Partnerka už rok odmítá sex. Když se jí intimně dotknu, začne plakat. Smím jen plnit její pokyny

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, s partnerkou jsme spolu několik let a máme se velmi rádi. Já ji rozhodně a ona to říká také. Ale již víc než rok nechce víc než pohlazení po ruce či po vlasech. Když naznačuji něco víc, začne plakat.

Oba jsme univerzitně vzdělaní a mám rád sporty, ke kterým se občas přidává. Představuje si celé dny, od brzkého rána, pracovat a pracovat, oba, každý třeba jinde. Přeje si, abych vykonával její pokyny, a když chci vyvinout nějakou svou aktivitu jako samostatná osobnost, tak se jí to nelíbí. Ale hlavní je, jak říká, že má naprostý blok k čemukoliv intimnímu. Co s tím? Děkuji vám za odpověď. S pozdravem Petr

Milý Petře,

píšete, že se máte s partnerkou velmi rádi. Jenže láska bez intimity je jako auto bez motoru. Hezky se na něj dívá, můžete si v něm posedět, ale nikdy vás nikam nedoveze. A rok bez sexu? To už není malá epizoda, to je systémová závada. A tady už nestačí jen čekat, že se to „nějak spraví“. To chce - automobilovým slangem - specializovanou diagnostiku a pak opravu v autorizovaném servisu.

Ve svém dotazu popisujete, že kdykoli se snažíte udělat krok blíž, vaše partnerka začne plakat. To už není obyčejná nechuť, tady jde o hluboký blok. Může to souviset s její minulostí, s prožitým traumatickým zážitkem, s výchovou, nebo s něčím, co má sama v sobě nevyřešené. Ale pointa je jednoduchá: tenhle problém není váš, ten je její. Vy jste na druhé straně barikády, s přirozenou potřebou blízkosti, kterou vám partnerka odmítá.

>>>Nízké libido? Za nechutí na sex častěji stojí těchto 6 věcí

Když říká, že chce, abyste pracovali od rána do večera a vy pak plnil její pokyny, čtu mezi řádky, že vás považuje spíš za kolegu nebo podřízeného. Rozhodně takto nevypadá normální vztah k milujícímu partnerovi. Píšete, že máte rád sporty, toužíte být aktivní a chcete projevovat samostatnost. Vaše partnerka ale zjevně potřebuje spíš vojenskou kontrolu a pevný řád. To může fungovat v práci při řízení projektu, ale rozhodně ne ve vyrovnaném partnerském vztahu, v němž by oba měli vědět, že se rovnoměrně dává i přijímá. Jednostranná diktatura nemůže vést k dlouhodobému šťastnému soužití.

Představte si takovou nevyváženost třeba ve vámi zmíněném sportu. Chcete si jít zaběhat, ale ona vás nutí sedět na lavičce a držet jí pití. Po roce vaší asistentské role zjistíte, že jste už zapomněl, jaké je to běhat. A vy dobře víte, že sportovec, který neběhá, netrénuje, postupně chátrá. No a v sexu je to podobné. Potřebu fyzické blízkosti nelze uložit do skříně a tvářit se, že neexistuje. Čekat, že se něco samo od sebe stane, je nerozumné. Je to jako doufat, že z uschlého květu zčistajasna vyraší nový pupen.

Dobrá. A teď ta hlavní věc - co s tím? Existují dvě cesty. Buď do toho půjdete spolu, sednete si a otevřeně si přiznáte: „Takhle to dál nejde, potřebujeme pomoc, protože sami už to vyřešit nedokážeme.“ Následně vyhledáte terapeuta, který vám pomůže situaci rozmotat. V takovém případě má váš vztah šanci. Pod jednou (ale důležitou) podmínkou. Musí chtít i ona. Pokud odmítne řešit svůj blok a bude trvat na tom, že jí stačí jen práce, povely a pohlazení po ruce, pak si musíte přiznat, že se vaše cesty rozcházejí. V takovém případě si budete muset uvědomit, že jste muž, rovnocenný partner se svými tužbami a představami o vztahu, ne robotický asistent.

Vztah, který neobsahuje intimitu, se postupně mění v přátelství, a nakonec v pouhé spolubydlení. Jenže vy nehledáte spolubydlící. Hledáte ženu, se kterou můžete žít naplno, v radosti, v partnerském porozumění, i ve fyzickém kontaktu. A to je naprosto v pořádku. To není sobectví, to je normální potřeba.

Moje rada? Nečekejte další měsíce, že se situace sama změní. Váš život není zkušební laboratoř. Pokud partnerka nebude ochotná zapracovat na svém problému, musíte si přiznat, že láska sama o sobě nestačí. Protože láska, která místo intimity staví zdi, je spíš pouhá iluze.

Když to shrnu: Nečekejte na zázrak. Opakovat stejné věci a očekávat jiné výsledky, to už Albert Einstein označil za idiotské. Do této chvíle jste byl vláčen událostmi a nic dobrého to nepřineslo. Zkuste převzít iniciativu a události začít sám vytvářet. Nemáte co ztratit. V tom, v čem žijete teď, jste nešťastný. Udělejte něco jinak. Třeba přijdete na důvod, proč se vaše partnerka chová, jak se chová. Možná jí nakonec budete moci pomoct a vyřešit to společně. Udělejte první krok a nebojte se. Všechna rozhodnutí, řízená strachem, jsou k ničemu. Přeji vám hodně štěstí a taky odvahu.