Krása za socialismu: Nivea, Lybar i Živé květy. Ženy musely často improvizovat

Vraťme se zpátky až na začátek námi sledované éry, tedy do 50. let minulého století. Tato doba byla zasvěcena práci, a to i té ženské. Dámy, jejichž doménou byly donedávna hlavně domácnosti a péče o děti, tehdy navlékly montérky a šátky na hlavu a vrhly se po boku mužů budovat novou vlast. A v tomto duchu se nějaké zkrášlování považovalo za „buržoazní přežitek“. Pokud se ale ženy přesto chtěly líbit, dost často zkrátka improvizovaly.

Co se krémů týče, k dostání byla dlouho jen Nivea nebo Indulona a těmi se mazalo vše od rukou přes obličej a v případě druhého zmíněného výrobku dokonce až po boty.

„Neexistovala žádná tělová mléka, noční nebo oční krémy… Když jsme chtěly něco navíc, tak jsme si to musely vyrobit doma. Obličej se oplachoval mlékem, dělaly se masky z tvarohu a medu nebo odvary z bylinek, třeba heřmánku či kopřivy,“ vzpomíná Marie.

„A co se týče vlasů – vzpomínám si, že existovaly asi jen dva druhy šampónů, kopřivový a březový. A když se pak chtěly vlasy upravit, aby nějak držely, používala se cukrová voda nebo pivo. Dneska to zní možná divně, ale díky tomu účes skutečně držel.“

Šedesátá léta přinesla uvolnění v celé společnosti a s tím přišel také boom v oblasti zkrášlování. Dámy nosily vysoko natupírované drdoly, k nimž si mohly dopomoci lakem Lybar, který se začal v Československu vyrábět v roce 1966.

A výrazné bylo také líčení, zejména očí. Velkým hitem byly nalepovací řasy, které ovšem byly těžko k sehnání. „Pamatuju si, jak koncem 60. let chodily některé spolužačky na gymnáziu zmalované. Někteří profesoři to vyloženě nesnášeli, tak jim za to nadávali. Stíny se moc nepoužívaly, ale holky si dělaly velmi výrazné a tlusté černé oční linky, horní i dolní. A k tomu měly také hodně výrazně nalíčené řasy,“ líčí pro změnu Jaroslava.

>>> Plísňáky, zvonáče, mrkváče, papírové bundy i krimplenové šaty… Vzpomínáte? Tohle všechno jsme nosily!

I pro tuto dobu však platí, že příliš kosmetických přípravků k dostání nebylo. A tak když byla nouze, dívky se líčily klidně černou barvou na boty, kterou si dělaly oční linky. Někdy se k témuž účelu používaly i vypálené sirky.

Do této doby však také připadá založení značky Dermacol, která vznikla spojením dermatologů z Ústavu lékařské kosmetiky a barrandovských filmařů. V roce 1966 tak byl vyvinut první krycí make-up, který měl tak dobré vlastnosti, že ho licenci k jeho používání dokonce koupily filmové ateliéry v Hollywoodu. Dermacol se pak vrhl také na výrobu pleťových krémů či očních stínů.

To, co ale v tehdejším Československu dál citelně chybělo, byly deodoranty. Jejich absenci se lidé pokoušeli nahradit mýdly anebo se do oděvů všívala potítka, která se po nějaké době prala anebo zkrátka vyhodila.

A problém byl také s parfémy. Většina žen se musela spokojit s voňavkou s názvem Živé květy, přičemž na výběr byla vůně konvalinky, jasmínu, šeříku a fialky. Situace se pak změnila, když se k nám z Německa začaly dodávat výrobky značky Fa. „To bylo ale dost nedostatkové zboží, vnímané jako luxusní. Mýdla nebo deodoranty se dokonce dávaly jako dárek,“ vzpomíná Jaroslava.

A jak to bylo s holením či depilací chloupků? Pokud dámy nenavštěvovaly zmiňovaný ústav kosmetiky, kde jim od nechtěného ochlupení odborně pomohli, většinou chodívaly tak, jak to zařídila příroda…

Socialismus a erotika? Hlavně o ní veřejně nemluvit! V čem jsme byli pokrokoví a kde jsme zůstali pozadu