Článek
Rozpory mezi vašimi rodiči a manželem jsou jednou z nejtěžších a zároveň i nejčastějších rodinných konstelací, které se mohou táhnout dlouhá léta. Někdy se časem uklidní, jindy naopak nabobtnají do podoby, kdy se žádné rodinné setkání neobejde bez hádek a napětí. „Tohle je velmi bolestivá situace, protože zasahuje dvě z našich nejdůležitějších oblastí – rodinu, která nás formovala, a partnerský vztah, který si volíme sami,“ říká psychoterapeutka Petra Taye z psychoterapeutické platformy Hedepy. A vysvětluje, že často to v lidech vyvolává loajalitní konflikt: Komu mám zůstat věrná? Kde je moje místo? Kdo v této situaci nikdy nebyl, neumí si vůbec představit, jak těžké a vyčerpávající to může být.
Na jakou stranu se postavit?
Logika by velela zastat se spíše partnera. S ním přece žijete, tvoříte rodinu, máte děti… Jenže rodiče jsou rodiče a být s nimi na kordy chce málokdo. Bolí to a trápí. „Když jsem poprvé přivedla Rosťu domů, vypadalo to, že se našim docela líbí,“ svěřuje se dnes pětatřicetiletá Karla. „Když se ale asi po dvou letech vzali, najednou jim začalo vadit, že má jen maturitu, vyrůstal ve skromných poměrech jen s maminkou, a jak mi táta jednou řekl: Moc rozumu neprobral, to ti fakt stačí?“, dodává Karla. Situace vygradovala tak, že si rodiče nepřáli se s jejím mužem vůbec vídat a neustále do dcery hučeli, že pro ni není dost dobrý. A to i navzdory tomu, že už s ním měla dvě děti, které milovali, a dobře věděli, že Rosťa se o ně vzorně stará a je jím tím nejlepším tátou. „Nebaví se spolu,“ shrnuje Karla současnou situaci. Po té, co se její muž pokoušel s jejími rodiči promluvit, se vše jen zhoršilo a ona od teď raději tají, když za nimi jde.
Proč mě nemůžou nechat být?
„Někdy tak rodiče reagují ze strachu – chtějí ochránit své dítě před něčím, co jim připomíná vlastní bolest nebo zkušenost,“ vysvětluje Petra Taye. Což může být pochopitelné, ale zároveň vás to přivede k otázce, co to vypovídá nejen o vašem vztahu s partnerem, ale také s vašimi rodiči. „V terapii si klientky často uvědomí, že nikdy neměly možnost vymezit se vůči rodičům zdravě. Tato situace může být paradoxně šancí naučit se postavit za sebe,“ říká psychoterapeutka.
Neshody mezi vaším partnerem a rodiči nejčastěji odskáčete vyFoto: BearFotos, Shutterstock.com
Mami, jsem dospělá!
Respektovat život svých dospělých dětí i s tím, že se jim něco nepovede, zažijí zklamání či další rány osudu, je asi jeden z nejdůležitějších úkolů, který by měl každý rodič dříve či později zvládnout. „Někdy máme pocit, že i když nám je dávno přes třicet, rodič na nás stále pohlíží očima, jako když jsme odjížděli na první školní výlet. Ve světě rodinných rolí je to přirozené – je to trochu, jako když v divadle hrajete jednu postavu tak dlouho, že vás publikum nedokáže přijmout v jiné,“ vysvětluje psychoterapeutka Jana Hostovská z Hedepy. A dodává, že role v rodině nejsou pevně vytesané, ale utvářejí se v souhře vztahů a prostředí. Pokud se k rodičům vracíme do stejného domu, snadno nás vtáhne zpět do role dítěte. Tedy toho, kdo musí poslouchat a je vlastně stále v podřízené roli.
„Někdy je situace tak emočně náročná, že je lepší dát si od ní odstup než reagovat v emocích. V tu chvíli stačí říct: Teď odpovídat nebudu, řeknu ti to později, děkuji za pochopení“ radí koučka a lektorka osobního rozvoje Karolína Szabová. „Zároveň to není o tom přetrhat vazby – spíš o hledání nového způsobu, jak být dospělou dcerou, která má právo volit jinak než její rodiče,“ doplňuje Petra Taye.
