních zastávkách MHD, v prázdných podzemních garážích a podobně. Tam je vzpřímený postoj, sebevědomý pohled a rázná chůze v podstatě nutnost. „Tam pevný postoj a to, že viditelně skenujete okolí, funguje jako neviditelný štít. Kriminálník vidí, že o něm víte. Ztrácí moment překvapení a nejspíš si radši vybere někoho, kdo u popelnic scrolluje instagram,“ tvrdí Jasmína Houdek.

Jenže podle ní jsou mnohem nebezpečnější místa, protože obzvlášť sexualizované násilí a obtěžování dost často nepřichází ani tak od úchyla v temné uličce, ale od lidí, které dobře znáte – od kolegů, spolužáků, učitelů, trenérů, masérů či rodinných známých.

Ti vás netestují letmým pohledem, ale dlouhým a souvislým pozorováním. „Zkouší vaše hranice dlouhodobě a nenápadně. Blbé vtipy v kuchyňce, takzvaně náhodné dotyky, neustálé posouvání toho, co je ještě v pořádku. Pokud se u toho stáhnete fyzicky do sebe, neohradíte se a budete se u toho omluvně usmívat a ještě se budete hrbit a vytírat pohledem podlahu, agresor bude postupně posunovat hranice, až se dostane k bodu, kdy zaútočí,“ vysvětluje Jasmína Houdek. Působit „obranyschopně“ je tak možná potřeba víc v kanceláři u stolu než na ulici.

>>> Proč úspěšní muži obtěžují ženy? Sexuální predátoři mají komplexy, nízké sebevědomí a opíjí se mocí

Co se týče pohybu, platí, že narovnaná záda, hlava vztyčená a nebojácný pohled (žádné klopení zraku k zemi a uhýbání pohledem) je základ. Při chůzi se snažte jít plynule, nešourejte nohama, nehrbte se.

A jakmile začne kdokoli testovat vaše hranice, ozvěte se. „Lidé nejsou zvyklí se ozvat, jejich mozek automaticky přepíná do podřízenosti, do mlčení, aby už ta nepříjemná situace byla pryč,“ popisuje Jasmína Houdek.

Přitom je potřeba udělat přesný opak. „Takhle se mnou nemluvte. Nechte mě. Nesahejte na mě. Tohle mi není příjemné.“ To jsou věty, které máte vyslovit.

„Používejte jednoduché krátké věty. Bez vysvětlování, bez omlouvání, bez milého tónu, asertivně, ale ne agresivně. Útočník musí vidět vaše pevné odhodlání se bránit, ale zároveň mu dáváte šanci stáhnout se bez ztráty důstojnosti. Proto nebuďte sprosté ani drzé. Vulgarismy a posměch už jsou za hranou, protože agresora nutí dál reagovat, aby neztratil tvář,“ radí Jasmína Houdek.

Jakmile si tohle zautomatizujete, dokáže váš mozek a tělo přepnout do tohoto módu, i když zrovna budete mít den blbec. „Přesně tohle moderní sebeobrana učí. Že i když vás bolí hlava, jste unavená, táhnete těžký nákup, myslíte na stres v práci, jak děti zlobí a jak jste naštvané na partnera, v případě potřeby ve vteřině přepnete a rychle přejdete z letargie do pevného postoje a jasného slovního ohrazení,“ dodává Jasmína Houdek.

Digitální sexuální násilí: Ubližuje stejně jako to fyzické a nelze před ním uniknout