Nechci sex před svatbou, každý partner mi byl nevěrný. Nechtějte být „dobrá žena“, buďte trochu mrcha!

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den. Když mi bylo 18 let, i míň, tak o mě měli kluci velký zájem. Byla jsem hodně hezká. Můj první kluk, se kterým jsem neměla sex, jelikož jsem byla vychovávaná v silně křesťansky založené rodině, se mnou chodil půl roku, pak se odmlčel a náhodou jsem se dozvěděla, že se musel oženit, jelikož jeho partnerka čekala dítě. Takže chodil se mnou i s tou druhou.

S dalším klukem jsem chodila asi rok a půl a plánovali jsme svatbu, až ukončí VŠ. Školu ukončil, ale jednoho dne jsem zjistila, že již delší dobu vážně chodí s někým jiným. Rozešla jsem se s ním, on se po pár týdnech oženil – dítě bylo na cestě. A takhle se to opakovalo ještě šestkrát.

Po několika letech častého zklamání jsem se nakonec vdala. Naivně jsem si myslela, že když je manžel o 14 let starší, tak mě bude milovat a bude mi věrný. A opět stejný scénář: podváděl mě. Těch slečinek bylo strašně moc. Poznala jsem na něm, že je zamilovaný, pořád se vymlouval, že musí večer pryč, že má jednání s klientem. Nebyl to klient, ale slečna.

Chtěla jsem se s ním rozvést, jenomže jsem měla obavy, že sama neuživím děti. Když bylo těch nevěr hodně, něco se ve mně zlomilo a on mi začal být lhostejný, až odporný. Jenom takhle jsem to permanentní ponižování jeho nevěrami ustála. Před několika lety zemřel a já jsem zůstala na všechno sama.

Nemám žádného muže, mám strach se zamilovat, milovat někoho, sdílet s tím někým svůj život, i když bych si moc přála poznat takového muže, který by tyhle vlastnosti ženy ocenil. Často se ptám, kde jsem dělala chybu. Že jsem neměla s žádným sex před svatbou? Anebo že jsem až moc slušně vychovaná a uznávám morální a mravní hodnoty, podle kterých žiju?

Manželovi jsem vytvořila příjemné a pevné rodinné zázemí se vším všudy a pokaždé se mi „odvděčil“ nevěrou. Proč mi to ti muži dělali? Nerozumím tomu. Zpočátku byli zamilovaní a chodili se mnou, ale přitom udržovali paralelní, zejména sexuální vztahy s jinými. Možná kdybych byla pořádná mrcha, podváděla ho, byla líná, lhala mu, asi by si mě víc vážil a nepodváděl mě. Děkuji vám za odpověď. Marta

Milá Marto, váš příběh zní, jako byste celý život tahala na zádech těžký batoh plný vztahových zklamání. Zároveň je třeba říct, že je velmi výmluvný. Není totiž náhoda, že vás podobnými situacemi život vláčel opakovaně. A nejde ani o to, že byste byla příliš „slušná“ a „konzervativně křesťansky vychovaná“, ale spíš o to, že jste se zamilovávala způsobem, který vašim mužům dával příliš prostoru. A vám málo ochrany.

Vaše přehnaná oddanost a čistota úmyslu je tedy rozhodně jednou z vašich „brzd“. Ta druhá se jmenuje nesprávný výběr. Když řeším vztahové problémy v našem terapeutickém centru, vždy upozorňuji, že naprosto klíčová otázka ve vztahu je právě výběr.

Je to něco jako realitní pravidlo, které říká: Location, location, location. Koupíte si byt na blbém místě? S tím pak už nejde hnout. A podobné je to s výběrem partnera. Je rozdíl, jestli si i v zamilování dokážete říct, že to je 100 procent toho, co chcete, anebo jen chcete, aby vás „měl někdo rád“, a nad zbytkem přivřete oči.

Pokud totiž máte takzvaně špatně nakalibrovaný radar a opakovaně si vybíráte partnery, s kterými to nevyjde, musíte něco změnit. Nemůžete dělat stejné věci a očekávat jiné výsledky.

Zkusím vám pomoci. Existuje pravidlo, které se jmenuje „Ber druhého nejlepšího v místnosti“. Představte si, že vstoupíte do restaurace, na plovárnu nebo na diskotéku. Rozhlédnete se a na první pohled vás zaujme jeden muž. Jeden samec, který u vás vyhraje nad všemi ostatními a beze zbytku uloví vaši pozornost.

Tak. A teď vezměte do úvahy, že váš radar je pokažený a ta první podprahová volba se opakovaně ukazuje jako vadná. Co s tím? To je jednoduché. Vzepřete se své intuici a vyberte si druhého nejlepšího (nejatraktivnějšího) muže v místnosti.

Použijte tenhle návod jako metaforu, jako pomůcku při seznamování. Je zcela evidentní, že vaše „srdce“ vás vede do náruče nekvalitních partnerů. Zkuste do první fáze vztahu zapojit víc rozumu, neoddávejte se té „lásce na první pohled“. Vím, těžko se koriguje způsob, jakým si celý život vybíráte partnery, ale zkuste se nad tím alespoň zamyslet.

A teď bych se vrátil k vašemu dotazu. Když člověk vyrůstá ve víře, že láska znamená obětování, důvěru a čistotu, mívá sklony věřit, že právě to jsou vlastnosti, kterými si zaslouží lásku toho druhého.

Ale tady na všechny čisté duše jako jste vy číhá (pro vztah) smrtelné nebezpečí. Tento váš přístup k lásce bez hranic a bez sebeúcty přitahuje lidi, kteří hranice potřebují – a někdy je velmi bolestivě testují. Vy jste mužům vždy nabízela bezpečí, jistotu a zázemí, ale to, co většina mužů (i žen) paradoxně potřebuje, není jistota. Naopak, často touží po napětí, výzvě a pocitu, že musí o toho druhého trochu bojovat.

Z vašich slov cítím, že jste doposud byla „ta hodná“. Ta, která chápe, odpouští, drží rodinu. Jenže být dlouhodobě tou, která vždycky „drží“, znamená, že ten druhý se může klidně pustit. A přesně to se vám dělo.

Ne, Marto, chyba nebyla v tom, že jste nechtěla mít sex před svatbou. Ani v  tom, že jste věřila v morální hodnoty. Chyba byla v tom, že jste brala vztah jako něco, co si „musíte zasloužit“ tím, že budete dobrá. Ale láska se nezasluhuje, láska se tvoří. V rovnováze mezi dvěma lidmi, kteří si dovolí být někdy slabí, někdy vášniví, někdy i sobečtí.

Muži, které jste potkávala, vás brali jako bezpečný přístav, do kterého se dalo vplout, ale ne jako místo, které by v nich probouzelo touhu zůstat. To není vaše vina, ale vzorec, který jste si zřejmě nesla celý život.

Až se znovu zamilujete, a já věřím, že se to stane, zkuste tentokrát začít jinak. Ne tím, že budete chtít být „dobrá žena“. Ale tím, že budete sama sebou. Žena, která řekne: „Tohle chci, tohle nechci. Tohle mě bolí, to mi nedělej. A tohle mě vzrušuje, to dělej.“ Váš život může zůstat naplněn láskou, ale jen pokud sama sobě dovolíte být i trochu „mrcha“. V tom nejlepším slova smyslu: Ta, která si umí říct o respekt.