Článek
Barrandovské terasy byly místem, kde jste mohli potkat slavné hvězdy filmového plátna, o pár metrů dál seděla rodina na výletě, omladina, bankéři či novináři… Místo na skalním ostrohu vysoko nad řekou s úžasným výhledem lákalo návštěvníky bez ohledu na věk či společenské postavení. Dominantou se stala vyhlídková restaurace Terasy Barrandov, která přitahovala společenskou smetánku i slavné tváře z nedalekých ateliérů.
Unikátní atmosféra první republiky
Právě tahle pestrost – od Lídy Baarové přes Natašu Gollovou či Hugo Hasse až po obyčejné výletníky – vytvářela atmosféru, která neměla v tehdejší Praze obdoby.
Barrandovské terasy ale nebyly jen lepší restaurací s výhledem. Byly symbolem sebevědomé první republiky, místem, který přerostl v kulturní fenomén. V baru se tančilo, do restaurace chodilo na dobrý nedělní oběd, zatímco dole v bazénu trénovali skokani.
Příběh unikátní stavby se začal psát v roce 1924, kdy podnikatel Václav Maria Havel, otec našeho pozdějšího prezidenta Václava Havla, navštívil kalifornský Cliff House. Monumentální restaurace na útesech Pacifiku mu učarovala natolik, že si vysnil vlastní českou verzi – moderní, evropskou, ale stejně odvážnou.
Skoky ze skály
O pár let později už architekt Max Urban kreslil čisté funkcionalistické linie, které se měly stát dominantou nově vznikající vilové čtvrti Barrandov. Stavba postupovala neuvěřitelným tempem a už za šest měsíců od zahájení v říjnu 1929 se Barrandovské terasy otevřely pro veřejnost.
A prakticky ihned se staly hitem. Denně se zde vydávalo až tři tisíce obědů, a to i během hospodářské krize. Lákadlem byla i 15metrová vyhlídková věž na okraji skály, která se stala ikonickým prvkem celého komplexu.
Součástí areálu byl i plavecký bazén pod skalou, tehdy jeden z nejmodernějších v Evropě. A právě k němu patřila jedna z nejodvážnějších atrakcí tehdejší Prahy: skoky do vody přímo z okolních skalních plošin, které byly součástí exhibic a přitahovaly diváky z celé Prahy.
Lesk vystřídala bída
A v polovině 30. let vznikl legendární Trilobit bar, další ikonické místo, které se po svém otevření stalo magnetem pražského nočního života. Každý večer tu bývalo velmi živo: scházeli se mladí herci a herečky po natáčení, tanečníci, hudebníci i kabaretní umělci, ale také bohémská část pražské inteligence a lidé, kteří chtěli zažít atmosféru velkoměsta.
Miloš Havel, zakladatel barrandovských filmových ateliérů a jeden z nejvlivnějších mužů českého filmu, tu hostil své hvězdy i zahraniční návštěvy – a potkat jste tu mohli prakticky kohokoli, kdo v tehdejší Praze něco znamenal.
Za války zůstaly Barrandovské terasy v provozu, i když v omezeném režimu. Po roce 1948 byly znárodněny a postupně ztrácely svůj prvorepublikový lesk – údržba byla minimální a areál chátral.
V 60. a 70. letech fungovaly spíš ze setrvačnosti a jejich stav se dál zhoršoval. Po revoluci byly Barrandovské terasy navráceny v restituci rodině Havlových a později prodány novému majiteli, který na místě zrealizoval výstavbu bytových domů a zahájil rekonstrukci historické restaurace. Ta ale stále čeká na své znovuzrození.
