Článek
V podobné situaci se ocitla naše čtenářka, která nám napsala: „Před dvěma roky jsem k sobě nastěhovala maminku, které je 76 let. Do té doby u nás byla každý měsíc na víkend a bylo to skvělé, teď jsem ale v neustálém stresu. Domů z práce se mi někdy ani nechce, protože mne tam čeká maminka, která pořád opakuje to samé a na to samé se vyptává, vyžaduje neustálou pozornost, povídání a péči.“
A to by ještě nebylo to nejhorší. Stará paní se ale s dcerou denně dohaduje o peníze, citově ji vydírá a snaží se s ní manipulovat. „Je panovačná a sobecká,“ stěžuje si čtenářka.
Horší než malé dítě
„Změny osobnosti jsou ve vyšším věku běžné, často je zhoršuje i stařecká demence. Někteří senioři začínají být podezřívaví, vztahovační, připomínají členům rodiny dávno zapomenuté nebo i vymyšlené křivdy a vyčítají jim nedostatek péče a lásky,“ připouští rodinná terapeutka Ludmila Jandová. Jasně, ty bábinky a dědové za to nemůžou, zaslouží si trpělivost a zájem svých blízkých. A kdo si může být jistý, že se po sedmdesátce nezačne chovat ještě hůř?
To ale nic nemění na tom, že soužití s takovým člověkem je těžké, každodenní břemeno, mnohem náročnější než starost o malé dítě.
Vyrovnaná, milá babička je pro celou rodinu požehnáním. Bohužel to vždycky není takhle ideálníFoto: thinkstock
I pomáhající potřebuje pomoc!
„Pečující člověk musí mít nárok si odpočinout, jinak skončí s depresí, syndromem vyhoření nebo také s psychosomatickými obtížemi. Ve volném čase by se měl věnovat svým zálibám, pohybovým aktivitám a podobně,“ radí psycholožka Jana Kříhová Podzemná z Psychosomatického centra Praha.
A dodává: „Je také důležité v péči a kontaktu nastavit pravidla. Staří lidé jsou někdy jako malé děti vyžadující neustálou pozornost a v podstatě si ani neuvědomují, že tento neustálý kontakt pečujícího vysává. Pokud má pečující člověk pocit, že to už nezvládá, měl by vyhledat odbornou pomoc, například klinického psychologa.“
Jak se z toho nezbláznit?
Pravidla psychohygieny vám pomůžou ochránit se před vyhořením. A nebojte se ani využít některých sociálních služeb.
- Vyhraďte si každý den určitý čas (aspoň hodinu), který budete mít jen a jen pro sebe. Můžete se procházet v lese, meditovat, cvičit, cokoli, co vám dělá radost. Zahrňte tuhle činnost do pravidelného denního rozvrhu a kromě zcela mimořádných okolností ji nevynechávejte.
Mám maminku ráda, ale už to nemůžu vydržet! Pokud se takhle cítíte, je na čase vyhledat pomocFoto: thinkstock
- Nenechte se seniorem vtáhnout do hádek, neospravedlňujte se pořád dokola, nadávky a výčitky ignorujte. Pokud bude útočit, řekněte: „Vidím, babi, že máš špatnou náladu, to je mi líto, přijdu za tebou, až budeš trochu příjemnější."
- Zkuste obrátit pozornost seniora na něco příjemnějšího, zásobujte ho podněty – ať si prohlíží fotografie, luští křížovky, poslouchá rozhlas.
- Nestyďte se využít služeb denního stacionáře (něco jako mateřská školka) pro seniory, kde přijdou na jiné myšlenky a popovídají si s jinými staříky. Neodmítejte ani odlehčovací zařízení, určené těm, o které se dočasně nemohou starat jejich blízcí. Využijte je a jeďte konečně zase jednou na dovolenou!
Zdá se vám to nepřijatelné? Myslete na to, že pokud si občas nedáte pauzu, můžete se zhroutit – a pak vašemu blízkému už vůbec nepomůžete. A nebo ho začnete nenávidět, a kvůli tomu potom i sebe.
