Hlavní obsah

Žárlil tak, že jsem se nesměla ani usmát

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Ve společnosti mě neustále hlídal

Přečetla jsem si váš článek Kde jsou hranice žárlivosti a mohu jen potvrdit, že žít s chorobným žárlivcem je opravdu těžké. Mám takovou zkušenost se svým bývalým přítelem. Na začátku se mi líbilo, že na mě žárlí, ale postupem času se to začalo stupňovat.

Článek

Jsem od přírody společenský člověk, a když jsme si šli někam posedět s přáteli, byla jsem hodně aktivní a povídala si a smála se s ostatními, samozřejmě mezi nimi byli i partnerovi kamarádi. Jenže postupem času mi začal vyčítat, že se na ně moc usmívám a že koukám po cizích mužích, a došlo to až k tomu, že jsem se bála vůbec vzhlédnout od stolu a usmát se nějakého muže, třebaže kamaráda.

Už pak bylo jedno, co dělám, pokaždé si našel něco, kvůli čemu jsme se pohádali, až nakonec nechtěl vůbec, abych někam chodila s ním, natožpak sama. Možná bych to trochu chápala, kdybych mu opravdu nevěrná byla a on se potom samozřejmě musel bát, abych to nezopakovala, ale já jsem mu byla opravdu věrná. Jednou mi moje sestra řekla, že muži, kteří žárlí na ženu moc, jsou sami nevěrní a na přítelkyni pak koukají podle rčení Podle sebe soudím tebe, a proto si myslí, že jim ta žena musí být zákonitě také nevěrná, a věřte nebo ne, časem se ukázalo, že mě opravdu podváděl, kde mohl. Já byla slepá a zjistila jsem to až pozdě, kdy už jsem z něho byla úplně psychicky vyčerpaná a na dně. Ale díky němu aspoň vím, že už se do takové situace nechci nikdy dostat a už vůbec ne to nechat dojít tak daleko.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama