Zemřela Gina Lollobrigida, sexbomba 20. století. Herečkou být nikdy nechtěla

Jméno Gina bylo zkratkou jejího skutečného jména, Luigina. Ačkoliv nikdy nesnila o tom být herečkou a k filmu se dostala vlastně náhodou, stala se jednou z nejvýraznějších tváří italského filmu 20. století.

Narodila se 4. července 1927. Otec byl úspěšný a zámožný výrobce nábytku, Gina měla ještě tři sestry. Jenže během druhé světové války rodina o všechen majetek přišla. Po válce bydleli všichni společně v malém jednopokojovém bytě v Římě. Ačkoliv Gina studovala sochařství a malířství, osud rozhodl jinak. V roce 1945 se přihlásila do soutěže krásy, stala se Miss Říma a o dva roky později skončila třetí na Miss Itálie. Tyto úspěchy otevřely dívce dveře do velkého světa.

Sama o práci herečky nikdy moc nestála, nechodila ani moc do biografů. Filmové role vzala víceméně náhodou, drobnými rolemi si chtěla hlavně přivydělat. V roce 1946 natočila první film Lucie z Lammermooru, následoval Černý orel (1946) a Nápoj lásky (1948). Rozhodně nepočítala s tím, že by ve filmových ateliérech měla trávit více času. O pár let později se ale zařadila mezi světové filmové hvězdy.

Na konci 40. let ji pozval do Ameriky filmový magnát a miliardář Howard Hughes: nabídl jí práci i sňatek. Gina Lollobridiga odmítla obojí, vrátila se do Evropy a tam konečně natočila film, který ji proslavil. Jmenoval se Pozor, banditi! a psal se rok 1951. Ty pravé hity ale přišly ještě rok později, byly to snímky Krásky noci a hlavně Fanfán Tulipán. V roli živelné venkovské dívky doslova zazářila a svou bezprostředností a energií oslnila filmový svět.

Následovala její zlatá herecká éra a veleúspěšné snímky jako Chléb, láska a fantazie (1953), Chléb, láska a žárlivost, Římanka (oba 1954), Zvoník u matky boží (1956), Italské prázdniny (1961) či Šalamoun a královna se Sáby (1964). Herečka šla z role do role, točila nejen v italské, ale i americké produkci a rozhodně se neomezovala jen na naivní sexy krasavice. Za film Dobrý den, paní Campbellová! (1968) byla například nominována na Zlatý glóbus.

Koncem šedesátých let ji ale podle jejích slov začala popularita ubíjet. Rozhodla se z filmového světa stáhnout, a protože intenzivně fotila už během své filmové kariéry, rozhodla se jí věnovat naplno. Fotila například Paula Newmana, Audery Hepburn, Salvadora Dalího, slavné jsou i její fotky fotbalového týmu německé reprezentace.

Věnovala se také reportážní fotografii, které vydala v knize Italia Mia v roce 1973. O rok později publikovala v italském časopisu Gente exkluzivní rozhovor s kubánským vůdcem Fidelem Castrem. Natočila i dokument o Indiře Gándíhové, kandidovala do Evropského parlamentu, ale neúspěšně.

Vedle toho se vrátila i k výtvarnému umění a malovala obrazy.

V roce 1986 zasedla do poroty Berlinale, v roce 1995 přijela Lollobrigida jako oficiální host na Filmový festival v Karlových Varech. Obdržela cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii a předala Janu Svěrákovi Křišťálový glóbus za jeho vítězný film Jízda.

Herečka podle svých slov nikdy nezapomněla na své dospívání, kdy musela žít v nuzných poměrech, a to ji dovedlo i k charitě a humanitární činnosti. Stala se velvyslankyní dobré vůle OSN, v roce 1999 byla Lollobrigida jmenována první vyslankyní Světového programu pro výživu (WFP).

Herečka byla velkou milovnicí šperků, které celý život sbírala. Před pěti lety tuto sbírku rozprodala a výtěžek, který činil něco kolem sta milionů korun, věnovala na výzkum kmenových buněk.

O svém vztahu k mužům říkala, že „byla jednou vdaná a pak zůstala sama“. Jejím jediným manželem byl jugoslávský lékař Milko Skofič, se kterým se v roce 1971 rozvedli. Měli spolu syna, Milko Skofiče mladšího. Herečka ovšem úplně sama nebyla nikdy, po jejím boku se vždycky objevoval nějaký přítel, ovšem ne každý měl čisté úmysly. Katalánský podnikatel Javier Rigau si dokonce herečku bez jejího vědomí v zastoupení v roce 2010 vzal, Lollobrigida se o tom dozvěděla až o několik let později. Ke sňatku Rigau zneužil plnou moc, kterou mu podepsala před notářem kvůli jinému účelu. Až v roce 2019 dosáhla herečka zneplatnění sňatku.

To ovšem dělalo vrásky jejímu synovi, který se začal obávat toho, že jeho matku budou nadále zneužívat podobní vykukové ve snaze připravit ji o majetek. Zažádal o opatrovnictví a po několika pokusech byl úspěšný. V roce 2021 soud rozhodl, že herečka sice netrpí vážným duševním onemocněním, podle znalců je však její vnímání reality oslabené, kvůli čemuž se může stát snadným terčem podvodníků. Lollobrigida vnímala rozhodnutí jako „velmi nespravedlivé“ a „poškozující její důstojnost“.

Poslední dobu svého života strávila v nemocnici, zemřela ve věku 95 let.