Smradlavá nádhera: Láká vás pokojovka zmijovec? Pozor, když rozkvete, musí z bytu ven

Zmijovec pochází ze severovýchodní Indie a nejlépe se mu daří v lese, kde kvete pokaždé v období monzunových dešťů. Nicméně bez problémů ho vypěstujete i v bytě – vyhovuje mu rozptýlené světlo, snese i stín a postačí mu běžné pokojové podmínky. V létě ho můžete dát i do polostínu na terasu.

Zmijovec vyrůstá z velké podzemní hlízy. Každý rok na jaře z ní vyrazí buď velký trojčetný složený list – který je sice jen jeden, ale je natolik bohatě členěn, že připomíná malý stromek nebo palmu –, nebo jednou za několik let obří květenství. Nejčastěji pěstovaným druhem je zmijovec Rivierův (Amorphophallus rivieri), který je vysoký kolem metru. Jiné druhy zmijovce dorůstají několika centimetrů i pěti metrů – třeba druh Titanum, který ale nejspíše najdete jen v botanických zahradách.

Domorodci pěstují různé druhy zmijovce na polích hlavně kvůli podzemní hlíze – za syrova je velmi jedovatá, ovšem po uvaření je prý vyhledávanou pochoutkou. V Japonsku se z hlízy zmijovce Amorphophallus konjac sušením a mletím získává mouka, z níž se připravují bezlepkové nudle širataki. Konjac je zde vůbec velice rozšířený jako užitečná plodina: konjaková vláknina glukomannan je ke koupi i u nás a je považována za mimořádně zdravou a vhodnou pro redukční dietu. I známé kosmetické čisticí konjakové houbičky jsou vyráběny z hlízy tohoto zmijovce.

Zmijovec má velmi netradiční květenství, a to ve všech směrech. V našich podmínkách vykvete jednou za několik let, neboť na to potřebuje sílu, kterou postupně nasbírá do podzemní hlízy. V roce květu vyžene v předjaří podivně tvarovaný, monstrózní, tmavě fialový květ. Tvoří ho velký červenohnědý či fialový listen, takzvaný toulec, a palice. Na palici jsou v hustých šroubovicích přisedlé stovky drobných květů. Květ je to opravdu nádherný a nepřehlédnutelný, ale k dekoraci bytu ho zaručeně nepoužijete – on totiž nevoní, ale silně zapáchá po shnilém mase. Láká tak mouchy, které ho opylují.

I když je zmijovec svým vzhledem netradiční, do jeho pěstování se můžete pustit zcela bez obav. V březnu vysadíte zakoupenou hlízu do květináče tak, aby její rovnější část směřovala vzhůru a nebyla zakrytá. „Na zeminu není náročný, vystačí se směsí listovky, drnovky a písku v poměru 2 : 2 : 1, do rozměrnější nádoby a s dobrou drenáží. Během růstu potřebuje dostatečnou zálivku a pravidelné přihnojování slabými roztoky organických nebo plných průmyslových hnojiv,“ radí pěstitel Stanislav Peleška.

Po vysazení vyroste z hlízy, která slouží jako zásobárna a zároveň zdroj živin, menší stromek. Než se tak stane, stačí jen mírná zálivka, během vegetace pak zmijovec vyžaduje vláhy dostatek. Ovšem přelévání rád nemá – když mu zajistíte dobrou drenáž, pomůže mu to. Zmijovci svědčí polostín a zvládne i stín, takže jím můžete doplnit sortiment rostlin vhodných do tmavšího bytu. Chcete-li zmijovec pěstovat venku, najděte mu chráněné místo s orientací na sever. Většina druhů nesnáší přílišné teplo, ideální je pro něj teplota od 20 do 25 °C a rozhodně snese lépe stín než slunce. Máte-li na zahradě příliš slunce, vysaďte raději palmy a zmijovec nechte uvnitř domu.

Zhruba v říjnu list seschne a pak následuje vegetační klid. Rostlina se musí připravit na přezimování: vyndejte hlízu z květináče, očistěte ji vodou a odeberte malé hlízky, které pak lze použít na další pěstování. Hlízu můžete uložit do chladné místnosti, třeba do sklepa. Začátkem jara se na ní objeví narůžovělá špička – znamení, že je čas ji opět zasadit.

„Při každoročním přesazování dbejte na to, aby měl zmijovec vždy dostatečně velký květináč. Tříletá hlíza je sice velká třeba jen šest centimetrů, ale po pár letech nabere velikost klidně dvacet centimetrů,“ radí dlouholetý pěstitel Roman Hradecký. Pamatujte i na to, že se zmijovec naklání ke zdroji světla, a tak je potřeba jej pravidelně otáčet, aby se jednoho dne celý i s květináčem nepřevrátil.

Tak co, zkusíte to?