Hlavní obsah

Chalupa u lesa, vůně buchet a koupání v rybníce. Jak vzpomínáte na prázdniny u babičky?

Foto: ČTK

Foto: ČTK

Vůně buchet, zurčení potůčku za chalupou, sbírání borůvek a koupání v rybníce… Asi každý, kdo měl to štěstí a mohl prožít prázdniny na chalupě u babičky, na ně v dospělosti vzpomíná s láskou a velkou dávkou nostalgie.

Článek

Chalupa bez teplé vody, na záchod se muselo na latrínu a noci pod duchnou napěchovanou peřím. Prázdniny u babičky mívaly svá jasně daná specifika a pro děti z paneláků měly nádech dobrodružství a často i svobody. Lítat celý den po lese nebo si hrát na louce u rybníka byla skoro povinnost, na kterou se těšily. Stejně jako na babiččiny borůvkové koláče, bramborové placky nebo povidlové buchty.

Ve stodole strašilo

„Nejraději vzpomínám na prázdniny u mé prababičky, která bydlela v chaloupce jako z pohádky,“ svěřuje se pětapadesátiletá Jana. „Byla to vesnička nedaleko Vysokého Mýta a ta chalupa byla opravdu kouzelná – s kamenným zápražím, v kuchyni s pecí na dřevo a jednou ložnicí neboli pokojem s kukačkami. Pro vodu se chodilo ke korytu, kde jsme se jako děti s chutí ráchaly, a na toaletu se muselo do stodoly, kde byl v rohu suchý záchod,“ vypráví Jana.

Ta stodola byla prý pro ni strašidelným místem i proto, že tam byla také králíkárna. „Tušíte, jak dupou králíci? Já se jako dítě bála jít čůrat, protože ty zvuky byly dost hrůzostrašné, zvlášť když ještě foukal vítr,“ směje se.

Na babiččiny buchty prý ale nikdy nezapomene. „Nevím, proč, ale pekla takové užší a vysoké a já milovala hlavně ty tvarohové nebo s jablky,“ vzpomíná Jana s tím, že jí se nikdy takové nepovedly.

U babičky je nejlíp

„Dítě potřebuje kontakt s prarodiči, možnost být součástí širší rodiny i setkávání s přáteli a novými lidmi. Teprve tehdy je dobře socializované a především má větší šanci poznat samo sebe,“ vysvětluje psychoterapeutka Olga Šerá z platformy Terapie.cz, proč by děti měly trávit s prarodiči více času.

A prázdniny jsou k tomu ideální příležitostí. Už jen proto, že nemají školní povinnosti a mohou si jen užívat léta. V dnešní době, kdy mnoho dětí sedí stále přilepených jen k telefonům, je to aktuální ještě více než kdy jindy.

A co děda?

„Pamatuju si jedno léto, vím, že byla tenkrát spartakiáda, škola skončila dřív a naši nevěděli, co se mnou, tak mě vyfasoval děda,“ vzpomíná šestapadesátiletá Jarka. „Moc to se mnou neuměl, a tak se mnou chodil tenkrát po Praze, ukazoval mi všechny památky a jen díky němu se v centru vyznám odmala.“

Pro Jarku to nakonec byly ty nejhezčí prázdniny. „Jezdili jsme i vlakem na Karlštejn nebo do Berouna, pokaždé jsem dostala zmrzlinu a něco dobrého a bylo to super,“ svěřuje se.

Psychologové ale v této souvislosti také upozorňují, že není nutné dětem naplánovat nadupaný program, potřebují se i chvíli nudit. „Nuda může být zdravou reakcí organismu na přetížení, kdy máme příliš přeplánovaný náš čas a každodenní režim. Patří tedy přirozeně do našeho fungování a může mít i ozdravný charakter,“ upozorňuje psycholožka Karin Wolfová.

A jako kdysi třeba jen tak ležet na dece, koukat do nebe a čekat, až vás babička zavolá na ty nejlepší lívance s malinami pod sluncem. Kéž by, že?

Načítám