Článek
Mnozí rodiče berou 1. června děti do cukráren, zábavních parků nebo na pikniky a snaží se jim věnovat víc času než jindy. A činí se i mnohé organizace. Mezinárodní den dětí (MDD) však chce především upozornit světovou veřejnost na práva a potřeby dětí – u jeho zrodu ostatně nebyla zábava. Jako první vyhlásil Den dětí v roce 1920, uprostřed turecké války za nezávislost, Mustafa Kemal Atatürk a stanovil ho na 23. duben. Chtěl tím dát najevo, že děti jsou základem každé společnosti.
Myslete na sirotky a oběti válek
Skutečný základ pro současný Mezinárodní den dětí pak položila Světová konference pro blaho dětí 1. června 1925 v Ženevě. Zajímavé přitom je, že ve stejný den proběhl v San Francisku festival dračích lodí a při této příležitosti představil čínský generální konzul mnoho čínských sirotků. Chtěl tak upozornit, že by se společnost měla víc zabývat blahem dětí. Tyto dvě významné události, které se staly ve stejný den, určily datum oslav dětského svátku.
V roce 1949 vyhlásila Mezinárodní demokratická federace žen Den pro ochranu dětí jako připomínku hrůz druhé světové války, hlavně masakru v Lidicích a ve francouzském Oradouru. Postupně se pak z tohoto svátku stal Mezinárodní den dětí, jak ho známe.
Termín svátku se v různých zemích liší
Ne ve všech státech se ale slaví 1. června. OSN dokonce oficiálně stanovila Světový den dětí na 20. listopad, protože v tento den v roce 1959 přijala Deklaraci o právech dítěte a v roce 1989 Úmluvu o právech dítěte. V Japonsku a Jižní Koreji se svátek slaví 5. května, v Indii zase 14. listopadu na počest prvního premiéra Džaváharlála Néhrúa, který tento den slavil narozeniny, a děti ho zbožňovaly – říkaly mu strýček Nehrú.
Radostné odpoledne v Československu
Československo se ke Dni dětí přihlásilo v roce 1950 a slaví se od 1. června roku 1951. Zejména v první polovině 50. let měla jeho připomínka podobu významné politické kampaně, do které se zapojovaly i manželky našich prezidentů. Mezinárodní den dětí se tehdy nesl na vlně mírového hnutí a pod patronátem Československého svazu žen.
V centru oslav byl vyzdvihován zájem státu o nejmladší generaci, takže v živých, rozhlasových i tiskových projevech se objevovaly statistiky nově vybudovaných jeslí, školek a dalších zařízení. Národní výbory měly na starosti výzdobu veřejných prostranství a výkladních skříní dětskými kresbami a výrobky, obchody připravovaly výstavy se zbožím pro malé zákazníky. Během oslav se do užívání předávala svépomocně budovaná hřiště nebo vybavení pro letní tábory.
Veřejné akce s názvem „radostné odpoledne“ se konaly nejbližší neděli po 1. červnu na hřišti nebo v parku blízko školy. Pořádaly se průvody, karnevaly, dětské soutěže a sportovní hry. Venkovské děti byly sváženy do divadel a kin ve městech. Pro starší se připravovaly večerní táborové ohně a lampionové průvody.
Od 60. let už neměl MDD tak silně propagandistický charakter, získal postupně spíše společenský ráz. Při přípravách oslav byl větší důraz kladen na zábavu a také rozhlas a televize zařadily do programu odlehčené pořady.
