Článek
„A dost,“ pravila. „Vzpamatuj se. Musíš se navenek usmívat, i kdyby sis ten úsměv měla namalovat na tvář.“
Moc mi to nešlo. Ale snažila jsem se a byly chvíle, kdy se mi to dařilo. A tehdy jsem si toho všimla. I poněkud násilný úsměv léčí. Otiskuje se zpět. Má v sobě sílu a nutí naši duši, aby se za břicho popadala.
Začala jsem si víc všímat úsměvů. Začala jsem je milovat. Jsou lidé, kteří působí dojmem, jako by se smáli pořád. Jak to dělají, ptala jsem se – a oni mi odpovídali úsměvem. Myslela jsem, že tak zkrátka přišli na svět, že každý je nějak uzpůsoben a někdo se rodí s pusou od ucha k uchu. Tak trochu jsem se utěšovala tvrzením, že šťastný může být jen debil. Jen ten, kdo je hloupý, nebo slepý, nebo blázen, nevidí, jak je život těžký. Jen šílenec se netrápí. Jen cvok je věčně usměvavý.
Mýlila jsem se. Hledala jsem výmluvu sama před sebou. Chtěla jsem vystavovat svoje slzy na odiv. Potřebovala jsem, aby mě někdo utěšoval. Byla jsem strašně bezohledná.
Znovu jsem sledovala lidi, o nichž jsem se domnívala, že přišli na svět rozřehtaní. Ty šťastlivce. A při bližším studiu jejich věčných (idiotských) úsměvů jsem konečně pochopila, že věc se má jinak.
Že šťastlivci nejsou šťastnější. Že i oni mají velké starosti, trápení, že dokonce také pláčou. Ale svému okolí rozdávají úsměvy. Není to dar, ale rozhodnutí. Možná jsou ti lidé něco jako kněží. Nebo bohové? V této souvislosti ale nemohu vynechat našeho utrápeného Ježíše Krista, visícího na kříži do našich životů. Jeho utrpení se otisklo do západní kultury. Utrpení je prý náš úděl. Každý slušný člověk na tomto světě krvácí.
Jenže nemohu vynechat ani řehtajícího se břichatého Buddhu.
Najdi pět rozdílů.
Co tím chci říct? Že se učím rozdávat radost. Nejvíc, co si můžeme v dnešním světě plném posedlých diktátorů dát, je úsměv. Možná je to to jediné, co s tím vším zmůžeme.
A tak jdu po ulici a usmívám se na ty, kdož mě míjejí. A oni mi úsměv zase vrací. Je to, jako bychom si pinkali nafukovacím balónkem. Hlavně neporušit ten plynulý pohyb. Tu lehkost. Hru. Veselost.
Úsměvy jsou zázračné. A ze starých holek dělají krásky. Bohaté krásky, které mají na rozdávání. Radosti. Síly. Naděje.
