Hlavní obsah

Z obezity do anorexie: Čím si Jana (30) prošla po zmenšení žaludku?

Foto: ESB Professional, Shutterstock.com

Foto: ESB Professional, Shutterstock.com

Reklama

Čtenářka Jana (30) nikdy nebyla žádné tintítko. Pokusy zhubnout vždy skončily neúspěchem a hmotnost neustále rostla. Rozhodla se proto pro operativní zmenšení žaludku. Sice zhubla, ale touha po štíhlé postavě se stala posedlostí – z obezity byla anorexie. Ale tím to neskončilo.

Článek

Třicetiletá Jana byla obézní a nedařilo se jí hubnout. Když jí otylost začala bránit v běžném životě, rozhodla se po poradě s lékařem pro zmenšení objemu žaludku. Vzhledem k tomu, že trpěla diabetem, padla volba na plikaci žaludku, což je laparoskopický zákrok, při kterém dochází k zarolování a sešití části žaludku.

„Při výšce 170 centimetrů jsem ve svém nejtlustším období vážila 150 kilogramů. Při každém i sebemenším pohybu jsem se zadýchávala, bolely mě klouby a nebyla jsem schopná se postarat ani sama o sebe, natož o svou nemocnou maminku,“ vzpomíná Jana. Na operaci se upnula jako na vysvobození – nemohla se dočkat, až půjde váha konečně dolů.

Hubnutí i léčba cukrovky

Typů bariatrických operací, tedy zákroků sloužících ke zmenšení objemu žaludku, je několik. Používají se nejen k léčbě obezity, ale také cukrovky – právě u pacientů s diabetem jsou nejefektivnější. „Bariatrickou operací lze cukrovku druhého typu nejenom zastavit, ale docílit remise, což je stav, kdy vymizí úplně všechny příznaky onemocnění, přitom pacient nemusí vůbec užívat žádná antidiabetika ani inzulin,“ komentuje MUDr. Michal Čierny, CSc.

Z obézní ženy anorektičkou

Po operaci začala Jana hubnout. A postupně mnohem rychleji, než bylo vůbec vhodné. „Ze začátku jsem přesně dodržovala dietní doporučení. Nejdřív jsem směla jen kašovitou stravu, později už v pravidelných intervalech menší porce normálního jídla. Krásně jsem hubla, ale bylo mi to málo, chtěla jsem být co nejrychleji jako modelka z časopisu,“ líčí.

Foto: TunedIn by Westend61, Shutterstock.com

Po zmenšení žaludku je třeba dodržovat přísný režim, ale nesmí se to přehánět – i hubnoucí organismus potřebuje živinyFoto: TunedIn by Westend61, Shutterstock.com

A tak šla z extrému do extrému. Už tak malé porce začala Jana postupně ještě zmenšovat. Nastudovala si nejrůznější výživové směry a vyřadila mléčné výrobky i lepek. Až došla do fáze, kdy jedla víceméně jen zeleninu a občas ovoce. Rok po operaci byla o devadesát kilogramů lehčí, ale pocit zadostiučinění a štěstí, na který tak dlouho čekala, se nedostavil.

„Byla jsem slabá, protivná, padaly mi vlasy a strašně se mi zhoršila pleť. Zjistila jsem, že ani extrémně štíhlá postava mi nezaručí spokojený život, a začala jsem znovu jíst,“ vypráví.

Opětovné nabírání

Jana se snažila dohnat vše, co v jídle během onoho roku zameškala, a všechno, co si odpírala, si začala dopřávat v obrovském množství. Zmenšený žaludek se zpočátku přívalům potravy bránil. Každé přejedení podle Janiných slov bolelo, ale postupně se žaludek znovu roztáhl a za čtyři měsíce poskočila ručička o padesát kilogramů směrem nahoru.

Nekontrolovatelné přejídání se stejně jako hladovění řadí mezi poruchy příjmu potravy a obvykle má příčinu v psychické nerovnováze. „Pokud někdo trpí přejídáním, měl by navštívit nutričního terapeuta, který pomůže nastolit vyvážený jídelní režim, a také psychologa. S jeho pomocí se naučí porozumět, proč k záchvatům dochází, přijmout sebe sama, pracovat s negativními myšlenkami a emocemi a vyrovnávat se se stresem,“ doporučuje psycholožka Mgr. Jarmila Švédová.

Janin příklad ukazuje, že ani bariatrický zákrok neznamená, že dotyčná osoba zhubne natrvalo. Tento postup tedy rozhodně není vhodný pro každého a operaci by měl doporučit lékař na základě dlouhodobého sledování psychického i fyzického stavu pacienta. S odborníkem je dále nutné spolupracovat i po zákroku – ale ani to není v případě chybějící vůle a motivace zárukou toho, že se kila nevrátí zpátky.

„I po operaci se obezita může vrátit. Záleží nejenom na typu operace, ale i na pacientovi a dodržování dietologických a režimových doporučení. Obezita je podmíněna mnoha zevními a vnitřními faktory, z nichž ne všechny jsou známé a ne všechny jsou operací ovlivnitelné. Pacientům po ‚selhávající‘ bariatrické operaci navrhuji kontaktovat pracoviště, kde byla provedena původní operace, a situaci konzultovat s operatérem. Společně lze vždy hledat optimální postup,“ radí Michal Čierny.

Nová motivace

Nyní Janě váha ukazuje 120 kilogramů, takže je stále co hubnout. Novou motivací je pro ni touha po miminku a skutečnost, že těhotenství může být u obézních žen nebezpečné – jak pro dítě, tak pro matku. „Nechala jsem si sestavit jídelníček od dietoložky. Půjdu na to pomalu a věřím, že to tentokrát dotáhnu do zdárného konce. Chci být zdravá,“ uzavírá Jana.

Máte vy nebo někdo ve vašem okolí zkušenosti s bariatrickou operací?

Reklama

Související témata:

Načítám