Přítel je vážně nemocný. Chce se rozejít, abych ho „neměla na krku“. Já se o něj ale chci postarat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dobrý den. Mám přítele, chodím s ním 8 let a nedávno mu zjistili rakovinu kůže. Dozvěděla jsem se to až po několika týdnech, on mi to totiž neřekl, tajil to. Přitom jsem věděla, že se něco děje, choval se divně, jinak, odtažitě. Dokonce jsem si myslela, že má někoho jiného.

Když jsem zjistila, že vypověděl nájemní smlouvu paní, které pronajímal byt, byla jsem si jistá, že někoho má a že se chystá se mnou rozejít a odstěhovat se do onoho bytu. Jelikož jsem naprosto nechápala, co se s ním děje, proč to dělá a kam se poděla naše láska, o které jsem do té doby nepochybovala, nedala jsem mu pokoj, až to z něj nakonec vypadlo.

Konečně mi řekl, že mu objevili rakovinu a že přišel pozdě, a proto už nejde léčit. Brečel, že pro mě nechce být přítěž, že nedopustí, abych se musela dívat, jak je mu blbě, a starat se o lazara. Stejně by to prý celý vztah pokazilo a on nechce dopustit, aby mi byl na krku jako břemeno. Zůstala jsem jako zkoprnělá. Jednak hrůzou z jeho nemoci, ale pak také proto, že si myslí, že bych ho kvůli tomu opustila. Jak ho to vůbec napadlo? Tak jsem se ho zeptala, co by dělal on, kdybych byla nemocná já. Jestli by mě nechal. Řekl, že by mě samozřejmě neopustil, ale tohle že je něco jiného. Zkrátka hlavně nechce být na obtíž, ale také myslím, že nechce, abych ho viděla v ponižujících situacích, vždy si dost zakládal na tom, že je pěkný. Je dost urputný a neústupný. Jak ho mám přesvědčit? Strašně se bojím, že ode mě opravdu odejde, jaké argumenty by ho přesvědčily, že se o něj budu ráda starat až do neodvratného konce? Moc děkuju, Jiřina, 58 let.

Milá Jiřino, muži mají v sobě ukrytý zvláštní a ženám nepochopitelný kodex rytíře. Nebo se spíš chovají tak, jak si myslí, že se má v danou krizovou situaci muž zachovat. Bohužel tento soubor hodnot, který je pro většinu mužů „ten správný návod na život“, je většinou snůška nesmyslů, jejichž váha je umocňovaná tím, že se v chlapech podporuje po celý život.

Začíná to samozřejmě výchovou a společenským tlakem na to, co je takzvaně správné. Kluci nosí modré oblečení a holčičky růžové. Holky si hrají s panenkami a kluci s autíčky. A když má malý kluk problém, tak nesmí brečet. Protože by byl brán za „slabý kus“ a to se přece nesmí ukazovat navenek.

Váš muž s velkou pravděpodobností v sobě nosí po celý svůj život takto nesmyslně nastavený rytířský kodex. Je přesvědčen o tom, co se má a nemá dělat, aby byl „správný chlap“, a nikdo se ho pravděpodobně nikdy nepokoušel přenastavit, aby si uvědomil, že ženy to cítí jinak a že považují některé druhy mužského chování za nepochopitelné.

Mám pro vás radu. Musíte svému příteli vysvětlit, že definice mužnosti tak, jak si ji vytvořil, není správná. Začněte tím, že si vezmete papír a tužku a zahrajete si hru. Vybídněte partnera, ať na svoji čtvrtku napíše seznam vlastností, o nichž si myslí, že jeho žena považuje za mimořádně mužné. Totéž udělejte vy a pak si vyměňte papíry a nahlas si přečtěte, co jste napsali.

Vyprávějte mu příběhy, z nichž pochopí, že hrát drsňáka a trpět neznamená pro ženu, že by jeho hrdinský čin sebeobětování ocenila, ale pravý opak. Zkuste mu říct třeba obyčejný příběh o rodině se třemi dětmi, která odjela na dovolenou, kde se manžel snažil chovat jako rytíř a rodina na něj byla naštvaná. Tatínek totiž měl za úkol půjčit pro celou rodinu elektrické koloběžky. Jelikož ale byli v cizí zemi, na každou koloběžku musel použít jiný doklad, scanovat, párovat, hledat na internetu… Prostě čtyřicet minut urputné práce, kterou táta rytíř chtěl odvést za celou rodinu sám. Byl si jistý, že to patří do jeho kodexu rytíře a že to musí zvládnout. Když to za tři čtvrtě hodiny nakonec dokázal, byl nesmírně překvapen, že manželka jeho „hrdinství“ neocenila a naštvaně odešla pěšky domů sama. Večer, když se situace uklidnila, se jí zeptal, co udělal špatně, když přece nakonec všechny koloběžky úspěšně odemkl. Manželka mu vysvětlila, že se zachoval nemužně, jelikož správný chlap „si umí říct o pomoc“. „Kdybys nebyl nafoukaný samec a poprosil nás, ať ti pomůžeme, měli bychom to za chvilku hotové. Takhle jsi sice půjčil koloběžky, ale mezitím klesla atmosféra v rodině na bod mrazu. Kdyby ses místo toho usmíval, byli bychom radši.“

Povídejte partnerovi takové příběhy. Pomocí nich mu přibližte, že frajer není ten chlap, který odejde zabít padoucha při západu slunce. Vysvětlete mu, že pro ženy je frajer ten, který miluje až za hrob, ten, jenž se umí omluvit. Čím více příběhů o mužnosti, kterou hledají ženy, mu budete vyprávět, tím snadněji se vžije do vaší pozice. Postupně pochopí, že ho neviníte z toho, že je nemocný. A že vám nejvíc ubližuje tím, že vám nevěří vaši lásku.