Článek
Jsem od přírody společenský člověk, a když jsme si šli někam posedět s přáteli, byla jsem hodně aktivní a povídala si a smála se s ostatními, samozřejmě mezi nimi byli i partnerovi kamarádi. Jenže postupem času mi začal vyčítat, že se na ně moc usmívám a že koukám po cizích mužích, a došlo to až k tomu, že jsem se bála vůbec vzhlédnout od stolu a usmát se nějakého muže, třebaže kamaráda.
Už pak bylo jedno, co dělám, pokaždé si našel něco, kvůli čemu jsme se pohádali, až nakonec nechtěl vůbec, abych někam chodila s ním, natožpak sama. Možná bych to trochu chápala, kdybych mu opravdu nevěrná byla a on se potom samozřejmě musel bát, abych to nezopakovala, ale já jsem mu byla opravdu věrná. Jednou mi moje sestra řekla, že muži, kteří žárlí na ženu moc, jsou sami nevěrní a na přítelkyni pak koukají podle rčení Podle sebe soudím tebe, a proto si myslí, že jim ta žena musí být zákonitě také nevěrná, a věřte nebo ne, časem se ukázalo, že mě opravdu podváděl, kde mohl. Já byla slepá a zjistila jsem to až pozdě, kdy už jsem z něho byla úplně psychicky vyčerpaná a na dně. Ale díky němu aspoň vím, že už se do takové situace nechci nikdy dostat a už vůbec ne to nechat dojít tak daleko.
