Muž se mnou vůbec nespí a milence mi nedovolí. Nechci žít od 30 let jako jeptiška. Co mám dělat?

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, pár měsíců sleduji vaši poradnu, a když jsem narazila na článek o tom, že partnerka rok odmítá sex, rozhodla jsem se podělit o svou zkušenost z druhé strany. Je mi 32 let, manželovi 45, jsme spolu 12 let, máme dvě děti. Manžel pracuje v zahraničí jako řidič a domů jezdí jen na víkendy, já pracuji jako manažerka.

Na začátku vztahu jsme měli sex často, bavilo nás to a nebránili jsme se ničemu. Jak roky ubíhaly, všimla jsem si, že manžel má chuť jen ve vlnách: třeba 3–6 měsíců byl aktivní a pak následovalo dlouhé období útlumu. Nikdy moc neřešil moje uspokojení, ale tehdy jsem to přehlížela – byla jsem mladá a hlavně jsem chtěla, aby byl spokojený on.

Roky plynuly a někdy to bylo lepší, jindy horší. Dokonce jsem si vedla kalendář, kam jsem zapisovala naše intimní chvíle, ale když jsem viděla, jak je prázdný, raději jsem ho smazala.

Po hysterektomii ve 28 letech jsem měla pár měsíců k sexu odpor. Od té doby máme intimní styk jen jednou či dvakrát do roka, poslední dva roky dokonce jen jednou ročně. Začala jsem se ptát, jestli dělám něco špatně, jestli se mu hnusím nebo jestli můžu něco změnit. On mi vždy řekl, že je vše v pořádku, ale prostě nemá chuť. Postupně přiznal, že nemá ani erekci. Kupovala jsem mu vitaminy a doplňky, tvrdil, že je bere, ale nic se nezměnilo. Ze slova „sex“ se stalo zakázané téma: prý prudím nebo vysírám. Jakákoliv narážka skončí tichem a protočením očí.

Jsem na konci sil a bezradná. Minulý pátek jsem měla od rána chuť ho přivítat a vášnivě políbit i s jazykem (což on nepraktikuje). Váhala jsem, ale nakonec jsem sebrala odvahu a řekla mu, že ho chci takhle políbit. Jen se zasmál, že jsem prdlá, a odešel. To mě strašně zabolelo. Už nevím, co si o tom myslet. Vždy, když měl chuť, byla jsem mu k dispozici. Chápu, že ho nebaví mě uspokojovat jinak, ale že mě ani nepolíbí nebo neudělá něco jen pro mě, abych se cítila milovaná, to nechápu.

Vím, že není špatný člověk: miluje mě jako mámu našich dětí, pomáhá mi, finančně nás zajišťuje. Ale náš vztah je spíš jako spolubydlení nebo kamarádství.

Zkusila jsem navrhnout, že bychom mohli mít oba milence. Nikdy jsem mu v tom nebránila, jen jsem chtěla, aby mi to řekl, abych se to nedozvěděla od někoho jiného. On by ale raději umřel, než by připustil, že bych byla s někým jiným.

Cítím se trapně a zoufale. Nepopírám, že mám chyby, jsem unavená, přibrala jsem po dětech i po operaci. Ale milionkrát jsem se ptala na důvody a on vždy tvrdí, že to není mnou. Že mi nechce ubližovat. Jenže uvnitř jsem rozbitá na tisíc kousků. Nechci být ve 32 letech jeptiška. Nechápu, proč mě k tomu nutí. Děkuju. Natálie

Milá Natálie,

díky za upřímnost a za to, že jste popsala svůj příběh bez příkras. Už to, že s tím jdete ven, si zaslouží pochvalu. Tleskám. Je to první a nejdůležitější krok. Cítím z vás hodně bolesti, bezesných nocí, zklamání, ale i touhy. Jste vyčerpaná, nedoceněná, odmítnutá a ptáte se, kudy vede cesta dál? Pojmenujte problém a otevřete se realitě. Od toho se odpíchneme.

Ve vašem příběhu se opakují slova mlčení, odmítání, neschopnost mluvit o sexu, chladný odstup… A mezi tím vším, jako tichý společník, dřímá strach. Strach něco ještě víc nepokazit. Strach z toho, že váš vstřícný krok bude opět necitlivě odmítnut. Strach, že zničíte to málo, co ve vás dvou ještě zbývá. A že výsledkem bude jen další ubíjející konflikt.

To, co popisujete, že teď žijete spíš vedle sebe, než spolu, že se intimita dlouhodobě vytratila, je signál, že sex už není jen otázkou fyzické touhy. Je symptomem toho, co se stalo mezi vámi (v mezích vztahu): Blízkost vybledla a ztratili jste spojení. Často říkám párům: podívejte se a popište, jak vypadá váš sex. Je totiž zrcadlem vašeho vztahu. (Pokud vždy začínáte vy. Pokud je to většinou jen z povinnosti. Pokud partner není ochoten být milý 24 hodin před sexem. To vše vlastně docela věrně odráží i tu nesexuální část vztahu).

>>>Intimita, to není jen sex! Všech 6 druhů intimity ve vztahu mají jen nejšťastnější páry

A když v sobě dlouhodobě nosíte pocity, že nejste chápána, že nejste viděná, že nesdílíte stejné touhy, nakonec nevyhnutelně zareaguje i tělo.

