Článek
Knížka Třetí kariéra nese podtitul Začínáme po padesátce: velký holky na tahu. Byznys mentorka, investorka a lektorka Margareta Křížová chtěla vyburcovat z letargie všechny ženy, které už vzdaly snahu o úspěch či nové začátky. „Chtěla jsem napsat knížku, která nám všem ženám po padesátce a dál otevře oči,“ říká autorka a pro všechny váhavé má jednoduchou radu. „Berte svá léta jako výhodu, ne jako handicap. V našem věku máme čas pro sebe plus životní zkušenosti. Úžasná příležitost s tím něco udělat!“ Což jsou přesně ta slova, pro která ji s radostí zařazujeme do naší rubriky Ženy, které nás baví.
S čím se ženy nad 50 podle vás nejvíce potýkají?
Sebevědomí bývá zmiňováno nejčastěji, ale řekla bych, že sem patří i nedostatek sebehodnoty a uznání vůči sama sobě. Byly jsme naučené, že hodné holky nechválí samy sebe, slýchávaly jsme: „nevytahuj se“. A to v nás zanechalo dojem, že říct nahlas nebo alespoň potichu „jsem dobrá“ se nehodí. Funguje na to vzít si papír a tužku a sepsat si, co umím. Napsat tam úplně všechno, klidně i maličkosti, i ty se počítají. A najednou máte popsaný celý papír.
Spousta žen má pocit, že už je nic dalšího nečeká… Kde v sobě hledat tu vnitřní sílu se sebrat a hledat něco víc? A co když jí rodina a partner srážejí?
Nechci vypadat jako někdo, kdo má recept na všechno. Jsou ženy, jejichž rodina je opravdu nepodporuje a sráží větami typu: „Prosím tě, zůstaň, kde jsi, a nikam se nežeň“. Nebo ještě hůř: „To nezvládneš!“. Nikdy jsem v takové situaci nebyla a nevím, jak bych se zachovala. Je snadné říct, udělala bych si to podle svého. Tak snad, pokud to jen trochu jde, zkuste se po malých krůčcích posouvat i bez té podpory, ale chápu, že za takových okolností se vnitřní síla hledá hůř. Ale příklady existují, co třeba taková Božena Němcová? A ruku na srdce, máme to přece jen v dnešní době lehčí než ona.
Přesto pro mnoho zaměstnavatelů jsou ženy nad 50 „neviditelné“. Co s tím?
To je bohužel realita. Firmy často hledají „mladý dynamický kolektiv“, což může být v překladu ten, který ještě nestihl nabrat zkušenosti – pracovní i životní. Ale abych nebyla nefér jen k firmám. Je to i na nás dříve narozených pracovat na sobě, učit se a nebránit se novým věcem. S přístupem „takhle jsem to dělala vždycky“ pro žádnou firmu nebudeme zajímaví, a to platí pro ženy i muže. Celoživotní učení je vstupenka do aktivního života. A je jedno, jestli jste zaměstnanci, nebo rozjedete vlastní projekt.
„Většina z nás se uplynulá léta starala o všechny, jen ne o sebe. Je čas to změnit,“ říká Margareta KřížováFoto: Jaroslav Fikota
Jenže to chce odvahu…
Nejdřív si řekněme, o jakém podnikání tady mluvíme. Pokud se někdo chystá k výrobě vesmírných raket, chápu, že odvahy je potřeba trochu víc. Pokud se ale bavíme o startu malého podnikání či hobby, které přeměníte v byznys, tak k tomu potřebujete hlavně kuráž k prvnímu kroku. A taky ochotu vzdát se části svého pohodlí a vykašlat se na to, co na to řeknou lidi.
Je důležité naučit se být i sobecká?
Sobectví je velké téma a většinou se s ním spojují nepěkné věci. Ale je důležité nestát celý život na konci řady. Většina z nás není sobecká v době, kdy se stará o děti, o rodinu a nezbývá nám čas pro sebe. Ve věku po padesátce je ale ideální odstartovat fázi laskavého sobectví. Prostě si říct: „Teď jsem na řadě já!“
Začít si plnit své sny se snadno řekne, co když ale žádné nemám, nebo nevím, kde začít?
Sny máme všichni, jen jsme některé pohřbili a nedáváme jim šanci. Souvisí to se strachem, co když to ale nevyjde? Pokud to nezkusím, nikdy to nezjistím. Vrátila bych se k té tužce a papíru a zkusila bych ty sny vykutat – jsou tam, jsem si skoro jistá.
Pro mnoho žen nad 50 je největší bolestí vztah. Buď ho nemají a jen těžko hledají, nebo jim nevyhovuje.
Zachovat si fungující a hezký vztah s jedním partnerem na celý život je v podstatě výhra v loterii. Ale faktem je, že se všichni měníme a někdy zjistíme, že člověk vedle nás je někdo úplně jiný, než koho jsme si vzali. A to se týká žen i mužů. Někdo zůstane, někdo odejde. Další chce zůstat sám a je s tím v pohodě a někdo hledá nový vztah.
„Milé dámy, odhoďte bačkory, pletací jehlice, vstaňte z gauče a probuďte svého vnitřního rebela,“ vzkazuje Margareta KřížováFoto: Jaroslav Fikota
Což nebývá lehké, když muži často touží hlavně po mladších ženách. Máte radu, jak zvýšit svou cenu na trhu?
Píšu o vztazích po padesátce i v mé knížce. Nejsem v tom odborník, ale mám pocit, že běh přírody těžko zastavíme a být neustále za super krasavici je fakt fuška, navíc to leze do peněz. Šmrnc ovšem není otázka věku, kult mládí je všude kolem nás a je jasné, že vrásky přibývají, ale vždy je lepší zapracovat na svém sebevědomí než obrážet kliniky plastické chirurgie. Každá to máme jinak, ale ta sebehodnota a duševní pohoda nebo nepohoda vyzařuje z tváře i bez plastiky. A potkala jsem ženy s bezchybnou tváří, ale něco tam chybělo.
Doporučila byste ženě 50+ ještě studovat?
Já bych se nebála místo doporučení použít skoro nařízení studovat. Jsme v době, kdy jeden papír ze školy už nestačí. Svět jde dopředu a vše se mění, ale zároveň to přináší příležitosti. A je jedno, jestli se učíte španělsky, nebo jdete do kurzu o barokním malířství nebo o umělé inteligenci. Učit se je základ starání se o sebe, o své duševní zdraví. Prostě je to cesta, jak mít hlavu v pohodě.
Co vás vlastně vedlo k tomu zpracovat zrovna tohle téma?
Jsem v kontaktu s řadou žen mého věku, které uvažují o změně, ale je pro ně těžké vyměnit jistotu jízdy v zajetých kolejích. A zdálo se mi, že to je škoda. Protože když se s těmi lidmi bavím, je jasné, že mají sny a plány, chuť něco začít, ale funguje tady taková ta potřeba dostat k tomu kroku od někoho potvrzení. Že je to správné, že to jde, že na tom není nic divného. A to je můj cíl. Pomoct ženám v tom, aby si to potvrzení daly samy sobě.
