Článek
Terézia Bělčáková si zvolila umělecké jméno Miss Cool Cat už před patnácti lety. „Chtěla jsem jednoduché libozvučné jméno, a ujalo se!“ tvrdí. Nyní ji můžete vidět v Nové Spirále na pražském Výstavišti, kde vystupuje v představení The Saturn Revue, které i produkovala. Kromě toho jsme v rozhovoru probrali, jak vnímá hejty, co pro ni burleska znamená a jaké je podle ní postavení žen ve společnosti.
V prvé řadě se musím zeptat na vaše jméno, protože Terézia je hodně neobvyklé, vysvětlili vám rodiče jeho původ?
Narodila jsem se a vyrůstala na Slovensku, konkrétně v krásné Banské Bystrici. Od 19 let žiju v Praze. Můj původ je kombinací slovenských, českých a polských kořenů. Můj strýc z Česka dohledal, že jedna z mých prababiček žila na Sibiři.
Živíte se burleskou, co přesně si pod tímto pojmem můžeme představit?
Burleska má v dnešní době hodně podob. Její původ vychází z revolty žen, které bojovaly proti nerovnostem ve společnosti a vyšším vrstvám. Bylo to v té době hodně politické. Ve 30. a 40. letech 20. století byla burleska fascinující směsicí zábavy, erotiky, satiry a kabaretu, která se, zejména ve Spojených státech, těšila velké popularitě. V této době zažívala své poslední opravdu velké období slávy. Scény byly často opuletní a tanečnice byly stylizovány jako bohyně nebo filmové hvězdy. A tak je vnímalo i publikum.
A jak vypadá burleska nyní?
Nemohu hovořit za všechny. Burleska, jak já ji pojímám, je performance, která v sobě snoubí kvalitní hudbu, výpravný kostým, trochu nadsázky, eleganci a prvky striptýzu. Vždy ale tak, aby odpovídala konkrétní akci či vystoupení. Mnohokrát jsem svlékaní ani nezakomponovala a místo toho například tančím s vějíři.
Burleska by měla být o vytváření iluze nahoty.
Povolání kabaretní umělkyně není ve společnosti vždy dobře chápáno, setkáváte se i s kritikou?
Já osobně se setkávám s hejty málo, maximálně v diskusích na internetu. Spíš mám odezvu, že lidi inspiruji autenticitou, uměleckým vyjádřením a originalitou.
Jak jste se k profesi burlesky vlastně dostala?
Byla to trochu náhoda a trochu vyšší záměr. K vizuálnímu umění jsem měla vždy blízko, měla jsem na to talent, potřebné schopnosti a dovednosti. Náhoda (i když podle mě neexistují) pak zařídila setkaní s Davidem Jahnem, které bylo osudové.
Tím se dostáváme k vašemu nejnovějšímu představení The Saturn Revue. Připravovala jste ho právě s režisérem a principálem Davidem Jahnem. Je to způsob, jakým chcete lidem přiblížit burlesku v její původní podobě?
Jedná se především o opuletní varietní show s prvky hudební revue, zasazenou do retro-futuristické stylizace, která je tematicky propojená milostným příběhem. Burleska je zde jenom jedna z ingrediencí – vedle ní se objevuje groteska, akrobacie, taneční výkony i big band. Myslím, že podobná show zde nemá obdoby. S Davidem jsme se pokusili posunout tento žánr dál a dle reakcí na premiéře se to povedlo.
Představení jste i produkovala. Jedná se o vaši produkční prvotinu?
V tandemu s Davidem Jahnem pracujeme společně již nějakou dobu a je to ten nejlepší parťák. Společně jsme vyprodukovali čtyři ročníky velice úspěšného Prague Burlesque Festivalu nebo Boccaccio Revue. Za sebou máme i polské koprodukce. Dále spolupracujeme již 12. sezónu na Prague Burlesque show v divadle Royal.
Vždy máte i krásné kostýmy. Jsou šité na míru?
Pro mě je naprosto zásadní být originální, ctít historii, zároveň žánr posunout dál a jasně vyjádřit své umělecké cítění. Nebojím se jít i za hranu. Všechny kostýmy i rekvizity mám vyrobené na míru. Většina kostýmů vzniká v dílně Zuzany Kubíčkové. Rekvizity pak různě, protože vždy je to jenom jeden kus a často hodně netypický.
I na kostýmech pro The Saturn Revue s vámi spolupracovala Zuzana Kubíčková, kterou známe hlavně v souvislosti s tvorbou večerních šatů. Jak vaše spolupráce vznikla?
Tvorba kostýmu je hotová alchymie a opravdu je to dlouhodobá spolupráce. Modely podléhají konkrétnímu návrhu, používají se na ně skleněné broušené krystaly a pravé peří v několika vrstvách… Se Zuzkou spolupracuji od samého začátku a hodně si rozumíme i na lidské úrovni. Myslím, že je jednoznačně nejlepší tuzemskou návrhářkou!
Kostýmy jsou hodně odvážné, stydíte se někdy?
Neznám nic krásnějšího než „nahé“ ženské tělo při pohybu a tanci, takže ne. Stydím se spíš za politickou situaci na Slovensku…
Vaše vystoupení jsou na pomezí tance a erotiky, jak na vaši profesi reaguje vaše okolí, třeba rodiče?
Rodiče jsou mými největšími fanoušky. Procestovala jsem díky své práci celý svět, jsem soběstačná, obohacuji lidi. Myslím, že se není za co stydět. Partnera nyní nemám, takže to řešit nemusím.
Hodně se hovoří o postavení žen ve společnosti a o tom, jak si muži dokazují svou nadřazenost – setkáváte se s tím?
Buďme realisti, patriarchát je pořád velkým problémem a to, co všechno vychází na povrch, je znepokojující. Jsem opravdu ráda, že v politice se objevuje stále víc žen. Já osobně bych měla celý seznam nepříjemných situací. Nejvíc nepříjemné mi je, když čelím disrespektu jako producentka. Téměř pokaždé se mi ho dostává od starších heterosexuálních mužů.
Tato profese je asi omezená věkem, už víte, co byste chtěla dělat po ukončení kariéry?
Ráda bych zůstala v oboru v pozadí - jako producentka a kreativec.
