Článek
Dnes je erotika dospělým volně dostupná a o sexu se učí (nebo by aspoň měly) i děti ve škole. V dobách před revolucí tomu takhle ale rozhodně nebylo. Tak jako každý diktátorský režim, i ten komunistický byl poměrně prudérní.
Neznamená to, že by erotika hrála v životech lidí menší roli než nyní. Jen probíhala za zavřenými dveřmi a na veřejnosti se o ní nemluvilo. I kvůli tomu řada dospívajících jen matně tušila „jak na to“.
Obrovský byl také počet umělých přerušení neplánovaných těhotenství. Zatímco dnes se k němu v Česku rozhodne zhruba 15 tisíc žen ročně, v druhé polovině 80. let bylo v Československu za rok provedeno i sto tisíc potratů!
Hanbaté časopisy končily na celnici
„Když jsem chodila na základku, nikdo se s námi o sexu nebavil. Ani rodiče doma, ani učitelé ve škole. Dokonce když došlo v přírodovědě na téma rozmnožování, náš učitel zrudl, řekl, ať si tu kapitolu prostudujeme sami doma a pokračoval v další látce,“ vzpomíná Anna, která vyrůstala v 80. letech minulého století.
„Kluci ze třídy doma otcům občas ukradli nějaké pornografické časopisy, kterými se pak chlubili ve škole, ale tyhle magazíny nešlo nikde legálně koupit,“ dodává. Produkty pornografického průmyslu se v dobách socialismu pašovaly ze zahraničí a na hranicích to byla jedna z priorit, které měli celníci najít a zabavit. Pokud už se takovou věc někomu podařilo do země přivézt, mohl ji pak prodat na nezákonné burze – stejně jako třeba gramofonové desky nebo džíny.
>>> Džíny versus tesilky: Kdo měl za socialismu rifle, byl in! Tesilky představovaly symbol ponížení

Veksláci, prostitutky, pasáci, opilci a flákači všeho druhu provozovali svou činnost v samém srdci Prahy. Kontrola dokladů totožnosti ve tři hodiny ráno na Václavském náměstíFoto: Doležal Michal, ČTK
Lehké děvy jako nástroj StB
Stejně jako pornografie byla zakázána i prostituce. Neexistovaly žádné vykřičené domy a ženy se nenabízely ani na ulici. To však neznamená, že by nejstarší řemeslo potají nekvetlo. Naopak – Praha v době komunismu byla jedním z evropských center prostituce!
Ony dámy se s klienty dávaly dohromady v restauracích či hotelích, kde měly dohodu třeba s vrchním nebo recepčním, kterému za to pak vyplatily podíl na zisku. A když byly náhodou odhaleny orgány moci? Velmi často se stávaly nástrojem Státní bezpečnosti, která je využívala jako zdroj informací o zahraničních hostech.
Striptérky neboli „tanečnice v aktu“
V 60. letech i v Československu stejně jako na západě proběhla vlna sexuální revoluce. Ve filmech se začaly objevovat nahé herečky a vyšlo najevo, že existují pololegální striptýzové bary – kupříkladu Varieté Praha, kde si ovšem striptérky říkaly „tanečnice v aktu“.
A erotika se dostala také do televize, kde poprvé veřejně znělo i slovo homosexualita. Co se týče jiné orientace, byla naše společnost na tehdejší dobu poměrně pokroková. Jako v jedné z prvních evropských zemí byla v roce 1961 homosexualita dekriminalizována. Jenže po 60. letech přišla normalizace, která z tohoto téma znovu udělala tabu.
O homosexuálech panovalo spoustu předsudků – třeba že jsou to lidé, kteří zneužívají malé děti. Spousta gayů pod tímto tlakem radši navenek žila jako zbytek populace – založili rodinu a i když se třeba později rozvedli, svou orientaci dále tajili. Nejen, že by byli terčem posměchu, navíc by byli snadno vydíratelní příslušníky StB.

Striptýz show v Ostravě, 1968Foto: Švorčík Věněk, ČTK
Antikoncepce nebyla pro každého
Podobně jako se nemluvilo o sexu, málo informací bylo také o ochraně před pohlavními chorobami nebo neplánovaným početím. A když už nechyběly poznatky, scházely samotné prostředky.
„V sedmdesátých letech bylo v celé Praze asi jen deset lékáren, kde měli antikoncepční pilulky. Ty navíc doktoři často předepisovali jen vdaným ženám, které už nějaké to dítě porodily. A ty prášky měly také řadu vedlejších účinků,“ popisuje Marie.
Kondomy se sice vyráběly v hojnějším počtu, ale většina dospívajících se zkrátka styděla nějaký si opatřit. A tak noci plné vášně velmi často končily před interrupční komisí. Lidé tehdy měli sexu zřejmě více než v dnešní době plné moderních technologií, mnohdy to však končívalo osobní tragédií…







