Ach, ty emoce! Jak s nimi žít v symbióze? Dodržujte tři pravidla, která pomohou každému

Vztek, radost, strach, nadšení, frustrace, štěstí, zlost. Běžné emoce, které jsou součástí životů nás všech. Zbavit se jich prostě nelze, jde jen o to, jak si s nimi poradíte. A v tom je ten problém, protože řada z nás v této oblasti vlastně chybuje. Jak tedy prožít život v míru se svými emocemi? Tohle jsou tři základní pravidla, která platí pro každého.

Neskutečně se zlobíte, jste naštvaní, uvnitř s vámi cloumá vztek. Stejně ale nic neřeknete, zachováte klidnou tvář, dokonce možná vykouzlíte i drobný úsměv. Nechcete přece vypadat jako hysterka. Nebo se třeba děsně bojíte, máte z něčeho obrovský strach, ale nedáte na sobě nic znát. Nejste přece žádný slaboch!

>>>Jak se zbavit věčných obav?

„Lidé někdy věří tomu, že pokud ovládnou zcela své emoce a naučí se je neprojevovat, stanou se lepšími a dokonalejšími. Často i z obavy, že budou považováni za slabochy, raději se snaží emoce nevnímat anebo je zkouší potlačovat,“ potvrzuje životní kouč Aleš Kalina.

Jenže tohle vás stojí neuvěřitelné množství energie, která vám pak jinde v životě může scházet. Navíc v sobě vlastně systematicky hromadíte negativní pocity a zamořujete sami sebe. A to se projeví na vaší psychické i fyzické pohodě. „Emoce nesou obrovskou energii, která proudí naším tělem, a když jí nerozumíme, může nás ohrožovat jako bouře, nad níž nemáme žádnou kontrolu,“ dodává Kalina. Podrážděnost, nesoustředěnost, nervozita, nevysvětlitelná únava, nejrůznější fyzické obtíže (migrény, žaludeční problémy, problémy se spánkem) – to vše mohou být důsledky potlačovaných emocí. Mnohem snazší, energeticky méně náročné a rozhodně zdravější je svoje emoce nepotlačovat, naopak je vědomě uvolňovat.

Historie lidstva je plná pořekadel a lidových mouder, podle nichž je vždy lepší nebýt na problémy sám. Ve dvou se to lépe táhne, to je jeden příklad za všechny. A platí to i pro emoce, obzvláště ty negativní. Když vás něco děsí, zaplavují vás obavy a stres, je dobré se s tím někomu svěřit – partnerovi, dobré kamarádce, rodině, to už je na vás. „Možná to zní kýčovitě, ale když se otevřeně svěříte s tím, jak se cítíte, to břemeno se zmenší, téměř vždy se vám uleví. Sdílení totiž promění soukromou bolest v něco, na co je najednou víc lidí a je pak mnohem snazší to snášet,“ říká Jason N. Linder, americký terapeut, který se specializuje na vztahy, práci s traumaty a mindfulness.

Sdílení vašeho trápení s ostatními ve vás navíc vyvolá pocit bezpečí a větší jistoty - na problémy přece nejste sami, máte kolem sebe lidi, jimž můžete důvěřovat, kteří vás podrží.

Sdílení emocí má navíc další pozitivní účinek. Někomu jste nahlas řekli, jak se cítíte, a nejspíš spolu budete pátrat po tom, proč to tak je. Sami sebe jste tak vlastně přiměli k jakési analýze problému – řešíte, proč se takhle cítíte, co za to může, pojmenováváte konkrétní příčiny, přemýšlíte, jak z toho ven. Vojenskou hantýrkou – najednou před vámi stojí jasný nepřítel a vy už vytváříte bojovou strategii.

Emoce, které dusíte v sobě, mívají nejasný obraz, jakoby byly v mlze, v níž se ztrácíte. Jakmile se ale stanou předmětem diskuse, dostávají najednou mnohem jasnější obrysy. A s tím, co znáte, čemu rozumíte, se prostě bojuje líp než s tajemnou příšerou schovanou pod postelí.

Jsi prostě MOC. Hysterická, citlivá, hlasitá… Emotivita přitom není špatná vlastnost, ale dar!