Sex už mě nebaví. A je mi to jedno!

„Já sex k životu nepotřebuji,“ nechává se slyšet jednatřicetiletá kosmetička Vlaďka. A vysvětluje, jak u všech jejích předchozích vztahů bylo předmětem debat jedno téma: sex. „Milan měl jiné potřeby než já. Chtěl se milovat několikrát týdně. To já ne. Mně to stačilo jednou, dvakrát za měsíc. Často jsme se kvůli tomu hádali a já si myslela, že je to třeba tím, jak na mě často sexuálně dotírá. Rozešli jsme se. Našla jsem si Pavla, ale bylo to to samé. On chtěl pořád, já vůbec,“ krčí rameny kosmetička.

Jaký je její názor na sex? „Prostě nevidím smysl bytí v tom, že budu ležet v posteli, s přítelem se ošmatlávat a vzdychat do polštáře jednou za dva dny. Co na tom ti lidi mají? Jsou přece hlubší věci, jako je porozumění, stejné koníčky, plány i zvyky. Bez toho se žít nedá! Ale sex? To je jen potřeba,“ uzavírá svůj intimní život v několika větách Vlaďka. Hned se naskýtá otázka: Je divná?

Libido neboli sexuální touhu má každý z nás rozdílně nastavenou. Podle sexuoložky Jaroslavy Pondělíčkové-Mašlové je tento pohlavní pud do značné míry vrozený, ale z části ovlivnitelný, to znamená, že například potkáme-li nového partnera, libido zesílí. Proč? Kvůli euforii, zamilovanosti, potřebě být neustále s ním, dotýkat se ho… Čerstvě zamilovaným se to ale mluví! Oba zúčastnění se pohybují na stejné vlnové – romantické – délce, ale jakmile počáteční okouzlení opadne, dostaví se vystřízlivění. Není pak výjimkou, že v manželství proti sobě stojí dva lidé s naprosto odlišnou potřebou sexu. Buď ho příliš vyžaduje žena a muž se cítí „využíván“ jen k téhle jedné potřebě, anebo žena je tou, která trpí a připadá si nucená do něčeho, na co vlastně nemá náladu.

Touhu ale ovlivňují i další faktory – stres, únava, těhotenství, nemoc, hormonální výkyvy třeba vinou užívání léků, přechodu a tak dále. „Sex nemusíme mít proto, že jsme třeba nemocní, tedy na něj nemáme ani pomyšlení. Nebo pomyšlení máme, ale nějak nám to nejde, neboť bereme léky, které chuť na sex tlumí, jsme duševně choří, a při spoustě dalších problémů,“ uvádí sexuolog Zlatko Pastor.

Kosmetička Vlaďka tedy může například podléhat nějakým sexuálním poruchám nebo emocím, které mají vliv na její psychiku. Nebo třeba ještě nepotkala toho pravého, se kterým by ji to bavilo, a tak prochází obdobím „sexuálního útlumu“. V horším případě patří do jedné zvláštní skupiny - mezi asexuály. „To jsou lidé, kteří žijí bez sexu, protože ho k životu nepotřebují a absolutně nic jim neříká. Jsou takto založení. Asexuál by neměl souložit, masturbovat a na sex nemít vůbec žádné myšlenky, což je ale velice vzácné,“ vysvětluje sexuolog Pastor. A dodává, že lidé, kteří nesouloží, často kompenzují koitus masturbací nebo onanii preferují před koitem. „Většinou nesouloží, protože nemají s kým, nikdo je nechce, nebo také oni nechtějí jen tak někoho,“ objasňuje lékař.

Taková asexualita je mnohdy u široké veřejnosti považována za dysfunkci, nemoc, ale podle některých odborníků by se měla spíš zařadit do „své“ kategorie. Sami asexuálové proto chtějí prosadit asexualitu jako směr, rozhodnutí a do jisté míry i orientaci, k čemuž se přiklánějí i sexuologové. Schválně, kolik by tak mohlo toto „hnutí“ v rámci České republiky mít členů? Jak jste na tom s chutí na milování vy? Jako Vlaďka nebo se na vás hodí spíš článek Nejlepší sex? Až po třicítce!?