Článek
Ať už tvrdíte, že se na Popelku díváte „jen náhodou“, nebo si její vysílání pečlivě zapisujete do diáře, jedno je jisté, bez ní by Vánoce prostě nebyly kompletní. A přestože film známe téměř nazpaměť, stále v sobě skrývá řadu zajímavostí, které mu dodávají kouzlo i po více než padesáti letech od premiéry.
Kdy se letos vysílá Popelka?
Pokud si chcete Popelku naplánovat (nebo si ji pustit klidně třikrát, protože proč ne), letos ji můžete vidět na Televizi Seznam v těchto termínech:
- 23. prosince ve 20:10
- 24. prosince v 16:30
- 26. prosince ve 14:25
Proč se na Popelku díváme pořád dokola?
Možná proto, že Popelka není klasická princezna čekající na záchranu. Umí jezdit na koni, střílet z kuše, má ostrý jazyk a odvahu. A princ? Ten se do ní zamiluje dřív, než zjistí, jak se vlastně jmenuje. Přidejte zimní atmosféru, zasněžený zámek a hudbu Karla Svobody a recept na vánoční nesmrtelnost je hotový.
Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný paneFoto: ČTK / Christophel Collection / Filmove studio Barrandov - DEFA-, Profimedia.cz
Zajímavosti a perličky z natáčení, které vás pobaví
- Zajímavostí o Popelčině střevíčku je, že princ Pavel Trávníček vlastně hledal nevěstu ve „špatné“ botě. Ve skutečnosti totiž existovaly dva páry střevíčků: velikost 39 pro Libuši Šafránkovou a menší velikost 37, aby při zkoušení na selky působil střevíček opravdu drobně.
- Kdo to byl „skutečný“ Jurášek? V exteriérech natáčených v Česku hrál Juráška arabský plnokrevník Ibrahim, původně dostihový kůň, který po skončení závodní kariéry přešel k filmovému jezdectví
- Sníh nebyl vždycky sníh. Některé zimní scény vznikaly bez pravého sněhu, filmaři si pomáhali například drceným textilem, polystyrenem nebo chemickými směsmi především z rozemletých rybích kostí (rybí moučky).
- Popelka se natáčela na několika místech. Český zámek Švihov i německý Moritzburg dnes lákají fanoušky z celé Evropy.
- Liška nebyla jen roztomilý doplněk. Zvířecí herci měli své dubléry a natáčení s nimi vyžadovalo víc trpělivosti než práce s některými lidskými kolegy.
Malý vánoční rituál, který funguje
Popelka není jen pohádka. Je to pocit bezpečí, návrat do dětství a připomínka, že dobro (a trochu drzosti) se pořád vyplácí. A právě proto si k ní každý rok znovu sedáme – i když víme, jak to dopadne. Tak až letos Popelka poběží v televizi, možná si všimnete detailů, které vám dřív unikaly. A možná si jen znovu řeknete: ano, přesně takhle mají Vánoce vypadat.
