Článek
Naše společnost stále není připravená žít dohromady s těmito lidmi. Všude sice slyšíme o „integraci handicapovaných" do společnosti, ale ve skutečnosti, pokud patříte mezi vzdělané a rádi byste pracovali mezi lidmi, jste téměř bez šance. To ani nemluvím o tom, že mezi námi žije spoustu „dementních“ - jinak netuším, jak to nazvat, kteří při pohledu na hůř chodícího člověka, vozíčkáře, slepce atd. dělají, jako že ho nevidí, nebo zase naopak koukají, jako by viděli exotické zvířátko ze zoo.
Stále zde ještě přetrvává názor, že tito lidé mají žít ve stejné komunitě, protože se lépe chápou. To je blbost. Mezi handicapovanými lidmi jsou „díky“ naší skvělé společnosti uzavření morousové, hajzlové, ale i super skvělí lidé, kteří mají stejná přání a nároky jako všichni „zdraví lidé". Jsme stejní jako vy. Možná v něčem lepší. Naše cesta ke vzdělání, k zaměstnání, k překonávání pro vás naprosto neviditelných překážek je sice mnohem těžší, ale bojujeme.
Chci říct hlavně to, že je stále třeba rozlišovat mezi handicapovanými, co jsou samostatní v rámci možností, a tudíž si zaslouží stejnou šanci jako zdraví, protože to, že nemohu něco dělat stejně rychle jako ostatní, neznamená, že nejsem dobrý a nemám právo na plnohodnotný život. A mezi těmi, kteří jsou zcela závislí na pomoci druhých.
Souhlasíte s názorem čtenářky, nebo si myslíte něco úplně jiného? Také máte dojem, že se ostatní dívají na děti s handicapem jako na malé zvířátko v zoo? Máte postižené dítě? Napište nám o tom, vaše příběhy nás zajímají! Posílejte je na info@prozeny.cz a můžete získat odměnu 500 korun!
