Bez lítosti vraždil a znásilňoval. Příběh spartakiádního vraha ožívá v další Metodě Markovič. Jak to bylo s Jiřím Strakou?

Bylo mu pouhých šestnáct let, vypadal dobře, nezájmem dívek údajně netrpěl. Pocházel ze slušné rodiny, studoval na stochovském učilišti u Kladna, přes týden pobýval na tamním internátu a na víkendy jezdil do hlavního města. Ale neužíval si tam běžných teenagerských radovánek. Jiří Straka v Praze přepadával, znásilňoval a vraždil mladé ženy. Podle pozdějších psychiatrických posudků byl agresivní, měl sklony k sadismu, byl naprosto amorální a bez jakýchkoli citů. V kombinaci s vysokou inteligencí, fyzickou zdatností, pohotovými reakcemi a absencí strachu se z něj stal jeden z nejobávanějších vrahů české moderní historie…

V druhé sérii Metody Markovič: Straka, která už měla na Oneplay premiéru, si vraha a sexuálního predátora zahrál Maxmilián Kocek. V seriálu Sex O'Clock ztvárnil zcela normálního puberťáka Adama. Tahle nová role byla ale psychicky velmi náročná a řadě mladinkých adeptů ji rodiče prý raději zakázali. Jednadvacetiletý Kocek se ale výzvě postavil čelem a v šesti epizodách je Jiřím Strakou.

>>> Petr Uhlík, sériový vrah z Metody Markovič: Tlak, abych měl dítě, mi je nepříjemný

Ten skutečný poprvé zaútočil v únoru 1985. Sledoval tehdy mladou ženu a na odlehlém místě na ni zaútočil. Shodil ji na zem, škrtil ji, ale oběť se bránila a hlavně nezpanikařila – navázala s agresorem kontakt a přemluvila ho, aby místo válení se na zemi šli k ní domů. Straka se nechal zlákat, a když pak mezi obytnými domy začala žena křičet, lekl se a utekl. Dívka si tak zachránila život, ale Straku neúspěch neodradil…

Zhruba o dva měsíce už byl bohužel úspěšný. Svou další oběť, 23letou dívku, odtáhl do lesa a znásilnil ji tam. Následně ji udusil vším, co měl zrovna po ruce – listím, hlínou, kameny i kalhotkami, které z ní strhl.

Ani ne po měsíci zaútočil znovu. V tramvaji mu padla do oka další žena, kterou pak sledoval a před jejím domem napadl. Ukázala se být starší, než si myslel (bylo jí 54 let), proto ji nakonec neznásilnil. Rozhodl se ji však zabít, a tak ji škrtil provazem. Žena ale měla nesmírné štěstí. Omdlela, vypadala jako mrtvá, a když se probrala, dokázala se dovolat pomoci.

Další oběti už štěstí neměly. V následujících květnových dnech Straka připravil o život dvě třicetileté ženy. Obě znásilnil a následně uškrtil – první ramínkem od její vlastní podprsenky, druhou provazem a jejím páskem.

Vyšetřovatelé už věděli, že v Praze řádí sériový vrah, který navíc tempo svých útoků zrychluje. Blížící se červnová spartakiáda do hlavního města navíc lákala tisíce mladých cvičenek. Všem bylo jasné, že pokud se vraha nepodaří do té doby dopadnout, mohlo by se jeho vražedné řádění už úplně vymknout kontrole.

Zpočátku kriminalisté odhalili spojitost pouze mezi třemi vraždami. Straka ale po sobě na místech činu zanechával biologické stopy (sperma a krev skupiny A) a drobné kovové částečky, které jasně ukazovaly, že se pachatel pohybuje ve strojírenském prostředí.

Zásadní byl okamžik, kdy si detektivové tyto případy propojili s rostoucí řadou oznámení o pokusech o znásilnění či napadení. Nejvíc pomohla Milena, dívka, kterou napadl a jež ho přemluvila, aby šli k ní. Té totiž pod vidinou slíbeného sexu prozradil, že je mu šestnáct a studuje na internátě mimo Prahu. Poslední dílek do skládačky dodala další dívka, kterou Straka oslovil na tramvajové zastávce a doprovodil ji domů. Tam se na ni vrhnul a chtěl sex. Když se začala bránit, začal ji škrtit, ale jí se podařilo zavolat o pomoc. Ještě po cestě jí Straka řekl, že už dva roky chodí na učňák ve Stochově.

Zbytek už byl pro policii vcelku snadný. Jiřího Straku zadrželi 22. května 1985, ani ne týden po poslední vraždě, a zhruba měsíc před začátkem spartakiády. Prokázány mu byly nejen tři předešlé vraždy, ale také dva pokusy o vraždu, pět znásilnění, tři loupeže a pět krádeží.

Ve chvíli, kdy byl Straka zatčen, začal s policií okamžitě spolupracovat. K první vraždě se přiznal hned v policejním autě, posléze i k dalším. Své činy v rámci rekonstrukcí popsal, nic nezatajoval, nic nepopíral. Vyšetřovatelé byli v šoku z toho, jak věcný byl – neprojevil ani špetku lítosti, vlastně žádné emoce. To, že je v oblasti citů zcela plochý a „pochroumaný“, potvrdili i odborníci na lidskou psychiku.

Straka by nejspíš dostal trest smrti. Bylo mu ale jen šestnáct a tak od soudu odešel s nejvyšší možnou sazbou, která činila deset let za mřížemi a následnou ústavní léčbu. Ve vězení podstoupil kastraci. Operaci mozku, která měla oslabit sexuální agresivitu, ale odmítl.

Z vězení byl propuštěn nakonec po devíti letech, v roce 1994 díky amnestii Václava Havla. Dalších deset let strávil v léčebnách a na psychiatrii v uzavřených odděleních. V roce 2004 se ale dostal definitivně na svobodu, ačkoli se veřejnost i sami vyšetřovatelé bouřili. Podle odborných posudků již není Jiří Straka nebezpečný a ústavní léčba už není nutná.

Po propuštění se spartakiádní vrah uchýlil k rodičům, kteří se z Prahy přestěhovali na Šumpersko. Všichni ale věděli, kdo to je a čeho se dopustil, a tak se nakonec odstěhoval. Změnil si jméno a podle všeho nyní žije na Těšínsku, v blízkosti polských hranic.

Zdroj: Novinky.cz, ČT24, Deník.cz

Odsuzuji vás k trestu smrti přejetím! Bezcitná masová vražedkyně, nebo oběť systému? Jak to bylo s Olgou Hepnarovou