Sloni, lvi i medvědi na motorce. Proč byly cirkusy za socialismu tak populární?

Zlatá éra cirkusů je už dávno za námi a funguje jich už jenom hrstka – namátkou třeba Cirkus Jo-joo, Humberto či Národní cirkus Original Berousek. Za úpadkem stojí zákaz drezury některých druhů zvířat, pandemie koronaviru i klesající zájem či dokonce odsudky veřejnosti. Před revolucí však byly cirkusy velmi oblíbeným místem nejen dětí, ale i rodičů. A vystoupení artistů bylo možné vidět dokonce i v televizi!

První potulní komedianti či třeba provazochodci se na našem území začali objevovat již na začátku 19. století. Později se začali slučovat do rodinných souborů, pořizovat si zvířata, stavět manéže… A takový Cirkus Kludský měl zkraje 20. století šapitó, do kterého se vešlo deset tisíc lidí!

Zcela zásadním okamžikem pro rozvoj cirkusů byl však rok 1951, kdy komunistická vláda rozhodla o jejich sloučení do národního podniku Československé cirkusy, varieté a lunaparky. Samotní vystupující se pak dostali do úzkého kontaktu se sovětskou cirkusovou špičkou a zlatá éra byla na světě.

Cirkusy byly rozděleny do jakýchsi tří druhů – mezinárodní, které svůj um jezdily ukazovat za hranice, československé, které působily doma, a malé, které kočovaly mezi menšími městy a vesnicemi.

„Pamatuju si z televize na ta ohromně velká šapitó, kde vystupovali sloni a lvi a celá hromada akrobatů. Byla jsem tím naprosto fascinovaná, také jsem později hltala seriál Cirkus Humberto,“ vzpomíná osmačtyřicetiletá Anna. „Když k nám přijel cirkus, maminka mě tam nechtěla pustit, asi jí to přišlo jako týrání zvířat. Ale nakonec jsme tam šli a já byla naprosto okouzlená drezurou koní. Byla to nádherná zvířata, která bryskně plnila pokyny toho krotitele. Ale takový ten obří cirkus, ten jsem znala jen z televize.“

>>> Oblíbenou kratochvílí bylo také kino. Co k jeho návštěvě za socíku nevyhnutelně patřilo?

V cirkusech kromě zmíněných slonů, koní či tygrů vystupovali (a dodnes někde vystupují) třeba také velbloudi či medvědi. Zrovna tuto šelmu jde totiž naučit spoustu triků – jezdit na motocyklu, sjíždět klouzačku či se po manéži pohybovat šlapáním po kouli. Samostatnou kapitolou pak bylo vystoupení se lvy.

„Uprostřed postavili takovou velkou kovovou klec, do které je za mohutného práskání bičem nahnali. Lvi se rozsedali na stupátka, z nichž pak na povel třeba skákali skrz obruče. To byla pro mě jako pro dítě velká podívaná,“ líčí padesátník Martin, který obdivoval nejen odvahu krotitelů. „A pak mě také v cirkuse bavili klauni se svými legračními čísly.“

A nedílnou součástí cirkusů byly a stále jsou různí akrobaté či žongléři. I díky nim se československé cirkusy za socialismu dostaly do západní ciziny – na tak vysoké úrovni jejich um byl. Ovšem ti nejlepší artisté pocházeli ze Sovětského svazu – a když u nás vystupovali Rusové, v té době pravděpodobně nejlepší na světě, ti naši se od nich snažili leccos odkoukat.

„Rusové měli návrháře na kostýmy, inženýra na rekvizity, choreografa, muzikanta… U nás jsme všechno dělali na koleně,“ popsala v pořadu Retro artistka Medyna Štaubertová, která poprvé samostatně vystupovala už ve čtrnácti letech.

Na takto profesionální úrovni se snaží české cirkusy fungovat nyní. Aby se ale dokázaly uživit, nabízí svá zvířata třeba do reklam či artistická vystoupení coby zpestření večírků.

A rodina Berouskových šla ještě dál – kousek od Českého Brodu vybudovala zábavní park Bylandia, v němž mohou návštěvníci obdivovat na 150 zvířat, děti se vydovádět na dětském hřišti a dospělí třeba zase prohlédnout muzeum historických vozů. Zda je toto budoucnost cirkusů, těžko říct. Takový Humberto stále sází na klasiku a objíždí malá i větší města s programem. A jak dlouho na něj budou chtít lidé koukat, se teprve uvidí…

Láká vás ošetřování exotických šelem a afrických zvířat? Vyzkoušet si to můžete na jeden den i u nás v Česku!