Když partner říká, že „nemá chuť“ nebo že „je vše v pořádku“, a přitom bagatelizuje vaše pocity, vzniká dvojí problém: jste na jedné straně nucená pochopit jeho svět a na druhé se vyrovnat se svou bolestí. To je pro vás dlouhodobě neudržitelná zátěž. Měla byste proto rychle vystoupit z komfortní zóny a přestat dělat stejné věci. Protože jak často opakuji, Albert Einstein prohlásil, že dělat věci stejně a očekávat jiné výsledky je šílenství. A vy nechcete zešílet. Naopak, chcete být šťastnější.

A ještě poznámka k tomu, co tvrdí váš muž. Nevěřte mu všechno, co říká. Chlapi se často vyhýbají přímým otázkám, o nichž tuší, že jde o chůzi v minovém poli. Na otázku: „Jsem moc tlustá? Nelíbím se ti?“ muž většinou neodpoví pravdivě, protože se bojí, že by byl považován za povrchního. Stejně tak třeba nepřizná, že žárlí na vlastní dítě a že by chtěl být pro svou ženu číslo jedna.

1. Přestaňte být jen pasivní obětí situace

To, že jste partnerovi nabídla, že se přizpůsobíte, že jste „byla k dispozici“, že jste se snažila jednostranně podržet vztah, vás sice ctí, ale taky vede do pasti. Když budete jen čekat, jak zareaguje, připravujete se o kouzelnou moc. O moc volby. Co dělat místo toho? Začněte události sama vytvářet, místo, aby vás události vláčely. Vy rozhodujte, zda pro vás stojí za to pokoušet se o obnovu vztahu dál. Za jakých podmínek a v jakém tempu. Vy jste přece hlavní postavou svého života, a ne jen objektem utrpení.

2. Vyžádejte si pravdu, ale nebuďte útočná

Přichází moment, kdy si musíte říct: „Potřebuju vědět, na čem jsem. Nedokážu dál žít v nejistotě.“ Nepůjde o výčitku, ale o prosté sdělení. Pokuste se s ním vést rozhovor, kde se partner nebude cítit v rohu, kdy se nebude muset obhajovat nebo bránit. Dostaňte  se do rolí dvou lidí, kteří zkoumají, co se mezi nimi stalo. Pokud odmítne, neurážejte se, buďte klidná, nepřehánějte a  nepoužívejte výhrůžky. Prostě jen definujte před ním nahlas svou potřebu.

3. Dejte tělu i duši jinou možnost

Sex není jediná cesta, jak se milovat. Existují i jemnější formy. Polibek, pohlazení, blízkost, prostě napojení bez podmínky „něco za něco“. Třeba zrovna váš nápad políbit ho ve dveřích je ta správná cesta. Partner nabídku tehdy sice odmítl, ale nenechte se jedním negativním zážitkem znechutit. I když se muž momentálně intimní příležitosti vyhnul, pokoušejte se dál o jiné cesty sblížení. A tím zároveň dejte najevo, že tady nejde jen o sex, ale o celý váš vztah.

4. Stanovte hranice. Ale neočekávejte okamžitou změnu

Řekněte si, co jste ještě ochotná snášet a co už ne. Ne proto, že byste chtěla „vyhrát“, ale proto, že chcete normálně žít. Život s někým, kdo vás odmítá, se totiž časem stává horší než samota. A pokud se ve vztahu nic neposouvá a vy zůstáváte bez rozhodnutí, udělejte si v hlavě inventuru.

Jak vypadají hranice: „Nechci, abys se mnou takhle mluvil.“ „Nechci, abys ignoroval mou potřebu intimity bez vysvětlení.“ „Pokud neuvidím snahu, musím přehodnotit, jak dál.“ Tohle si můžete vyzkoušet, ale zároveň nezapomínejte, že změna je proces a že nelze očekávat zázraky přes noc. A i když teď stojíte o rychlé řešení, připravte se na proces se spoustou drobných krůčků.

5. Buďte připravena, že cesta může vést jinudy

Tady nejde nutně o radikální rozhodnutí, že odcházíte. Je ale dobré se mentálně obrnit a zvážit možnost rozchodu. Nebojte se té myšlenky. Nejde o vaše selhání. Jen si zkuste v duchu přiznat, že vztahu se účastní dva lidé. A když jeden nehraje, druhý nemůže celý zápas táhnout sám.

Takže milá Natálie: To, co popisujete, není „normální vztahová krize“, ani „krize středního věku“. Je to dlouhodobý tlak, který vás ubíjí. A váš boj za komunikaci, za znovuobjevení touhy, za to, abyste nebyla ta, která prosí, je oprávněný.

Pokud se váš muž odmítne otevřít, pak se musíte sama rozhodnout, jestli za to stojí. Bojujete za vlastní sebehodnotu. Potřebujete partnera, který chce žít s vámi a ne vedle vás.

Držím vám palce, aby se v té nejhlubší trhlině vašeho vztahu zrodila možnost spojení, možnost mluvit bez falše, možnost, že spolu budete chtít jít dál nebo že najdete sílu vykročit jiným směrem. A kdykoliv budete chtít, napište, nebo se stavte, rád se pokusím pomoct.