S Jitkou Ježkovou o stárnutí a plastikách: Sociální sítě nemám a nikdy jsem nebyla na kosmetice

Její tvář znáte z pohádek, filmů a seriálů, ale velmi známý je také její sametový hlas, o kterém se říká, že patří k jednomu z nejpodmanivějších u nás – pravidelně jím promlouvá například Kate Winslet. V poslední době se herečka Jitka Ježková hojně věnuje divadlu, načítání audioknih a vidět ji můžete také v novém historicko-dobrodružném filmu Fichtelberg.

Je to už téměř třicet let, co se Jitka Ježková objevila v jedné ze svých nejznámějších rolí ve filmu Báječná léta pod psa. A je až neuvěřitelné, že se od té doby prakticky nezměnila – stále má ten samý, mladistvý úsměv a výrazné pomněnkové oči. Zato její názory na život a svět kolem nás se samozřejmě během let vytříbily. A tak jsme si povídaly nejen o její nejnovější roli, ale také o výchově dětí, stárnutí, nástupu umělé inteligence i o tom, jak se podaří být 25 let šťastná po boku jediného muže.

Nedávno měl premiéru dobrodružný film Fichtelberg, kde hrajete. Odehrává se v 16. století. Líbilo by se vám v té době žít?

Tak to ani náhodou. Jsem opravdu šťastná, že žiju tady a teď, kdy máme skvělou zdravotní péči a život je proti minulosti příjemný a pohodlný. Navíc mě hodně lidí ve filmu možná ani nepozná. Před natáčením jsem si říkala: skvělé, budu hrát ženu z lidu, nebudu muset být za krásnou. Ale nějak mi nedošlo, že ta moje postava žije v 16. století v horské chatrči. Takže jsem samozřejmě nenamalovaná, neupravená, ošklivá… Pokaždé, když jsem se před natáčením podívala do zrcadla, jsem se lekla. Takhle ale ženy mého věku kdysi opravdu vypadaly.

K herecké práci to samozřejmě patří… Ale je těžké se pak takhle vidět na velkém plátně, kde vynikne každý detail?

Je to strašné! Byla jsem přesvědčená, že nemám moc velké ego, ale ukázalo se, že mám. Opravdu jsem s tím každý den natáčení bojovala, samotnou mě překvapilo, jak moc mi to vadilo. Samozřejmě, jak říkáte, jsem herečka, takže jsem zahrála svou roli, přesto být dvanáct hodin ošklivá a „smradlavá“, což k té době jistě také patřilo, byla skutečně výzva! Období renesance si mnohdy idealizujeme, ale já bych neměnila. Dnešní doba je přece naprosto luxusní – zejména proto, že žijeme v zemi, která je bezpečná a kde jsme si skutečně všichni rovni.

To ano, ale přesto stále platí, že ženy berou za stejnou práci méně peněz než muži…

To máte pravdu a já s tím absolutně nesouhlasím. Vadí mi to. Mám ale velmi jasný postoj k rovnosti: jsem zásadně proti jakýmkoli kvótám. Jestliže žena chce dosáhnout nějaké pozice, měla by vynaložit to samé úsilí jako muž. Nechci žádné úlevy jen proto, že jsem žena, nebo že se chci déle starat o dítě. To přece popírá samotný smysl rovnoprávnosti, o které mluvíme.

Přesto je dobré si uvědomit, že dřív byl život opravdu těžký a ženy to neměly, například v tom 16. století, kdy se děj Fichtelbergu odehrává, vůbec jednoduché. Moje postava přijde o manžela a musí se postarat o dvě děti a staré rodiče. A nemá nikoho, kdo by jí pomohl, žádný sociální systém za zády. Ženy pracovaly úplně stejně jako muži, ale byly jinak ohodnocené a často neměly žádné zastání.

Nemluvě o zdravotnictví, kdy se často musely spoléhat jen na bylinky… Jste fanda alternativního léčitelství?

Nejsem. Když to někomu pomáhá, proč ne, ale já jsem se nikdy nedostala do fáze, kdy bych vyčerpala všechny lékařské postupy a musela uvažovat o alternativě.

A co třeba horoskopy nebo astrologie?

Když na nějaký horoskop náhodou narazím v časopise, přečtu si ho – a když je tam něco hezkého, tak fajn. Ale pokud mi napíšou něco špatného, říkám si, že si to určitě někdo vymyslel v redakci. Myslím, že jinak než s humorem se to ani brát nedá. A astrologie jako taková? Mám dost výmluvnou životní zkušenost, že to prostě neplatí.

Kdysi jsem chodila s jedním Lvem, a to byl takový darebák! A vidíte, dalšího Lva jsem si vzala a jsme spolu 25 let šťastní. Vždycky najdete nějakou charakteristiku, s kterou se ztotožníte. Já jsem například typický Blíženec! Ale kdybych si přečetla další znamení, dost pravděpodobně se v nich najdu taky.

