Vždycky milenkou, nikdy manželkou? Gábina je tak šťastná!

Pokud pomineme první lásky, randění na střední škole a jeden tříletý vztah na vysoké škole, nebyla Gábina (35) nikdy v jiné roli než v roli milenky. Ale rozhodně ji to netrápí. „Baví mě být milenka, po takzvaném normálním vztahu absolutně netoužím,“ říká Gábina.

Ta má dobrou práci, je finančně nezávislá a vztahy se ženatými muži jí přinášejí vše, co potřebuje ke spokojenosti. Ani po dítěti prý zatím netouží, a pokud to někdy bude jinak, nemá problém vychovávat ho sama.

Že jsou milenky číslo dvě, podle ní není pravda. „O milenkách se říká, že jsou vždy na druhém místě, podle mě jsou ale dvojky vždy ty manželky. Mě si muž hýčká, na mě není nikdy protivný, přichází za mnou s dobrou náladou, neotravuje svými problémy, zahrnuje mě pozorností,“ popisuje Gábina.

S ní prý muž prožije fajn chvíle, a domů pak odnese veškeré problémy, které nasype na manželku. „Ona ho utěšuje, pak se s ním hádá, do toho mu pere ponožky, stará se o domácnost. Nic z toho já nemusím,“ vysvětluje Gábina. Co na její názor říkají odborníci?

Ti se shodují, že samozřejmě lze na věc hledět očima Gábiny. Je možné v pozici milenky najít řadu pozitiv, která naše čtenářka popisuje. „Být v roli milenky má sice své výhody, ale ty jsou krátkodobé a jsou vlastně jen jakousi iluzí o šťastném partnerství. Ze začátku má možná milenka víc pozornosti, ale dříve či později přijde krutá realita. Bude vždy na druhém, někdy i třetím místě, a to když jsou ve hře i děti,“ říká vztahová koučka a zakladatelka Školy pro ženy Lenka Černá.

Je v podstatě jen otázkou času, kdy si milenka začne svoje podružné místo uvědomovat. Možná až bude sedět sama u vánočního stromečku s pěkně zabaleným dárkem od milence, který ale v tu chvíli zapaluje prskavky se svou rodinou. Nebo až romantickou atmosféru zkazí telefonát od manželky, který jde muž zvednout do vedlejší místnosti. Nebo až se s ním bude loučit uprostřed noci, protože on musí (a většinou chce) jít domů.

Zalíbení v roli milenky je podle odborníků nezdravé, a především nezralé. „Ukazuje to na to, že si chcete užít vlastně jen radosti bez ohledu na zodpovědnost, to ale nevede k pocitu vnitřního bohatství. Kdyby totiž měla žena svého milence přijmout se vším všudy, zřejmě by s ním nebyla nebo by on nebyl s ní,“ vysvětluje vztahová koučka Kateřina Matláková.

Podle ní je bohužel tento životní přístup čím dál častější a souvisí s konzumním způsobem života. „Když budete chtít požívat pomyslně jen plody země, a nebudete pečovat o půdu, přestane země postupně plodit. A co udělá dnešní člověk? Opustí políčko, jde zasadit jinam a zase požívá plody z jiného pole. A tak pořád dokola. Po takovém člověku ale zůstane spousta planého prostoru, bez hlubšího vztahu a úcty k zemi. Stejné je to s partnerskými vztahy,“ popisuje Kateřina Matláková.

Dost často je tato touha být v roli milenky jen jakýmsi (nefunkčním) způsobem, jak se uchránit milostného zklamání. Mnohdy takové vztahy vyhledávají ženy, které někdo milostně zranil, ublížil jim. Milenky si většinou nesou nějaké trauma z dětství, dost často nemívají dobré vztahy s otcem.

„Neodevzdat se muži úplně celá se vším všudy a nepřijímat za vztah k druhému plnou zodpovědnost je jen určitý způsob ochrany před dalším zraněním. Bolest byla tak veliká, že se někde uvnitř sebe, velmi podvědomě, rozhodla žena postavit zeď a nepustit k sobě nikoho skutečně blízko,“ potvrzuje Kateřina Matláková.

Jedinou cestou ke spokojenosti je tento strach pojmenovat a zbavit se ho, třeba i s pomocí odborníka.

A co vy? Byly jste někdy v roli milenky? A vyhovovalo vám to?