Původ a historie aprílu. Ryba na zádech, nesmyslné nákupy či sklizeň špaget

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je pravda, že v dubnu si z nás často i počasí dělá trochu legraci - a rozhodně nejen toho prvního. Ale to asi není důvod, proč tahle žertovná tradice vznikla. Každopádně, kdo na apríla nenachytá alespoň jednoho ze svých blízkých, kamarádů či kolegů, jako by nebyl. A tradice je to opravdu hodně historická.

Úplně jistě to asi nikdo neví, ale úplné prvopočátky apríla sahají nejspíš už do íránského svátku Sidzah Be-dar, jenž připadá právě na prvního či druhého dubna. Je to svátek, kterému se jinak říká také Den přírody – lidé při něm vyráží ven, na piknik, ale je to hodně spojeno i s veselím a humorem.

Další teorie hovoří o tom, že apríl k nám přišel z Francie, a verze jsou pak v podstatě dvě. První se vztahuje k 15. století, kdy se Francouzi 1. dubna bavili tím, že někomu bez jeho vědomí připevnili na záda papírovou rybu. Druhá mluví o druhé polovině 16. století, kdy tehdejší francouzský král Karel IX. přijal gregoriánský kalendář, podle nějž nový rok začíná vždy 1. ledna, nikoli koncem března, jak tomu bylo do té doby. A kdo neposlechl (nebo si změny nevšiml), byl za blázna – odtud apríl jako den všech bláznů (Fool's Day). Ale vlastně je dost možné, že se tyhle dvě verze prolnuly a jejich spojením vznikl apríl, jak ho známe.

Jisté je jedno, apríl Češi nevymysleli, nejde o tradiční český zvyk či svátek, přišel ze zahraničí (nejspíš opravdu z Francie). První zmínky o aprílových žertících u nás spadají na konec 17. století, kdy nejoblíbenějším vtípkem bylo poslat někoho ze svých blízkých koupit něco neexistujícího – třeba jako kdybyste dnes vyslaly svého muže koupit sladkou sůl, špenátový cukr nebo třeba kuřecí kýtu.

Aprílové fórky se ale postupem času stávaly lepšími a sofistikovanějšími, v moderní době se pak do legrácek zapojili i novináři „výrobou“ nesmyslných vtipných článků, které se ale tvářily jako regulérní a zaručené zprávy či reportáže.

V roce 1957 si z diváků vystřelila například stanice BBC, když ve svém pořadu Panorama odvysílala reportáž o sklizni špaget. Dnes byste asi záběrům rodiny, která sklízí špagety z keřů a nechává je sušit, neuvěřili, ale v Anglii tehdy patřily tyhle těstoviny k poměrně neznámým, až exotickým potravinám, takže opravdu hodně diváků se nachytalo. A to se vším všudy včetně shánění informací o tom, kde se dá keř „špagetovníku“ sehnat. Ale nemusíme chodit daleko, podobně si na apríla v minulosti střílela ze svých čtenářek a čtenářů i naše redakce, třeba „seriózním“ článkem o dietě z nízkotučného sádla, půjčovně mužů či o novém módním trendu jménem pytel od brambor, do kterého jsme oblékli Martu Jandovou.

Že se vám nikdy nepodaří své blízké nachytat? Pořád můžete sebe i je rozesmát dobrým vtipem, třeba o slavném herci Chucku Norrisovi, o kterém jich koluje nespočet.