Článek
Víra v boha a účast v nějakém náboženském systému s sebou mimo jiné nese jisté usnadnění odpovědi na tuto nepříjemnou otázku. Víra se totiž smrti nevyhýbá a poskytuje svým věřícím mnoho opěrných bodů, které mu usnadňují plánovat. Věřící člověk chce být pochován. Nejčastěji v hrobě. Nemusí si tím lámat hlavu, má to. Zodpovězeno. Ale co my tápající, hledající, celoživotně neposlušní a vymezující se proti všem nařízením? Nevím. Ale mohu se s vámi o toto své nevědění podělit.
Máme rodinný hrob, máme ho pronajatý už asi sedmdesát let. Je už trochu plný. Nedávno jeden z příbuzných položil otázku, kterou si také už nějaký čas kladu. Jak to bude dál? Pochopila jsem, že je čas si na tuto otázku odpovědět. Část mé rodiny se vyjádřila v tom smyslu, že o hrob nemají zájem, že se nechají rozprášit, protože nechtějí po odchodu z tohoto světa obtěžovat svojí nepřítomností děti v podobě péče o hrob. A že náš stávající hrob necháme zaniknout.
Ke svému překvapení jsem zjistila, že s tím mám problém. Ne že bych k tomu hrobu chodila nějak často. Ne, že bych měla pocit, že v něm duše mých rodičů jsou a že když si s nimi mám popovídat, musím na hřbitov. To bych tam musela chodit každý den. Ale máme takový zvyk: na Dušičky se u toho hrobu každoročně sejdeme s celou rodinou. Já se tam vždy tiše pomodlím za své předky, zatímco naše děti vesele pobíhají kolem a hrají si na to, že se z hrobu vynořil první hnát.
Myslím, že tak je to v pořádku, že tak to má být. Mám ráda tu společnou procházku po hřbitově, mám ráda Dušičky, mám ráda i hřbitovy. Naprosto chápu, že se někdo nechá rozprášit a na nějaký hrob kašle. Upřímně, nevím, jestli to třeba také nechci, vlastně jsem o tom ještě nepřemýšlela. A to je další věc, kterou v sobě dotaz „mysli na budoucnost“ skrývá. Měli bychom si to rozhodnout. Měli bychom to říct svým dětem. O těchto věcech by se mělo mluvit. Moji rodiče mi to neřekli. Možná mysleli, že je mi to jasné. Že přece máme hrob. Ale chtěli tam?
Zdá se, že komunikace vázne nejenom v životě, ale i po něm. A že by bylo fajn to změnit. Mysleme na budoucnost.