Přesto: nechybí naší přetechnizované době víc poetiky?

Myslíte v běžném životě? Ta tam ale přece nikdy moc nebyla. Svět byl vždycky hrozně tvrdý. Ale miluju historické fantasy příběhy, jako je například Čas čarodějnic nebo Cizinka. Láska – to je ta magie, která nám zůstala, která se nedá vysvětlit. A je velký kus štěstí potkat člověka, s nímž vám je dobře i po hodně letech. Někteří lidé to nezažijí za celý život.

Vám se to ale povedlo – ve šťastném manželství žijete už čtvrt století. V čem je to kouzlo?

Ptáte se na recept? To je těžké, asi tolerance, humor, komunikace a to nejdůležitější: žít a nechat žít. Myslím, že podstatné je přát si, aby ten druhý dělal to, co ho baví, i když nás to třeba nezajímá. Zároveň ale potřebujete společný základ. My máme s mužem stejný smysl pro humor, líbí se nám stejné filmy, posloucháme podobnou hudbu a hlavně máme stejný žebříček hodnot – co je dobro a co je zlo. V dnešní době se to všechno rozvolňuje, ale některé věci jsou pořád černobílé.

Váš hlas je velmi známý i z dabingu. Máte svou oblíbenou herečku, kterou česky namlouváte?

Dabingem už se primárně neživím, ale když dostanu hezkou práci, vždycky si ji užiju. Většinou dabuju skvělé herečky, jako je třeba Kate Winslet. Zrovna ona je pro mě mistr. Obdivuju, jak se dokáže proměňovat – v tom je naprosto skvělá.

Chtěla byste se s ní někdy potkat?

Proč ne, bylo by to určitě zajímavé. Asi bych se jí zeptala, jak to dělá, že si žije tak skvělý život, má úžasnou práci… A ona by mi třeba odpověděla, že zase není tak šťastná, protože jak dobře víme, mnohé nebývá tak, jak navenek vypadá.

Kate Winslet je známá i tím, že přistupuje ke stárnutí s nadhledem a netají se tím, že nechodí na žádné velké zákroky. Jak to máte vy?

V tom s ní naprosto souzním. Nikdy v životě jsem nebyla ani na kosmetice, ani na nehtech. Pár let jsem měla jen napletené vlasy, ale bylo to hrozné.

Takže žádné invazivní zákroky asi neplánujete, že?

Kdyby mi někdo řekl, že existuje procedura, při které omládnu, zmizí mi vrásky, ale nikdo do mě nebude řezat či něco podobného, šla bych hned. Ale nemůžu jít na něco, kde hrozí, že nebudu moct předvést emoci. Vezměte si například takovou Nicole Kidman. U ní už jen vidíte, jak hraje očima – a skvěle –, ale v obličeji se jí nepohne ani sval. Naše práce hereček je přitom ukazovat život a k němu stárnutí přirozeně patří.

Do toho, jak se dnes lidé vnímají, hodně promlouvají i sociální sítě. Vaší dceři je šestnáct – nebojíte se o ni v tomto směru?

Zakazovat jí to nemůžu, když ji to baví. Můžu jen doufat, že bude rozumná a dokáže se na to dívat s potřebným nadhledem. Já sama jsem facebook zkusila a měla ho asi čtyři roky. Líbilo se mi, že můžu komunikovat s lidmi, které nevídám. Ale odešla jsem z něj z několika důvodů.

Zaprvé, zjišťovala jsem, že tam pouštím informace, které by mohly být nebezpečné. A zadruhé, nelíbilo se mi, že se z toho stala platforma, kde lidé ukazují, kde byli na dovolené a jak je jejich život hezčí, než ve skutečnosti je. Začala jsem si uvědomovat, že bych byla schopná vymýšlet příspěvek jen proto, abych ukázala, že mi to zrovna sluší. A to byla ta správná chvíle, kdy přestat. Řekla jsem si: Začínáš být někdo, kým být nechceš. Tak jsem to zrušila.

A co umělá inteligence, vítáte ji, nebo z ní máte spíš obavy?

Já sama ji vůbec nepoužívám, ale můj muž si s ní naprosto přirozeně povídá jako s kamarádem, což mě upřímně docela děsí.

A když se ještě vrátíme k dětem – co je podle vás při výchově nejdůležitější?

Vždycky jsem sázela na otevřenost. Byla jsem spíš benevolentní, ale určitá pravidla musela být. A nikdy jsem dceři nelhala. Přiznala jsem se i k chybám – třeba že kouřím nebo že jsem se jako mladá kdysi opila. Klíčové pro mě bylo, aby věděla, že za mnou může se vším přijít. Všechno se dá vždycky vyřešit. Takže za mě je asi nejdůležitější důvěra. Bez ní pořádně nefunguje žádný vztah.

S Aňou Geislerovou o životě: Jaká je matka a proč se i velké hvězdy oblékají na červený koberec na záchodě