„Chtěla jsem být šikovná a krásná, ale cítila jsem se jako zrůda s jizvou na čele,“ vzpomíná Sandra Pogodová

Sandra Pogodová byla dlouho „jen“ talentovaná komediální herečka. Prošla obrovskou transformací a nejenže si „dovoluje“ dělat vše, co ji baví, ale od herectví se pomalu odklání a věnuje se mimo jiné spirituálnímu koučinku.: „Není v naší moci udělat někoho šťastným, ale můžeme inspirovat. Já jsem pro mnohé bývala too much, ale změnila jsem se. Lidé mi říkají, že zářím a jde ze mě hezká energie, chtějí být v mé společnosti. Nazvala jsem to spirituální průvodcovství…“

Ženy a muži mají podle Sandy Pogodové naprosto odlišnou energii. „Ženy by měly pochopit, jak obrovskou moc v sobě mají. Jsou to léčitelky, napojené skrz lůno na matku Zemi. Pokud je žena zdravá a šťastná, pak je lůno nevyčerpatelný zdroj životní síly, pro kterou si muž chodí, má na to parádní nářadíčko,“ směje se a vysvětluje, že rodina je žena – a na ní záleží, jaká bude doma atmosféra…

V první polovině života nebyla Sandra Pogodová ráda sama sebou, i proto jí herectví vyhovovalo. Nyní jí už nedává smysl převtělovat se do jiných figur, chce být autentická tvůrkyně svého života. „Chcete role princezen, líbit se a být hodnocená jako šikovná a krásná. Ale vy se cítíte jako zrůda s jizvou na čele… Byl to klasický mindrák: Světe, podívej se, pomiluj mě. Přitom jsem sama sobě neuměla dát lásku.“

Důležité je také zjistit, co vás rozčiluje, a pak přemýšlet, odkud se to bere. „Nemoci jsou spojené s psychosomatikou… Maminka má nastaven pocit křivdy a neřeší ho, ten se tak mění v nemoc,“ říká a dodá, že se rakovina prsu velmi často děje ženám, které se rozdaly svému okolí, to jim ale nedalo zpátky lásku ani vděk.

Jak je tomu u dětí a nemocí? Ty jsou podle ní a odborníků, od kterých čerpá, energeticky navázány na matku. „Na dítěti se odráží, že by na sobě maminka měla pracovat. Když se začne uzdravovat maminka, uzdravuje se i dítě.“

Na ženy je podle Sandry Pogodové v západní společnosti nahlíženo jako na pěknou věc, a i proto se v sedmdesáti snaží vypadat na třicet. „Společnost nepřijímá, že v 70 je nádherné mít děti a vnoučata, mít roli moudré a zkušené babičky, která předává moudrost a pomáhá.“

Dřív často dostávala otázky na partnera a děti – podle ní jsou tyto dotazy kladeny s cílem, aby si žena připadala méněcenná. „Tlačíme na ženy, aby dělaly kariéru a měly mužskou energii, zároveň se neustále ptáme, kdy bude partner a jestli jim netikají biologické hodiny. Mezi 30 a 40 jsem se cítila velice špatně, těch dotazů bylo hodně a já jsem se neměla zpracovanou, nevěděla jsem, jak odpovídat…,“ vzpomíná a dodává, že navíc později zjistila, že byla neplodná. „Společnost by neměla říkat ženě, že její život je bez dětí zbytečný… Smyslem života je zlepšovat svůj charakter a být nejlepší verzí sám sebe.“

Vnímá herečku Zdeňku Žádníkovou-Volencovou společnost jinak, když je blond?