Co děláme my, mámy z redakce, abychom přežily začátek školního roku? Občas psí kusy…

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Prázdniny se zdají dětem krátké a rodičům nekonečně dlouhé. Ale jejich konec se již přiblížil a pocítí to malí i velcí. Jak si start školního roku usnadnit, nebo dokonce zpříjemnit, ať už máte doma školkové dítě, prvňáčka, nebo odrostlejší školáky? Třeba vás inspirují naše tipy. Minimálně zjistíte, že v tom nejste sami!

Redaktorka Tereza Š. D.: Začátek školního roku je vždycky náročný. Není to jen o výuce, ale i plánování kroužků, vyzvedávání z družiny a nákupu pomůcek. Vzhledem k tomu, že už jsou moji synové starší, jsem v tomto už zběhlá a minimalizuji rizika. Výtvarné potřeby nakupuji už koncem školního roku a v letních výprodejích pak přezůvky a boty na tělocvik. Co se nám ale osvědčilo nejvíc, je psychická příprava na začátek školy. Poslední týden v srpnu už proto mají synové „večerku“ jako během školního roku a rozhodně je nenecháváme vyspávat ráno do deseti.

Šéfredaktorka Monika: S přípravou začínáme včas, abychom se zbytečně nestresovali. Přezůvky, kontrola penálů a školních potřeb - a už v srpnu začínáme zlehka navykat na povinnosti a probouzíme mozkové buňky - ať už matematikou, lehkým diktátem nebo vyjmenovanými slovy. Naštěstí už jsou děti větší (12 a 13 let), tak si nákupy v papírnictví obstarají samy. Jinak si ale užíváme prázdnin do posledního okamžiku, ještě poslední srpnový víkend vyrážíme někam na výlety, většinou do českých hor.

Redaktorka Jana: My budeme školu řešit poprvé - máme prvňáčka a přiznám se, že mě spousta věcí překvapila. Netušila jsem například, že bude téměř celý první zářijový týden „zkušební“ a syn tam bude chodit doslova na otočku. Také máme paní učitelku, která je ve škole prvním rokem, takže u poloviny věcí ze seznamu potřebností řekla, že „to si upřesníme později“. Reálně jsem tak toho dopředu tolik nesháněla. Přezůvky, obsah penálu a pár drobností jsem nakoupila teprve před pár dny a jediné, co jsem řešila zavčas, byla samozřejmě školní aktovka, kterou jsme vybírali se synem. Jsem trochu nervózní z toho, jak si to všechno sedne, ale to asi nejsem sama.

Redaktorka Lucie M.: Starší syn je gymnazista, takže u něj už neřeším nic, všechno si zařídí sám. Velká úleva! Mladší syn jde do šesté třídy, navíc do nové školy, kam bude sám dojíždět autobusem. Všechno je tedy tak trochu v módu nejistoty, očekávání a lehké nervozity. Nicméně přípravu nepodceňujeme, protože štěstí přeje připraveným. Takže už máme doma nový batoh, penál, pomalu pořizujeme pera, pastelky, pravítka, prostě věci, které bude stoprocentně potřebovat. Ale hlavně u nás probíhá nácvik dojíždění, takže tréninkově se synem jezdíme autobusem, aby si cestu osvojil. A poslední týden před školou nastavíme i režim podobný tomu školnímu, takže žádné ponocování a dlouhé vyspávání. Pravda, každý rok si slibuji, že s ním týden dva před začátkem školy procvičím nějaké to učivo, vyjmenovaná slova, násobilku, shodu podmětu s přísudkem… Ale znáte to, nějak nám nikdy nevyjde čas…

Koordinátorka webu Božena: Naši tříletou dceru čeká první školka – minulý rok zvládla dětskou skupinku, teď je pyšná, že už půjde do „velké“. My rodiče se sice trochu bojíme ranního vstávání a nového režimu státní školky, ale věříme, že s učitelkami, dceřinou chutí objevovat a nadšením z kamarádů to všechno zvládneme.

S radostí jsem navázala na tradici z mého dětství – s mamkou a babičkou jsme vždy jezdily do Domažlic pro nové bačkůrky a pak na pohár do cukrárny. Letos poprvé jsme to samé podnikly ve třech generacích – já, moje máma a moje dcera. Malý rituál, který pro nás dělá začátek školního roku slavnostnější.

Produkční Zuzana: Začátek školního roku byl, je a ještě chvíli bude pro naši rodinu vždycky trochu stresový. Děti na konci prázdnin tradičně protestovaly, zatímco já, jako rodič, jsem byla v úplně opačném rozpoložení. Čím byly starší, tím to bylo horší – a moje oblíbené fráze typu „uvidíš, že to bude fajn rok“ nebo „počkej, za chvíli jsou Vánoce a pak už to uteče“ působily spíš jako házení hrachu na zeď. Většinou se to obrátilo proti mně: „Tak si to běž zkusit sama!“

Letos je ale změna. Starší dítě nastupuje do čtvrťáku - tam bude stres až s blížící se maturitou, a mladší začíná v prváku. Ten se naopak těší – má rád změny, vybral si obor, který ho opravdu baví, a nadšeně očekává pravidelné praxe. Doufám, že mu to nadšení vydrží.

A já? Já to mám letos vlastně jednodušší než spousta mých kolegyň – žádné obíhání obchodů, žádné zoufalé shánění posledních sešitů. Moje jediná role? Platit a zhluboka dýchat.

Vedete prvňáčka do školy? Oblečte ho slavnostně. A sebe také! Tatínkům v trenýrkách je vstup zakázán