Poznáte, když vám někdo lže? 5 znaků řeči těla, které vám jasně napovědí

Lhaní často slouží jako obranný mechanismus, který nám pomáhá vyhnout se nepříjemným situacím, konfliktům nebo pocitům studu a viny. I proto je v lidské komunikaci běžnější, než si obvykle připouštíme.

Samozřejmě je nutné odlišovat tzv. malé lži od těch zásadních, ale v zásadě vždy platí, že nám zkreslování skutečnosti dodává pocit kontroly nad situací a někdy i skýtá možnost, jak ochránit sebe nebo druhé před bolestivou pravdou. To ale není zdaleka vše. „Lhaní obvykle přináší různé krátkodobé výhody. Může nám pomoci získat to, co chceme, vyhnout se trestu nebo si udržet pozitivní obraz sebe sama v očích druhých. Lež může být také způsobem, jak se rychle a snadno vyhnout odpovědnosti nebo důsledkům našich činů,“ vysvětluje psycholog Pavel Pařízek z portálu Terapie.cz.

„Často lžeme také ze strachu a kvůli tomu, že si myslíme, že nejsme dost dobří. Bojíme se reakce našeho okolí, že by nás přestalo mít rádo. Za naše lhaní mohou nepříjemné emoce, které se bojíme prožívat, když bychom se přiznali k něčemu, za co se třeba stydíme,“ dodává expertka na komunikaci Kateřina Sodomková.

„Většina lidí dokáže kontrolovat svůj výraz obličeje, ale málokdo ví, že ruce a nohy už tak dobře vědomě neovládáme,“ vysvětlil pro magazín Best Life psychoterapeut James Miller. A dodává, že nadměrné pohybování nohama nebo poklepávání nohou bývá signálem, že dotyčný se plně soustředí na to, aby situaci vylíčil jinak, než odpovídá pravdě. Nejdůležitějším ukazatelem je ale podle Millera postavení chodidel. „Pokud se noha dotyčného nebo obě náhle stočí pryč od osoby, se kterou dotyčný mluví, bývá to známka, že mu rozhovor není příjemný a jeho slova nejsou v souladu s realitou,“ říká Miller. Dalším znakem je podle odborníků nadměrná aktivita chodidel a celkový neklid nebo i kývání končetin či celého těla.

Pohrávání si s vlasy nebo brýlemi, časté sahání si na obličej nebo nadměrná kontrola a úprava oblečení může být známkou pouhé nervozity. Mnohem častěji se tak ale chovají lidé, kteří se snaží něco zakrýt. Odpoutávají pozornost a podvědomě se snaží uklidnit, protože lhaní je vždy spojené s emocionálním vypětím.

Zatínání rukou v pěst, zastrkání dlaní do kapes či křížení rukou na prsou… To vše jsou známky, že ten, kdo k vám mluví, není úplně upřímný a snaží se něco skrývat. Každé z těchto druhů chování naznačuje napětí v těle a může být nevědomým a nekontrolovaným způsobem, jak se ochránit před stresem, které lhaní způsobuje.

Když člověk lže, jeho dech se obvykle zrychlí nebo jej naopak začne zadržovat – což se nejčastěji projeví krátkou pauzou před odpovědí. Mnohé prozradí i jemná mimika. Při pravdivém vyprávění bývají mimické svaly v obličeji přirozeně vyvážené. Zjednodušeně řečeno, vnitřní klid řečníka se odrazí i v jeho tváři. Při lži se naopak může objevit drobná asymetrie – například jeden koutek úst jde nahoru rychleji než druhý, jedno oko se na okamžik přivře a podobně.

Lhaní je náročná disciplína, a pokud chce lhář působit důvěryhodně, často přidává zbytečně mnoho detailů, které nejsou potřeba. Snaží se tím podvědomě dodat své verzi na solidnosti. Člověk, který mluví pravdu, obvykle necítí potřebu svou řeč zbytečně vyšperkovávat.

5 nejčastějších mužských lží: To jsi mi neříkala… Ne, neztloustla jsi! Slýcháte je doma také?