Žena ztrácí zájem o sex. Musím se smířit s tím, že moje oblíbená praktika už nikdy nebude?

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, chtěl bych vás požádat o radu, protože začínám mít pocit, který je mi nepříjemný, a chtěl bych zastavit nějaký problém dříve, než nastane. Je mi 42, partnerce 39, máme pětiletou dceru. Jsme spolu něco přes šest let. Máme spokojený vztah, oba pracujeme, máme dost společných zájmů, naprostou většinu času věnujeme dceři. A i celkem hodně cestujeme, tedy vše je OK.

K našemu problému. Já jsem celý život dost aktivní v sexu, určitě ne nějaké extrémní praktiky, ale častost a nějaká nápaditost je mi blízká. Na začátku vztahu v pořádku, pak těhotenství, porod – tedy vše jsem chápal. Pak tak po roce stáří dcerky bylo vše zase jako dřív, sex skvělý, častý, různorodý… To trvalo tak dva roky.

Nyní je situace taková, že když je sex 2× týdně, tak je to maximum, nápaditost žádná, protože ji bolí kolena, záda, krk… Tedy vždy jen postel, partnerka na záda (netvrdím, že je prkno, je aktivní i jen na zádech) a to je celé. Orální sex občas poskytuje, to ji baví, ale (to je pro mě obrovský problém) začala ho zcela odmítat ode mne, stejně jako polibky po těle, prý se jí to zdá nechutné.

Chtěl bych se zeptat, jestli nám může pomoci nějaký vztahový terapeut, protože její gynekolog jí tvrdí, že musím mít trpělivost (mám ji dva roky, nic se nemění, spíš se to zhoršuje, protože před pár lety jsme to měli a prý se jí to stejně nelíbilo), anebo prostě mám čekat a smířit se s tím, že již nikdy toto nezažiju, pokud ji nechci podvádět, abych měl to, co mi chybí?

Je nějaká cesta? Nechci na ni tlačit a podvádět už vůbec ne, ale nechci se smířit ve svém věku, že moje oblíbená praktika už prostě nikdy nebude. Jaké s tímto máte zkušenosti, věřím, že nejsme jediní. Moc děkuji za reakci a zdravím do poradny!

Milý pisateli, děkuji vám za odzbrojující otevřenost. A hned na začátku bych řekl jednu důležitou věc: neřešíte žádnou „divnou“ nebo „neobvyklou“ věc. Rozdílná sexuální potřeba, změna chuti na určité praktiky, únava, tělo po dítěti, práce, dlouhodobý vztah, rodičovství, to všechno jsou důvody, které vedou ke změně chuti na sex. A v párech se to děje velmi často. Zároveň platí, že pokud vás to trápí (a z vašeho dotazu vyplývá, že docela zásadně), není dobré to jen spolknout a tvářit se, že se nic neděje.

Není jednoduché udělat si obrázek z pár řádků textu. Ale i tak lze z vašeho dotazu navnímat dvě věci. Na jedné straně cítím, že máte partnerku rád, nechcete na ni tlačit ani ji podvádět. To je velmi důležité. Na druhé straně ale zažíváte silnou frustraci, protože vám před očima mizí něco, co pro vás bylo samozřejmou součástí partnerské intimity. A když se to postupně vypaří, dokážu si představit bezmoc, kterou cítíte.

Měl byste se naučit oddělit dvě roviny. Ta první je četnost a pestrost sexu. Druhá je pak konkrétní praktika, kterou partnerka začala odmítat. U té druhé části je potřeba být velmi opatrný. Pokud jí je totiž něco nechutné, nepříjemné nebo to prostě jen nechce dělat, cesta přesvědčování nikam nevede. Sex, který je „vyjednaný nátlakem“, dříve nebo později ničí jak důvěru, tak chuť.

To ale v žádném případě neznamená, že máte mlčet. Doporučil bych vám rozhovor mimo ložnici, mimo situaci, kdy máte chuť na sex. Ne ve stylu „Proč mi to nedáš,“ ale spíš „Chybí mi mezi námi hravost, touha a  pocit, že se v sexu potkáváme. Nechci tě nutit do ničeho, co nechceš, ale potřebuju vědět, jestli spolu můžeme hledat jinou cestu“. To je úplně jiná energie. Samozřejmě že nemusíte mluvit jako kniha, ale zkuste si to přeformulovat po svém, aby vám to šlo hezky z pusy.

Také bych se velmi zajímal o to, co přesně se u partnerky změnilo. Nejen gynekologicky, ale celkově. Jak se cítí ve svém těle? Není přetížená? Cítí se žádoucí, nebo „toho má moc“ a vnímá se hlavně jako matka a ředitelka domácnosti? Má v sexu prostor pro vlastní potěšení, nebo už ho vnímá jako další tlak na výkon? A pokud navíc zmiňuje bolest zad, kolen, krku, bral bych to vážně. Někdy se za „nejde to“ schovává únava, bolest, stud, hormonální změny, odpor k vlastnímu tělu nebo prostě dlouho nevyřčené nepohodlí.

Ano, vztahový kouč nebo párový terapeut se zkušeností se změnami v sexuálním chování vám pomoci může. Nečekejte ale řešení jako v autoservisu. Jinými slovy: vaše partnerka není pokažený karburátor a vztahový kouč není automechanik, aby vám ji „opravil“. Může vás ale naučit bezpečně mluvit o tématu, které je citlivé a snadno se v něm zraníte oba. Někdy stačí několik sezení, aby pár přestal bojovat o jednu konkrétní věc a začal znovu hledat společnou intimitu.

(V závorce vám dám doporučení na skvělou knihu, která řeší problémy v manželském sexu. Jmenuje se Mating in Captivity /Páření v zajetí, česky vyšlo jako Ochočená touha/ a napsala ji světoznámá odbornice na vztahy Esther Perel).

Zpět ke konkrétní sexuální praktice. Důležité je neudělat si z ní symbol celého vztahu. Rozumím, že vám chybí. Ale pokud se z ní stane test lásky, přitažlivosti nebo vaší mužské hodnoty, dostanete se do slepé uličky. Otázka by neměla znít jen: „Bude to ještě někdy jako dřív?“ Spíš: „Jak můžeme vytvořit nový sexuální život, ve kterém se ona nebude cítit pod tlakem a já nebudu dlouhodobě frustrovaný?“

Nevím, jestli se ta konkrétní věc vrátí. To vám nikdo slíbit nemůže. Ale určitě existuje cesta, jak o tom mluvit, jak zmapovat, co je za jejím odmítáním, a jak hledat nové formy blízkosti, které nebudou jen kompromisem typu „jeden trpí a druhý ustupuje“.

Za mě tedy: nečekat pasivně, nepodvádět, netlačit. Otevřít téma klidně, lidsky a bez obviňování. Navrhnout párovou konzultaci? Ano, ale ne jako poslední záchranu, nýbrž jako investici do vztahu, který jinak popisujete jako dobrý.

A ještě jednou! Nesnažte se vyhrát spor o tu jednu zmiňovanou praktiku. Spíš se pokuste společně získat zpět chuť, důvěru a hravost. Tam bývá skutečné řešení.