Článek
Budeme šetřit, takže už dětem nekupuj pizzu! Pizzu z vedlejší ulice nechám dovést maximálně 4x do roka. Když děti mají vysvědčení nebo já chřipku a nejsem v horečkách schopná dolézt do kuchyně uvařit.
Muž, který vymyslel tento úsporný program, je sám kuřák, takže největší úspora v rodinném rozpočtu by bylo nekupovat cigarety. Když to naznačím, riskuju hádku a tichou domácnost na čtrnáct dnů. Kuřák svou vášeň jen tak nevzdá a začne vymýšlet další „utahování pásku“.
Budeme šetřit, budeme míň nakupovat… řekne, když vcházíme na velký nákup do levného supermarketu. Svolí koupit jedno mléko místo kartonu, 1 kilogram brambor místo pětikilového pytle, vyndá mi z košíku velké balení pracího prášku a müsli tyčinky.
„Na svačinu se dětem budou místo sušenky mazat rohlíky!“ zavelí. Když budu oponovat, že velké balení prášku jednou za měsíc je úspornější než kupovat třikrát kilovku, bude konflikt. Když řeknu, že 1 kilo brambor nestačí ani na jeden sobotní rodinný oběd a rohlík se sýrem je dražší než malá sušenka za čtyři koruny, bude zle. Mlčím. Večer tajně zajdu nakoupit do večerky zbytek potřebných potravin. Jsou jednou tak drahé, než by byly ráno v supermarketu, ale zase je doma klid.
Budeme šetřit a psům koupíme nejlevnější granule! To už nevydržím, a začnu bojovat za němé tváře. „Tyhlegranule nežerou!“ vykřiknu. „Tak se naučí. Musíme šetřit,“ řekne klidným hlasem. Nechám ho. Psi dva dny odmítají jíst levnější granule, a třetí den misku vymetou. No vida, křivdila jsem mu. Stačí nepolevit s výchovou, trochu hladu a vážně ušetříme.
Za pár dnů začnu postrádat vejce, zbytek kuřecího vývaru, kousek paštiky, guláš… To je divné. Začnu s výslechem celé rodiny. Nikdo se nechce přiznat. Až jednou… až jednou nachytám našeho rodinného ekonoma, co všem utáhl pásek, jak psům míchá nechutné granule s dvěma syrovými vejci a polívkou.
Aha, takže všechno pohřešované jídlo zmizelo v psích žaludcích. Výsledná úspora byla 0, ba naopak oproti lepšímu sušenému žrádlu, které mají rádi, se tyhle, vylepšené zbytky, pěkně prodražily.
Budeme šetřit, nebudeme chodit do kina! Chodíme tak 4x do roka, takže ve srovnání s měsíční položkou za cigarety to není nic. Ale dobrá. Pořídí legitimaci do půjčovny, zaplatí vstupní registrační poplatek a jako grant nám každému půjčí film. Jedeme domů.
DVD, které kdysi koupil k Vánocům, nefunguje. Nevzdává to, a jede do opravny, platí 2000 korun za opravu, opět nefunguje, je holt neopravitelné. Vrátíme DVD, která jsme neviděli. Děti pláčou. Uteče týden. Celý proces se opakuje. Znova jdeme do půjčovny a on koupí nový levný DVD přehrávač. Konečně se podíváme na film.
Kdybychom šli do kina, byl by umělecký zážitek ze zhlédnutého filmu 10x levnější než domácí produkce.
Budeme šetřit, nebudeme …
„Ne!!!" zařvu. Teď je řada na tobě. Přestaň kouřit, a pak můžeme přistoupit na další úsporná opatření. Ano, byl konflikt, a teď je tichá domácnost. Hurááá! Když se mnou nemluví, můžu si dělat, co chci. Půjdu s dětmi do kina, nakoupíme v supermarketu, co je třeba – včetně dobrých psích granulí – a cestou nazpátek si koupíme pizzu. A možná i dvě. Nekouřím, takže mám v prasátku našetřeno.
Heč!!!!
I tento fejeton byl psán s nadsázkou. A jak bojujete s krizí, milé čtenářky, vy?
