Článek
Předvánoční napětí často vzniká z rozdílných očekávání – někdo chce klid, jiný dokonalost, další touží po blízkosti, jiný po prostoru. „A když se to nesladí, přichází frustrace,“ připomíná Petra Taye, psychoterapeutka z platformy Hedepy. Klíčem je podle ní co nejdříve spolu mluvit o svých představách a potřebách. Dřív, než se situace vyhrotí a těžko se napravuje.
Máma to nechápe
„S přítelem jsme spolu tři roky a vždy jsme slavili Vánoce u jedněch rodičů,“ svěřuje se třicetiletá Marta. Letos si řekli, že by poprvé chtěli Štědrý den strávit jen ve dvou a užít si to úplně jinak – intimněji, a hlavně po svém. „Jenže přítelův tatínek letos nečekaně zemřel a maminka tak zůstala vlastně sama.“
Teď stojí před těžkým úkolem, zda upozadit svá přání, nebo ji vyslyšet a strávit svátky s ní. „Nejhorší je, že nám pořád opakuje, jak jí je smutno a neví, jak to zvládne. My to samozřejmě chápeme, ale také toužíme po vlastním životě a představa, že už to takhle bude napořád, mě upřímně trochu děsí,“ přiznává Marta.
Vychovala jsem nevděčného sobce?
Strávit svátky tak, jak si člověk přeje, by se dalo označit za legitimní požadavek, ale také nikdo nežije ve vzduchoprázdnu. Rodinné vazby vytvářejí i situace, které nejsou vždy všem příjemné a vysvětlit to ostatním chce odvahu. Každý rodič dospělého dítěte by měl pochopit, že dcera či syn chtějí žít svým vlastním životem a je to tak v pořádku.
„Naše role v rodině nejsou pevně vytesané, ale utvářejí se v souhře vztahů a prostředí. Pokud se k rodičům vracíme do stejného domu, snadno nás vtáhne zpět do role dítěte,“ upozorňuje psychoterapeutka Jana Hostovská z Hedepy. Pak je těžké obhájit si, že se chcete rozhodovat sami a podle svého. Zejména, když se k tomu přidá citové vydírání, slova o sobectví a nátlak, že o Vánocích má být přece rodina spolu. I přesto, že ne všichni spolu chtějí i na Štědrý den být.
Čas s rodinou nemusí být vždy jen příjemnýFoto: Ground Picture, Shutterstock.com
Mami, nech nás
Napjaté vztahy často panují mezi matkou a dcerou, zejména pokud je matka autoritativní a má pocit, že vše musí být i o Vánocích tak, jak je zvyklá. A odmítá jakékoli ústupky či změny. Do jisté míry se to dá pochopit. „Prožila většinu života v roli té, která pečuje, organizuje a udržuje rodinu pohromadě. Tato role jí dává smysl a potvrzuje její důležitost,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Ani mámy nejsou stejné.
Když se dcera ujímá pomyslného žezla a vytváří si vlastní styl, máma se může cítit nejistě. „Její dobře míněné rady bývají často pokusem zůstat součástí dění, mít dál svou důležitou roli,“ popisuje psycholožka. Dcera zase potřebuje zažít, že to zvládne po svém. „Vánoce tyto dvě pozice přibližují – obě ženy chtějí být těmi, kdo tvoří pohodu, ale zároveň tím vzniká neviditelné soupeření o to, která z nich určuje, jak se to má dělat.“
Situace může připomínat bludný kruh. „Ale kdyby z něj nebylo možné vystoupit, bylo by to přece velmi smutné. Zkuste se proto zamyslet a pojmenovat vlastní očekávání – čeho se nechcete vzdát, co můžete pustit, kde můžete ustoupit,“ doporučuje psycholožka.
