Hlavní obsah

Necítíte se šťastní, ale proč? Možná jen nevíte, po čem doopravdy toužíte

Foto: simona pilolla 2, Shutterstock.com

Foto: simona pilolla 2, Shutterstock.com

Když se vás někdo zeptá, jak se máte, chce se vám říct „nic moc, není to ono, nestojí to za nic“. Ale když se pak zeptá na důvod, nedokážete odpovědět. Nejste totiž šťastní, ale nemáte ani ponětí proč. Nejčastější příčinou bývá ale to, že nevíte, co by vás naplnilo!

Článek

Všichni chtějí být šťastní a spokojení. Jenže každý štěstí spatřuje v něčem jiném. Pro jednoho je to rodina, pro jiného snová kariéra, pro dalšího svoboda a cestování po celém světě. A když nevíte, co od života chcete, těžko můžete cítit štěstí a spokojenost.

Kdekdo tápe

Možná vám to připadá divné, ale je to velmi rozšířený nešvar. Mnoho lidí je odpojených od svých vlastních potřeb a pocitů natolik, že jsou opravdu ztracení v tom, co by je mohlo učinit šťastnými.

Příčiny lze většinou vypátrat už v dětství, kdy jste se naučili vycházet ostatním (dospělým) vstříc a jejich tužby přijímat za své. Toužili jste po výtvarném kroužku, rodiče vás ale zapsali na házenou. Chtěli jste jít na zahradnickou školu, ale rodiče vám „vysvětlili“, že obchodní akademie bude rozumnější.

„V dospělosti pak neznáte své talentové vlohy. Když vás rodiče ve vašem talentu nepodpoří a tlačí vás někam jinam, vy je v sobě potlačíte a jdete cestou, kterou vám předurčili jiní. Vyhovujete ostatním, od dětství jste tak naprogramováni k tomu, co byste měli a co musíte, ne, co chcete,“ vysvětluje životní koučka Lenka Procházka.

A to není vše. „Dalším důvodem, který také pochází z výchovy, je neschopnost projevovat emoce, obzvlášť strach z těch nepříjemných a bolestivých. Potlačujete-li ale bolest, nejste schopni prožívat ani radost,“ říká koučka Kateřina Chytra. Na tomto principu vlastně fungují antidepresiva. Utlumí veškeré vaše emoce, ne jen ty bolestivé. Neprožíváte pak vlastně vůbec nic, fungujete tak trochu jako robot.

Pátrejte

Necítíte-li se šťastní, musíte najít své původní já. Pomoci vám může jen brutální upřímnost k sobě samému. A tohle jsou věci, které vás nasměrují:

  • Otázky – Ptejte se sami sebe. Co vás opravdu bavilo, když jste byli malí? U jaké činnosti ztrácíte pojem o čase? Jaká vaše činnost je přínosem pro druhé (tady je dobré se zeptat na názor i svých blízkých)? Čemu byste se věnovali, kdybyste věděli, že se vám vše určitě povede? Jak vypadá vaše představa dokonalého života? Co v něm děláte? Kde bydlíte? Jak vypadá vaše rodina?
  • Konkretizujte – Rozdělte si svůj život na jednotlivé oblasti: láska a vztahy, práce, zdraví, finance, sociální život (přátele a známí, volnočasové aktivity…). Každou oblast si poctivě ohodnoťte (použijte stupnici od jedné do deseti, kdy desítka je naprostá spokojenost). Tomu, kde vám to klesá pod pět bodů, věnujte opravdu zvýšenou pozornost – to je požár, který je potřeba uhasit.
  • K čemu vzhlížíte? – „Dalším ukazatelem může být i to, co obdivujete u svých přátel, v televizi, na sociálních sítích. Co se vám na druhých líbí?“ radí Kateřina Chytra. Většinou se vám totiž líbí to, po čem sami toužíte.
  • Zkoušejte – Vybočte ze zajetých kolejí a zkuste něco pro vás zcela netypického. „A buďte pozorní ke svým pocitům. Cítíte se v dané činnosti dobře? Umíte si představit zažít to znovu? Následujte své pocity.“
  • Emoce ven – Konfrontujte svoje bolestivé emoce. „Někdy, i kdybyste dělali milion úžasných věcí, radost nepocítíte,“ upozorňuje Kateřina Chytra. „Brání tomu hluboká neprožitá bolest, ale když si ji dovolíte vypustit, a to lze udělat v bezpečném terapeutickém prostředí, spadne z vás těžký kámen a vy se konečně budete radovat jen tak ze světa kolem sebe.“

Načítám